Kliknutím zvětšíteMěl jste od mala jasno, že budete hrát hokej? Vaši rodiče jsou sportovci?
Už když jsem byl malý a v televizi běžel hokej, tak jsem si u toho hrával s hokejkou. Hokej mě vždycky bavil a baví dodnes. Chtěl bych ho hrát do té doby, dokud to půjde. Rodiče sice neprovozovali žádný sport na profesionální úrovni, ale oba hodně sportovali. Táta hrával americký fotbal, basketbal i hokej, mamka zase plavala.
Začal jste hrát hokej s tím, že je vaším snem prosadit se jednou do NHL?
Ze začátku určitě ne. Když jsem byl malý, tak jsem hrál hokej prostě proto, že mě to bavilo. Až někdy v deseti letech jsme s kamarády začali NHL sledovat a bylo to pro mě velké lákadlo. Snažil jsem se hrát a trénovat tak, abych jednou mohl hokej provozovat na profesionální úrovni.
Draftovalo vás v prvním kole Toronto, ale nakonec jste v nejlepší soutěži světa odehrál jen dvanáct zápasů. Proč jich nebylo víc?
Těžko říct… Více jsem si jich asi nezasloužil. Zahrát si v NHL byl každopádně skvělý zážitek a jsem rád, že se mi to povedlo alespoň v těch dvanácti utkáních.
V roce 2011 jste s týmem Kanady vyhrál Hlinkův memoriál pro osmnáctileté hokejisty. Reprezentoval jste ještě někdy potom svou zemi?
Hlinkův memoriál byl jediný turnaj, na kterém jsem Kanadu reprezentoval. Ale bylo to super. V sedmnácti letech bylo něco úžasného vycestovat do Evropy a střetnout se s dalšími národními týmy. Trošku mě mrzí, že se tento turnaj částečně přesunul do Kanady. Určitě je pro mladé kluky dobré, když mohou okusit těžké zápasy na jiném kontinentu.
Jak se vám tehdy líbilo v České republice, kde jste byl poprvé?
Líbilo se mi tady, ale moc jsme toho neviděli, protože jsme měli nabitý program. Trenéři nás také dost hlídali, abychom toho moc neprozkoumali (úsměv). Nicméně jsem rád, že jsem se teď mohl do České republiky vrátit a na všechno mám mnohem více času.
Dlouhé roky jste nastupoval v nižší zámořské soutěži AHL. Byl někdy blízko váš návrat do NHL?
Samozřejmě jsem pořád doufal, že by se návrat do NHL mohl podařit. Ale bral jsem to den po dni, snažil jsem se vždycky odevzdat co nejlepší výkon a hrát pro tým. Nevyšlo to. Asi to tak mělo být.
V šestadvaceti letech jste se vypravil do Evropy do Finska. Bral jste NHL jako uzavřenou kapitolu?
Zranil jsem si loket a delší dobu jsem nehrál. Poté už jsem stačil absolvovat jenom pár utkání, než začala platit všechna covidová opatření. Nechtělo se mi čekat, až se začne v Severní Americe zase hrát. Když se objevila nabídka z Evropy, tak jsem se rozhodl ji akceptovat. Především jsem chtěl hrát, což ve Finsku šlo, ale v Americe ne. Bylo pro mě perfektní, že jsem mohl pokračovat v kariéře a zároveň se podíval i do jiné země. U hokeje nikdy nevíte, kde skončíte.
Bylo těžké se vyrovnávat s chladnou povahou Finů i stejně chladným počasím?
Nebylo to zase až tak složité. Co se týká počasí, tak to je ve Finsku podobné jako v Kanadě. Všichni tam umí anglicky, což pro mě bylo důležité, protože jiný jazyk neovládám.
Jaká byla úroveň finské nejvyšší soutěže v porovnání s AHL?
Co se týká rychlosti a hokejových dovedností, tak jsou obě soutěže hodně podobné. Jediný rozdíl byl ve velikosti hřišť. Ta jsou ve Finsku větší. Ale nebyl to problém. Naopak jsem byl rád, že mohu vyzkoušet zase něco jiného. Hokej je pořád jenom jeden.
Proč jste po sezoně ve Finsku skončil?
To je jednoduché. Nedostal jsem nabídku na další sezonu. Pak přišla možnost jít do Budějovic, tak jsme ji s manželkou využili.
V Motoru jste naskočil až v šestém extraligovém kole. Kde jste strávil přípravu a úplný začátek sezony?
