Kliknutím zvětšíteJste rodákem z Kopřivnice. Tam jste také začínal s hokejem?
Začínal jsem v Kopřivnici a v šesté třídě jsem se stěhoval do Vítkovic. V dorostu jsem odešel do Brna a pak už začalo trochu větší cestování.
Vítkovice byly „za rohem“, proč jste se v tak poměrně časném věku přestěhoval právě do Brna?
Kometa mě chtěla koupit a vždycky mě lákalo tam hrát. Nic jiného v tom nebylo. Proto jsem šel do Brna.
Co vás na Kometě nejvíce přitahovalo? Tradice, velikost klubu, skvělé divácké návštěvy?
Asi celkově všechno dohromady. Už jako mladý jsem byl vlastně pryč od rodiny, protože jsem jezdil každý den do Vítkovic. Brno o mě hodně stálo a chtělo mě koupit na přestup, tak se to nakonec domluvilo. Ve Vítkovicích jsem byl jenom na hostování a já jsem chtěl být vždycky hráčem většího klubu. Do Brna jsem šel zároveň na gymnázium, takže se to skloubilo všechno dohromady.
V Brně jste vydržel téměř sedm let, jste podepsaný pod extraligovým stříbrem. Byl jste v Kometě spokojen?
Vzpomínám na to rád, byly to pěkné časy. V Brně mám spoustu známých, vystudoval jsem tam střední školu. V sedmnácti letech jsem si tam poprvé přičichl k áčku a pak jsem pendloval jako mladý mezi Kometou a Třebíčí. Jsou to hezké vzpomínky.
Vaše další kroky vedly do Chomutova. Zažil jste tam ještě tu lepší éru Pirátů?
Odešel jsem na přestup, takže jsem se stal hráčem Chomutova. V té době klub ještě docela fungoval, i když problémy už se také objevovaly.
Jak jste nesl výměnu do jiného klubu?
To je hokejový život. Nikdy nevíte, kde budete zítra. Bral jsem to jako novou výzvu. Shodou okolností jsem zažil nejlepší sezonu chomutovského hokeje, když jsme postoupili až do semifinále extraligy, ve kterém jsme prohráli s Libercem. Byl jsem tam v týmu s Michalem Vondrkou, seděli jsme vedle sebe v kabině. On tehdy mužstvo vedl a byla tam ten rok super parta. Pro Chomutov to byl velký úspěch.
Po sezoně jste zamířil do Znojma, kde jste okusil tehdejší mezinárodní EBEL. Jaká byla její úroveň?
Hrál se tam otevřenější hokej než u nás v extralize. Ve středním pásmu se moc nebránilo. Bylo to nahoru dolů. Více šancí i gólů. Porovnávat s našimi soutěžemi se to moc nedá. Hrál se tam opravdu jiný hokej. Třeba Salcburk je strašně silný. Každá liga má svoje.
Útočný hokej vám osobně vyhovuje. Sbíral jste body?
Měl jsem jich za sezonu devatenáct, takže něco ano, ale zase až taková sláva to nebyla.
Po sezoně jste se vrátil do Chomutova?
Ano. Ale bylo to ještě přes Třebíč. To už jsme však hráli na spodku tabulky a sestoupili.
Zažil jste tedy tu neslavnou baráž, kdy se celé mužstvo přiotrávilo z tatarského bifteku?
Baráž už jsem nehrál, protože jsem měl zlomenou navikulárku. Sezona mi skončila předčasně. Otravu jsem tam zažil, ale tatarák nejím, takže jsem byl jeden ze tří, kteří salmonelu neměli.
Vaší další štací byly Karlovy Vary, ze kterých jste v průběhu sezony zamířil do Motoru. Proč jste šel v té době z extraligy do první ligy?
Stál o mě trenér Prospal, tak jsme se domluvili. Na první ligu tady byl strašně silný tým. Když jsem přišel, tak už měl Motor na čele tabulky obrovský náskok. Přesto jsme do každého zápasu šli s tím, že ho chceme za každou cenu vyhrát. Cíl tady jasně daný a všichni v klubu věřili, že na postup dosáhneme.
Kvůli covidu se tehdy nehrálo play off a váš tým postoupil díky hlasování ostatních klubů. Mrzelo vás hodně, že jste přišli o případný postup na ledě a následné oslavy?
Doba prostě byla taková. Náskok jsme měli fakt velký a postoupili. Sice jsme si postup nemohli uhrát tou cestou, kterou by si asi všichni přáli. Ale klub se dostal tam, kam patří. Od té doby je zpátky v extralize a sluší mu to tam.
Vzpomenete si občas na ten tak trochu zvláštní postup mezi elitu?
Pamatuji si to moc dobře. Byli jsme na soustředění na Lipně, měli jsme trénink v Českém Krumlově, a když jsme po něm přišli do kabiny, tak nám najednou všichni začali gratulovat, že jsme v extralize. Na jednu stranu to byl krásný pocit, na druhou to bylo trochu zvláštní. Ale cíl, který jsme měli, jsme každopádně splnili.
