Uplynulou sezonu jste strávil v Prostějově. Skončilo vám tam hostování?
Ano. V Prostějově i předtím v Benátkách nad Jizerou jsem byl pouze na hostování. Jinak jsem byl pořád hráčem Motoru.

Váš mateřský klub projevil zájem, abyste se vrátil zpět?
Někdy na začátku února se mi ozval trenér Prospal, jestli bych měl zájem se vrátit. Samozřejmě jsem souhlasil, protože jsem v Budějovicích doma a mám tady nějakou nedodělanou práci. Venca mi nastínil svou vizi, proč by mě do mužstva chtěl. Byl jsem pochopitelně pro. Velice rychle jsme byli dohodnuti a už jsem pak ani nic jiného neřešil.

Nebavili jste se o případném try-outu, ale klub vám rovnou nabídl smlouvu?
Přesně tak. Potěšilo mě to. Byly jsme hned domluveni.

Jaké byly tři sezony, které jste strávil na hostování mimo České Budějovice?
První sezonu jsem strávil v Benátkách nad Jizerou a byla to pro mě škola. Je to farma extraligového Liberce a díky tomu je tam perfektní zázemí. Oba kluby jsou skutečně úzce propojeny. Můj problém byl v tom, že jsem nebyl hráčem Liberce, a proto jsem tam byl tak trochu navíc. Vždycky měli přednost kluci, které si tam vychovávali pro áčko Bílých Tygrů. Ale byla to sezona, kdy se z první ligy ještě sestupovalo a my jsme bojovali o postup do play off. Hrálo se tak i o výsledky a nebylo to tak, že by nastupovali jenom místní kluci. Nějaký prostor jsem dostal.

Po návratu z Benátek jste se v Motoru zapojil do letní přípravy, ale kádr jste brzy zase opustil.
Měl jsem podepsaný try-out, ale pan trenér Stavjňa mě stejně jako rok předtím znovu v týmu nechtěl. Šel jsem na měsíc do druholigového Tábora. Potom se v Motoru měnili trenéři. Pan Jelínek s panem Robem si mě stáhli zpátky a byl jsem tady asi měsíc a půl. Ale přivedli si také řadu nových hráčů a ozval se Prostějov, že by měl zájem o mé hostování. Tak jsme se domluvili, že půjdu sezonu dohrát tam. Nakonec to dopadlo tak, že jsem tam zůstal ještě další rok.

Prostějov působí jako celkem ambiciózní prvoligový klub. Bylo tomu tak i z vašeho pohledu?
Je to tak. Ambice tam jsou. Troufám si říct, že loni jsme měli velice dobrý tým. Ale to, co bylo na papíře, jsme nedokázali úplně dostat na led. Už v základní části jsme měli skončit výš než na sedmém místě. Až moc jsme sázeli na talent a málo se tam hrálo přes bojovnost a srdce. Nezvládali jsme zápasy, ve kterých jsme prohrávali. Nedokázali jsme je otáčet a něco s nimi udělat. Uměli jsme hrát pouze utkání, kdy rozhodl náš talent. To nám stačilo. Sebrali jsme se až ve čtvrtfinále play off, kdy jsme prohrávali se Vsetínem 1:3 na zápasy. Až tam jsme začali hrát hokej, který jsme měli hrát celý rok. Sezona by pak dopadla úplně jinak.

Co očekáváte od svého návratu do Motoru?
Vrátil jsem se proto, abych tady zažil nějaký úspěch. Abych byl platný hráč a mohli jsme po skončení sezony něco oslavit.

Uvedl jste, že vám trenér Prospal nastínil svou vizi. Dá se něco z ní něco zveřejnit?
To by mělo zůstat mezi námi. Ale bylo to také v době, kdy jsem nevěděl, že tady bude v kádru tolik hráčů. Konkurence je třeba, i když tady je to posunuté ještě o kus dál (úsměv). Ale uvidíme. Ukáže se na ledě.

Vaší přítelkyní je reprezentační volejbalistka Andrea Kossányiová, která z Olomouce přestoupila do Polska. Nebude to pro vás trochu problém?
Andrea dostala dobrou nabídku z polské ligy, což je jedna z nejlepších soutěží v Evropě. Tak ji využila. Pro její kariéru je to určitě krok dopředu. Pro nás dva to určitě nějaká komplikace je. Ale zase na druhou stranu, jestli pojedu tři a půl hodiny do Olomouce, nebo o hodinu déle do Bielska, tak to už není takový rozdíl.

Co říkáte čtyřdennímu soustředění ve Frymburku?
Je to fajn. S Motorem jsem tady už poněkolikáté. Letos je to trošku jiné. Potrénujeme, ale také se můžeme vzájemně poznat. Nejsou to takové úplné galeje, jaké jsme tady zažívali v minulých letech.