Připravoval jsem se doma nedaleko Toronta. Je tam spousta hokejistů a není problém se k někomu přidat na trénink. Doufal jsem, že přijde nějaká nabídka, a když dorazila ta z Motoru, tak jsem neváhal.
Bylo nabídek více? A proč jste si vybral právě Budějovice?
V tu chvíli to byla první a také jediná nabídka. Nechtěl jsem čekat, jestli přijde ještě nějaká jiná. V České republice už se extraliga rozbíhala a chtěl jsem být s týmem co nejdříve. Jsme i s manželkou rádi, že jsme se takhle rozhodli a můžeme být tady v Budějovicích.
Co jste říkal atmosféře na zápasech s diváky a jak se vám hrálo, když mohla do hlediště jen tisícovka diváků?
Loni ve Finsku fanoušci chodit nemohli, a tady byl najednou od začátku sezony plný stadion. To bylo super. Lidi tady skvěle fandí, mají bubny a jsou pořádně slyšet. Když jich může chodit jenom tisíc, tak to samozřejmě není takové, ale je to lepší, než když nemohl být v hledišti vůbec nikdo. Doufám, že omezení budou ubývat a co nejdřív bude hala zase úplně plná.
Zaujalo vás něco výrazně na české mentalitě?
To nemohu úplně posoudit, protože pořádně znám vlastně jenom své spoluhráče, kteří jsou všichni skvělí. Pomáhají mi, když potřebuji něco přeložit, poradí, kam se dojít najíst, nebo nakoupit. Celkově se mi v České republice líbí. Byli jsme se podívat v Praze, v Českém Krumlově. Je tady opravdu hezky.
Umíte něco česky a nemáte problém s jazykovou bariérou?
Česky neumím vůbec nic. Jenom dobrý den a děkuji (smích). Ale všude se domluvím buď anglicky, nebo používám překladač v telefonu. To je v pohodě.
Ochutnal jste české pivo a nějaká naše typická jídla? Vaše piva jsem ochutnal, především Budvar a Plzeň. Jsou výborná. Zaujalo mě také, že je řada způsobů, jak pivo natočit. Šnit, mléko a podobně. Je zajímavé, že to úplně patří k místní kultuře. Z českých jídel mi zachutnal guláš s knedlíkem, vepřové se zelím a nakládané okurky (úsměv).
Líbilo se v Budějovicích vaší manželce?
Manželka tady se mnou byla do prosince a potom se v šestatřicátém týdnu těhotenství vracela do Kanady. Po porodu zůstala s dcerou u rodičů, protože její rodina jí dokáže pomoci více než já tady (smích).
Byla účast při porodu dcery Miller vaším dosavadním největším životním zážitkem?
Byl to neuvěřitelný zážitek a jsem vděčný klubu, že mi umožnil, abych mohl odcestovat a zúčastnit se ho. Všechno to šlo hrozně rychle a hlavně jsem rád, že jsou obě holky v pořádku.
Bylo pro vás těžké zanechat přítelkyni s dcerkou za mořem a vrátit se sám do Budějovic? Počítáte s tím, že v příští sezoně tady bude rodina s vámi?
Bylo to těžké a smutné. To musím přiznat. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem zase zpátky a mohu hrát, protože hokej mě baví. Ještě přesně nevím, jak to bude dál. Každopádně už se těším, že je zase uvidím a plánujeme, že v příští sezoně tady v Budějovicích budeme všichni společně.
Hned po návratu jste sehrál výborný zápas v Litvínově, kde jste dal dva góly. Měla na váš výkon pozitivní vliv právě i tahle radostná životní událost?
Těžko říct, jestli mi zápas vyšel kvůli tomu. Každopádně jsem rád, že se to tak povedlo. Všichni v mé rodině si ale budou pamatovat, že mi právě tohle utkání takhle sedlo.
Kam by se podle vás mohl Motor dostat v play off?
Považuji za velký úspěch už fakt, že si play off můžeme zahrát. Bude to těžké. Můžeme se dostat daleko, ale záležet bude také na tom, kteří soupeři se nám postaví do cesty. Většina z nich ale pro nás určitě není nepřekonatelná.
V Budějovicích jste spokojen, když jste podepsal smlouvu i na příští sezonu?
Bylo to velice lehké rozhodování. Moc mě potěšilo, když mi klub nabídl smlouvu. Manželce i mně se tady opravdu líbí a těším se, že tady budu moci odehrát i další sezonu.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