Následující nováčkovská sezona v extralize ale naopak vůbec povedená nebyla. Prakticky jste nevyhrávali a trenér Prospal vás nakonec poslal v jejím průběhu na hostování do prvoligové Poruby.
Byla to špatná sezona. Byli jsme pořád dole. Asi si nikdo nepředstavoval, že to bude až tak špatné. Byl to naštěstí ročník, kdy se z extraligy nesestupovalo. Já jsem ho nedohrál a šel jsem do Poruby.
Nesl jste těžce odchod o soutěž níž?
Mrzí mě doteď, že jsem odešel. Takový je ale prostě hokejový život.
Poruba sice hraje první ligu, ale ambice má vysoké a občas pokukuje i po extralize. Bylo to v klubu cítit?
Ambice na postup tam tenkrát byly, ale tehdy bylo v první lize nabité Kladno a prohráli jsme s ním v semifinále 0:4 na zápasy.
Poté následoval druhý návrat do Motoru. Letní try-out už za trenéra Modrého ale neklapl. Kde byla hlavní příčina?
To není otázka na mě a nechtěl bych to moc komentovat. Proběhlo to tak, jak to proběhlo. Na zkoušce jsem neuspěl a musel jsem hledat něco jiného. Nakonec jsem skončil v Mladé Boleslavi.
Tam jste zažil výbornou sezonu, když jste došli až do extraligového semifinále. Byl to z vašeho osobního hlediska povedený ročník?
Začali jsme dobře a drželi jsme se v úplném popředí extraligové tabulky. Pak jsme se ale propadali a po základní části jsme skončili jedenáctí. V předkole play off jsme však vyřadili Plzeň a potom ve čtvrtfinále i vítěze základní části Hradec Králové. Vypadli jsme až v semifinále s pozdějším mistrem Třincem. Bylo to sice 0:4 na zápasy, všechna utkání byla velice vyrovnaná, jenže jsme žádné nedokázali dotáhnout do vítězného konce. Byla škoda, že jsme něco neuhráli.
Proč jste po tak povedené sezoně nezůstal v Boleslavi i nadále?
Klub na mě neuplatnil opci, tak jsem musel řešit, co bude dál. Nakonec jsem skončil v Anglii v Sheffieldu.
Anglie je fotbalová země. Jak se to seběhlo, že jste se ocitl právě tam?
Po sezoně nebyla žádná možnost jít do extraligy a do první ligy se mi úplně nechtělo. Tak jsem si říkal, že vyzkouším něco nového. Ale byl jsem tam sám a chtěl jsem se dostat nějakou cestou zpátky. Povedlo se mi to přes zkoušku v Brně.
Chodí v Anglii na hokej diváci?
Nejvyšší soutěž tam hraje deset týmů a pět z nich má opravdu kvalitu. Hrají na krásných stadionech. Na Sheffield chodilo každý zápas šest až sedm tisíc diváků. Je tam perfektní zázemí. Je to klub na úrovni. Bylo to pro mě něco nového, ale táhlo mě to domů. Byl jsem rád, že jsem se domluvil na měsíční zkoušce v Kometě.
Nakonec jste zamířil potřetí na jih Čech. Ozval se sám Motor, nebo to byla spíše vaše iniciativa?
Budějovice se ozvaly těsně před koncem přestupního období, jestli bych měl zájem. Upřímně jsem vůbec nepřemýšlel o tom, že bych nešel. Motor je můj kmenový klub, protože mě tenkrát koupil z Chomutova. Vůbec mě nenapadlo, že bych tuto nabídku nevzal. Byl jsem za ni rád.
Na jak dlouhém kontraktu jste se s klubem domluvili?
Do konce sezony. Bude jen na mně, jestli si řeknu o jeho prodloužení. Takhle to i beru, že si chci říct svými výkony o další smlouvu. Rád bych pomohl týmu, abychom byli do dvanáctého místa a dostali se do předkola play off. Tam se může stát cokoliv.
Mužstvo se tady úplně vyměnilo za tu dobu, co jste byl pryč?
To je pravda, ale v týmu jsem našel hodně kluků, které znám. Jenom se docela změnila samotná kabina, která teď vypadá opravdu nádherně. Podmínky pro hokej jsou v Budějovicích výborné. Těšil jsem se sem.
Bral jste v potaz, že jdete do týmu, který se pohybuje v nejspodnějších patrech extraligové tabulky?
Tabulku znám, ale vůbec se o tom takhle neuvažoval. Jakmile se Budějovice ozvaly, tak jsem měl hned jasno.
Až na výsledky jste ve staronovém působišti spokojen?
V Budějovicích jsem byl vždycky spokojený. Líbí se tady mně i mé partnerce. Město, okolí i aréna. Je to tady nádherné. Je zde spousta míst, které je možné navštívit.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
