Vraťme se však ohlasy hráčů ještě ke druhému duelu.

Hodně nervozní byl na střídačce jindy hráč první formace Karel Slabý. Nemohl však nastoupit, první vzájemné utkání ve Veselí nad Lužnicí nedohrál a před odvetou přijel na stadion o berlích. „Byl jsem strašně nervozní, kdyby to šlo, nejraději bych berle odhodil a klukům na ledě pomohl. Hlavně ve druhé třetině jsem byl jako na trní. Měli jsme spoustu gólovek a nemohli to tam dostat. Říkal jsem si, aby nám to na konci nechybělo. Naštěstí to dobře dopadlo,“ vyjádřil své pocity z lavičky Karel Slabý. Právě on bývá jeden z určených hráčů na trestná střílení. Vimperk jel v zápase dvě, Martin Janda proměnil, David Vinš v samotném závěru ne. „Při tom druhém trestném střílení mě mrzelo, že jsem nebyl na ledě, asi bych ho jel já. Ale hlavní je výhra, je co slavit,“ dodal K. Slabý a jal se se spoluhráči oslavovat vítězství v soutěži.

Nejzkušenějším hráčem HC Vimperk je bezesporu Vladimír Pešl. Svou rozvahou, chytrostí a především přesnou přihrávkou dokáže stále svému týmu hodně pomoci. „Ve Veselí jsme hráli odzadu, spoléhali na brejky a k ničemu je moc nepustili. V odvetě jsme moc chtěli vyhrát. Je pátek, mohlo by se dobře slavit a navíc se nám už do Veselí nechtělo. Zpočátku to bylo nervozní, po třech chybách jsme dvakrát inkasovali. Ve druhé třetině jsme je hodně máčkli, jen ty góly moc nepadaly. Je ale fakt, že jejich gólman zachytal výborně,“ hodnotil utkání Vladimír Pešl.

V utkání však Vimperk stále prohrával, to ani nejzkušenější borce nemůže nechat chladnými. „Je fakt, že jsme pořád dotahovali. Ale moc jsme chtěli, na lavičce se hecovali a věřili, že to nakonec otočíme. A přišlo to. Je to výborná parta, která to dokázala,“ chválil tým V. Pešl a nastínil i další působení v týmu: „Výhra je určitě velkou motivací dál pokračovat v kariéře. Když bude zdraví, tak určitě a velkou motivací je zahrát si v jednom týmu s mojim klukem. Příští rok by se možná mohl do kádru dostat, když ne, tak zkusím ještě vydržet,“ vzkazuje fanoušků, že je ještě bude minimálně sezonu na ledě bavit, Vladimír Pešl.

Obrovská spokojenost čišela z kapitána týmu Martina Jandy. V utkání proměnil důležité trestné střílení, v semifinále se ve třetím utkání z této situace trefil hned dvakrát. „Byl to strašně psychicky náročný zápas. Chtěli jsme rozhodnout tady doma před vlastními fanoušky a přemíra snahy nám možná v první třetině tak trochu svazovala ruce. Dvoubrankové manko bylo nepříjemné, ale vidina skončit sezonu již tímto zápasem byla velká. V kabině jsme si to po první třetině vyříkali a v té druhé soupeře prakticky k ničemu nepustili. Měli jsme šance ještě na další branky, ale jejich gólman jednak chytal výborně a jednak měl i hodně štěstí,“ shrnul kapitán týmu první dvě třetiny a vrátil se ještě k té poslední: „Sice jsme dvakrát zase prohrávali, ale pořád jsme věřili tomu, že je porazíme. Všichni viděli, že ve druhé třetině šlapali vodu a pod stejný tlak jsme je chtěli zase dostat. Když jsme vyrovnali na 4:4, muselo to vyjít. Soupeř už nestačil fyzicky, z čehož vyplynuly dva fauly, které nám to v závěru usnadnily. Dík však patří celému kolektivu, ukázali jsme, že jsme pořádná bojovná parta a jsme schopni otočit i takovýto zápas. Navíc nás kupředu hnali fantastičtí diváci, těm patří speciální poděkování.“
Po skončení utkání a převzetí pohárů následovala děkovačka již zmiňovaným divákům, kteří vytvořili vynikající atmosféru. Pozadu nezůstali ani hudebníci, kteří snad ani na vteřinku neodpočívali během celého zápasu. Nechyběl ani vítězný doutník, který si užili i ortodoxní nekuřáci. Kdo chtěl, mohl s hokejisty slavit celou noc napříč Vimperkem.

Uzavřena je tedy další vimperská hokejová kapitola a fanoušci se již určitě brzy začnou těšit na tu další v příští sezoně.