„Sezona byla parádní, až se tomu nechce věřit,“ usmívá se mladý hokejista, který je studentem prvního ročníku Střední školy polytechnické v Českých Budějovicích, oboru požární ochrana. S hokejem začínal ve čtyřech letech v jindřichohradeckém KLH Vajgar a jeho první hokejové kroky usměrňovali trenéři Jaromír Pytlík s Petrem Dlugošem.



Šimonův talent nezůstal bez povšimnutí, takže po ukončení sedmé třídy se stěhoval do jihočeské metropole. „Přechod z Hradce do Budějovic nebyl jednoduchý, chtěl bych poděkovat panu řediteli Základní školy Grünwaldova Vladimíru Caldrovi, který mi všechno usnadnil a byl pak i jedním z mých trenérů,“ podotýká Šimon Kubíček.

Žákovské kategorie však v Motoru minul a rovnou začínal nastupovat v mladším dorostu. Brzy přišla i první pozvánka do reprezentačního výběru do 16 let.

Nedávno skončená sezona je zatím tou nejúspěšnější v dobře nastartované kariéře konstruktivního zadáka. Stal se oporou staršího dorostu Motoru a s národním týmem absolvoval všechny stěžejní akce.

Spanilá jízda budějovického staršího dorostu pod vedením koučů Radka Bělohlava a Milana Dančišina vyústila v zisk zlatých medailí.
„Nejdřív jsme chtěli postoupit do nadstavby a z ní si pak zajistit účast v play off. Všechno nám vyšlo nad očekávání,“ tvrdí.

Mladíci z Motoru vyřadili nadupanou brněnskou Kometu 3:0 na zápasy, poté zvládli bez zaváhání i sérii s Pardubicemi a zajistili si účast na finálovém turnaji mistrovství republiky v Ostravě.

Jihočeši v semifinále porazili Plzeň 5:2 a čekal je rozhodující mač o titul s favorizovanou akademií z rakouského Salzburgu, kterou po velkém boji udolali 5:4 po samostatných nájezdech.



„Všechno si sedlo tak, jak mělo. Sešli jsme se v nejsilnějším možném složení, nikdo nebyl zraněný a mohli jsme využít i kluky, kteří už nastupovali za juniorku. A hlavně jsme dobrá parta,“ nabízí Šimon důvody, proč Motor slavil triumf. Zajímavostí je, že suverénní Salzburg v základní části prohrál jen tři zápasy a z toho dva právě s budějovickým týmem, který mu pak sebral i očekávaný titul.

Co se týče reprezentace České republiky do 17 let, Šimon Kubíček od trenéra národního týmu Petra Hakena v sezoně pravidelně dostával pozvánky a nechyběl v nominaci na žádné významné akci, o čemž svědčí i jeho bilance 26 odehraných utkání, v nichž nastřádal pět gólů a osm asistencí.

Zúčastnil se turnajů pěti zemí v Porubě, ve Finsku i Švýcarsku, vrcholem však byl start na World Hockey Challenge v Kanadě. Prestižní akce s puncem neoficiálního mistrovství světa se konala v listopadu loňského roku a mladí reprezentanti si z ní přivezli bronzové medaile. O tom, jak je tento úspěch cenný, nejlépe svědčí fakt, že od roku 2006 Česko na tomto turnaji neprošlo přes čtvrtfinále…

Přitom výsledky ze základní skupiny žádný velký úspěch nevěštily. Tým si zpočátku těžko zvykal na úzké kluziště i zámořský styl hokeje. „Prohráli jsme s USA i kanadskými výběry Black a White. Soupeři se pořád tlačili do branky, bylo to plné osobních soubojů,“ líčil nové zkušenosti.

Ve čtvrtfinále je čekalo Rusko, které před tím čeští mladíci dlouho nedokázali porazit. „Změnili jsme přístup, začali na ledě fungovat jako tým a vyhráli jsme 4:3. Radost byla obrovská,“ poznamenal.

V semifinále sice podlehli Kanadě Red těsně 2:3, když o naději na finále přišli po velké bitvě minutu a půl před koncem, ale chuť si spravili v souboji o bronz, v němž oplatili výběru javorových listů s názvem White porážku ze základní skupiny a zvítězili 2:1.
„Na závěr jsme měli společný večer, kde jsme bronz oslavili. Bylo to moc fajn,“ vzpomíná.



A co ještě v zemi kolébky hokeje mladému Jihočechovi utkvělo v hlavě?
„Že tam byla strašná zima, stále pod minus dvacet stupňů. A taky, jak malé městečko Dawson Creek, kde se turnaj hrál, žilo hokejem.“

Šimon Kubíček v současnosti polyká náročné tréninkové dávky při suché přípravě prvoligového týmu mužů, kam jej společně s dalšími spoluhráči z dorostu a juniorky zařadil nový realizační tým Motoru.
„Je to velká motivace. Chtěl bych se poprat o šanci zahrát si v áčku, i když vím, že konkurence je obrovská. Udělám pro to vše, co je v mých silách, ale hlavně musí držet zdraví,“ přeje si.

Jeho snem, který asi nikoho příliš nepřekvapí, je zahrát si jednou za mořem NHL. Tak věřme, že se to talentovanému obránci z Jindřichova Hradce, jemuž učaroval herní styl bývalého vynikajícího beka Marka Židlického, povede. Draftovaný může být nejdříve v roce 2020.