Čekali jste, že by k vašemu odvolání mohlo dojít?
Je fakt, že nějaké náznaky už dopředu byly. Vedení klubu nám vyčítalo špatné výsledky a hlavně se nelíbila předváděná hra. Čím dál častěji jsme chodili na kobereček a už to k tomu směřovalo. Čekali jsme, že něco takového může přijít.

Čím to bylo, že jste neměli odpovídající výsledky a předváděná hra nebyla ideální?
Byl to začátek sezony. Do týmu přišlo dost nových hráčů a ani příprava nebyla ideální, i když jsme hráli těžké zápasy prakticky jenom s extraligovými soupeři. Pořád si to sedalo. V úvodu mají všechny týmy spoustu sil a energie. Na Budějovice se každý chce vytáhnout a přístup soupeřů byl jiný než v dalších utkáních. Proti Motoru mají všichni velkou motivaci. Pořád jsme ale byli v popředí tabulky. V této branži se to stává běžně. Odvolání trenérů není ničím neobvyklým. K hokeji to patří.

Udělali byste s odstupem času něco jinak?
Z pozice asistenta jsem to až tolik ovlivňovat nemohl. Hlavní slovo měl vždycky Tonda Stavjaňa, i když jsme se o všem bavili a měli jsme i pohovory s hráči. Možná jsme mohli v některých fázích změnit styl hry, protože soupeři už na nás byli připraveni a věděli, co hrajeme. To jsou však pořád jenom spekulace, jestli by to vyšlo, nebo ne. Čekali jsme na nějaké posily, aby byla v kádru daleko větší konkurence. Noví hráči ale dorazili až po našem odvolání. Asi jsme proti některým týmům mohli upravit systém hry. Hlavně jsme však nedávali góly. Klukům, kteří je měli dávat, to tam nepadalo a trápili se v koncovce. Sešlo se to jedno s druhým.

V kuloárech se spekulovalo o nesouladu mezi staršími hráči a hlavním trenérem Stavjaňou. Vnímal jste něco podobného?
Neřekl bych. V tom problém nebyl. Naopak Venca Nedorost se Zdeňkem Kutlákem byli za trenérem, že za ním stojí. Ke starším hráčům se musí přistupovat trochu jinak. Zase to ale není tak, že jim úplně pustíte uzdu. Nějaká pravidla tam musí být a kluci je respektovali. Je možné, že se to někomu nelíbilo. Kluci jsou profíci a jsou placeni za to, že hrají hokej. Ale neřekl bych, že by ze strany hráčů byla vyloženě nějaká averze vůči Tondovi. To určitě ne.

Martin Štrba
Profesně je pro mě přechod k juniorce obrovský krok zpátky, tvrdí Martin Štrba

Antonín Stavjaňa byl odvolán v pátek třináctého. Jste pověrčivý?
Na třináctku věřím. Celý život jsem ji měl na zádech. Mně pomohla.

Jak to probíhalo dál po odvolání vašeho kolegy?
Věděli jsme od Aleše Kotalíka, že po prohraném zápase na Kladně má zasedat vedení klubu. To už jsem čekal, že se asi něco stane. Jakmile mi pípl telefon, tak jsem hned koukal, jestli je to tady. To byl čtvrtek. Ale nic se neudálo, tak jsem si říkal, že ještě žijeme a bojujeme. Ale v pátek ráno, když jsem jel na trénink, mi volal prezident klubu Roman Turek, že se mám zastavit. Spolu s generálním manažerem Standou Bednaříkem mi sdělili, že byl Tonda odvolán a já zůstávám v roli hlavního kouče pro trénink a sobotní zápas s Přerovem. Potom, že přijde nový hlavní kouč a asistenta si vybere z těch, kteří mu byli nabídnuti klubem.

Zápas s Přerovem jste vítězně odkoučoval. Co následovalo dál?
S Přerovem jsme vyhráli, takže mám jako hlavní trenér stoprocentní bilanci (smích). Po utkání mi volal Standa Bednařík, že si měl nový trenér Marian Jelínek jako asistenta nevybral. Takže jsem skončil.

