Jak se to vlastně seběhlo, že jste se ocitl jako trenér na střídačce Motoru?
To je složitější a delší historie. Kluci z vedení klubu za mnou byli už před dvěma roky a ptali se, jestli bych se jako Jihočech nechtěl vrátit. Řekl jsem, že hrozně rád. Motor pro mě byl v dětství ikona. Květoňové, Edelmannové, Dvořákové, Pouzarové. Kluci, kteří tady teď trénují mládež, Kolda nebo Čech. To byli hráči, ke kterým jsem vzhlížel. To byl první impulz. Tím druhým bylo, že vedení projevovalo trvalý zájem a ozvalo se i letos. Vnímal jsem tady zdravou atmosféru včetně úžasných diváků. Jsem Jihočech z Českého Krumlova. Impulzů bylo víc. Nemohu říct, že by byl jeden hlavní.

Před dvěma roky váš případný příchod ztroskotal na platné smlouvě v Mladé Boleslavi?
Ano. Měl jsem smlouvu v Boleslavi. Nechtěl jsem utéct Frantovi Výbornému, se kterým jsme byli domluveni. To se nedělá. Tenkrát přišel do Motoru Petr Rosol. Loni to bylo to samé a přišel Tonda Stavjaňa. Měl jsem podepsanou smlouvu. Pořád jsme ale byli v kontaktu a říkali si, že jednou třeba přijde čas. Určitě to však nebylo plánované tak, že by se před dvěma roky řeklo, že za dva roky Jelínek půjde do Budějovic.
Telefonovali jsme si s Vencou Prospalem, že se třeba jednou potkáme v Budějovicích. Teď se to tak seběhlo.

Byla za ty dlouhé roky, kdy jste působil jinde, varianta, že jste měl jít do Budějovic?
Jednou jsem byl ve hře. To bylo v době, kdy tady byl Mountfield. V té době jsem neměl tendenci se vracet. Ještě jsem měl ambice být ve světě. Teď už jsem starší a tíhnu k návratu domů.

Byl jste viděn na jednom domácím zápasu Motoru. Byl jste si obhlídnout terén?
Podívat jsem se byl jednou a pak už jsem raději nešel. Byl kolem toho humbuk. Plno lidí si myslí, že už tenkrát se vědělo o novém trenérovi. To mě mrzí. Vůbec to tak nebylo. Jsem Jihočech a chtěl jsem se jít podívat na hokej. Hned se začalo řešit, že jdu trénovat do Budějovic. To nebyla pravda, ale raději jsem už pak na zápasy nechodil.

Znal jste po příchodu do Motoru některé hráče vašeho nového týmu?
Známe se minimálně hokejově s Vencou Nedorostem nebo Zdeňkem Kutlákem. V Plzni jsem měl Martina Heřmana, což byl tehdy ještě mladý kluk. Další jsem zažil v roli trenéra v extralize jako soupeře. Tak devět kluků jsem znal, zbytek pro mě byl neznámý.

Zkušenost s první ligou máte z vašeho postupu do extraligy s Mladou Boleslaví?
Ano. První rok nám to nevyšlo, druhý rok jsme s Boleslaví přes baráž postoupili. Postup je snad hezčí pocit a větší práce než získat titul. Když prohrajete ve finále extraligy, tak to bolí. Ale obrečíte to a hrajete dál extraligu. Když však neuspějete v baráži, tak celý rok čekáte na další šanci. V tom je boj o postup dramatičtější a emočně náročnější. To jsme ale moc daleko. Opravdu musíme jít zápas od zápasu.

Sledoval jste první WSM ligu?
Výsledkově. Podívat jsem se byl jenom na jednom utkání na Slavii. Přiznám se, že Slavia mě oslovila. Bavili jsme se o tom, co bych tomu říkal. Kontaktoval mě ještě jeden klub z první ligy. Ale že bych na ni chodil, to ne. Viděl jsem skutečně jen jeden zápas.

Rodinné zázemí máte momentálně v Praze?
Ne. Byt mám v Českém Krumlově a budu tak bydlet doma. Do Prahy ale budu také jezdit.

Máte spoustu různých aktivit. Musel jste je po nástupu do Motoru výrazně utlumit?
Jednoznačně jsem to musel omezit. Trénování týmu vyžaduje stoprocentní a každodenní práci. Vedení klubu mi pouze vyšlo vstříc v tom, že v prvním měsíci mého angažmá budu na čtyřech trénincích chybět. Mám nasmlouvané některé věci, které nešly zrušit. Bylo by to vůči těm lidem nefér. Omezil jsem přednášení na vysoké škole. Nechal jsem si pouze Káju Plíškovou, což se absolutně nepříčí, protože s ní to jsou většinou večerní nebo noční telefonáty. To je jediné, co jsem si zachoval.

Měl jste hned jasno, že chcete jít trénovat do Budějovic a omezíte tak své aktivity?
Rozmýšlel jsem se loni. Letos, když přišla nabídka, tak na mě kluci z vedení logicky vyvinuli časový tlak. Že nemohou čekat třeba týden. Měl jsem pár hodin na jasnou odpověď. Tu jsem dal. Věděl jsem, že v nejbližších měsících pro to chci udělat maximum, a dál nepřemýšlím. Mohu se vrátit zase k přednášení na škole. Ale neřeším to. Pět měsíců jsem se rozhodl dělat takhle. Co bude dál, to teprve uvidím.

Jako asistenty jste si vybral Luboše Roba s Alešem Kotalíkem. Proč právě tyto dva?
Nechtěl jsem Martina Štrbu. Znám ho, je to fajn kluk a bylo mi i líto, že musí skončit. Nemám ale rád, když se vyhodí jeden trenér a ostatní zůstanou. Jsem zastáncem kolektivní zodpovědnosti. Nelíbí se mi vlčáci, kteří čekají, až vyhodí hlavního trenéra, aby tam mohli vlítnout. S Lubošem Robem jsme i takhle domluveni. Když vyhodí mě, tak jdeme oba. Na férovku. Chci zavázanost všech. To samé řekl i Franta Bombic. Jinak s Martinem Štrbou bych velice rád dělal. Stejně jako s ostatními. Byl tady ale pro mě tenhle vědomý impulz. To samé jsem měl, když mě kdysi jeden majitel oslovil s tím, jestli bych to vzal, kdyby vyhodili Frantu Výborného. To nemůžete udělat. Řekl jsem, že to v žádném případě nejde. Mám tohle krédo.

Aleš Kotalík nemá prakticky žádnou trenérskou zkušenost. To jste bral v potaz?
Aleš je jako druhý asistent. Bude mít na starosti to, co si myslím, že je jeho silná stránka. Cvičení, která se týkají koncovek, individuální pohovory s hráči a hlavně vylepšování hráčů z hlediska detailních věcí na ledě. Znám ho velmi dobře z NHL. Své pole působnosti najde třeba na přesilovkách.

Požadoval jste po vedení klubu i nějaké posily?
Každý trenér chce posily. Přece nebudu svádět na sebe, že hrajeme blbě. Hráči hrají blbě (smích). To je samozřejmě legrace. Posily bych chtěl, ale je třeba na ně mít finance. Není umění utratit peníze. V tomhle jsem rozumný. Jsou hráči, kteří se mi ozvali, že jsou v extralize nespokojeni. Ale kde na ně vzít peníze? Není jednoduché najít hráče za rozumné peníze, aby byl platný. To je velké umění manažerů. Někoho ale určitě chceme přivést. Klub vedou kluci, kteří to zvládnou.

Nachystal jste nějaké změny ve složení jednotlivých formací pro zápas v Litoměřicích?
Ne. Složení jednotlivých formací zůstane takové, v jakém kluci skončili poslední zápas. Neznamená to však, že ho ve stejné sestavě také dokončíme. Co se týká herních záležitostí, tak jsme se snažili zabudovat dvě nové věci. Postupně budeme chtít zabudovat něco, co jsme tam zatím postrádali. Po jednom tréninku jsem sám zvědav, jestli to tam bude vidět, nebo ne.