Vzal si k ruce Luboše Roba, který do té doby vedl juniorku. Přímo se tedy nabízelo, abyste se vy vrátil k juniorskému týmu?
Bylo mi to nabídnuto. Chtěl jsem si však vzít čas na rozmyšlenou, protože jsem dostal ještě nějaké nabídky. Zvažoval jsem, jestli juniorku vezmu, nebo zkusím práci, která mi byla nabídnuta v jiném klubu.

Oslovil vás také českobudějovický Pedagog, abyste tam šel trénovat hokejbal?
Jasně. Předseda oddílu Vráťa Malecha mi hned volal, že by potřebovali kouče do hokejbalu. Nakonec jsem se mu ale musel omluvit, že přece jen zůstanu u hokeje…

Co především rozhodlo, že jste kývl a vzal post trenéra juniorského týmu?
Rozhodla hlavně rodina. Další nabídka na trénování byla ze zahraničí a z mého pohledu byla i profesně daleko zajímavější. Byla podle mých představ. Nicméně převážila rodina, abychom zůstali doma. Nadále se tak mohu věnovat i své hokejové akademii. To rozhodlo, proč jsem v klubu zůstal.

Berete to tedy profesně jako krok zpět?
Stoprocentně. Co se týká profesní stránky, tak je to pro mě obrovský krok zpátky.

To ale neznamená, že byste ke své práci u juniorky přistupoval na méně než sto procent?
Rozhodně to tady neodfláknu. U juniorky je neskutečné práce. Přechod do mužů je strašně těžký a kluci si musejí uvědomit, že pokud chtějí nějakým způsobem pokračovat, nebo se dokonce hokejem živit, tak jejich přístup musí být už teď úplně jiný. Zatím to ale mají v hlavách nastavené trochu jinak. Myslí si, že pro to dělají všechno, a jediný, kdo je proti nim, je trenér, který je nedoporučuje nahoru a je na ně zasedlý.

V juniorce nyní máte útočníky Ondřeje Šulka s Jakubem Doktorem, které jste vedl i v prvním týmu.
Sbalili se a museli z kabiny prvního týmu odejít. Nepotvrdili výkonnost a navíc přišli noví hráči. Říkám ostatním, aby se těchto kluků zeptali, jak to nahoře vypadá. Co musejí dělat, aby se tam udrželi. Oba tito hráči jistou výkonnost prokázali a stejně se v áčku neudrželi. Je to jenom o jejich přístupu. Pořád mě to obohacuje a je to práce, kterou chci dělat. Prvotní zklamání z toho, že jsem nezůstal nahoře, neznamená, že se na to vykašlu.

Elvis Mashike v zápase Dynama s Pardubicemi brankáře Knoblocha nepřekonal. V pátek hraje Dynamo přípravu se Žižkovem (11.00 Střelecký ostrov).
Dynamo v pátek přátelsky se Žižkovem

Dostal jste od vedení klubu nějaký cíl s juniorským týmem?
Od klubu je jasně dané, že juniorka má vychovat co nejvíce vlastních odchovanců pro první tým. Výsledek je v uvozovkách až na druhém místě. Možná je to jednodušší v tom, že se z juniorské extraligy nesestupuje. Ale my určitě chceme hrát play off.

Kolik týmů postupuje do vyřazovacích bojů?
Osmnáct týmů odehraje dvoukolově základní část. Poté se body smažou. Prvních dvanáct bude hrát o osmičku, která postoupí do play off. Zbývající týmy nehrají prakticky o nic.

Prioritním cílem je tak postup do první dvanáctky?
Určitě. Je tady spousta kluků, kteří mají velké předpoklady a zahráli si už i v áčku. Matěj Toman, Martin Beránek, Kuba Káník, Pavel Novák, Kuba Čížek a další. Ti prokazují velmi dobrou výkonnost a dá se s nimi pracovat. Tito kluci mají šanci se do áčka jednou dostat. Je to budoucnost Motoru.