Patýs, jak ho spoluhráči přezdívají, měl od mala jasno, že bude hrát právě hokej. „Hrál ho táta a rovněž na Slavii, kde jsem začínal i já. Ale v sedmnácti letech si zranil koleno a absolvoval několik operací. Musel brzy skončit. Vím, že měl velký problém s tím, že jsem šel do branky. Snažil se mi to rozmluvit, nakonec se mu to však nepodařilo (úsměv). Hokej máme v rodině, hrál ho i strejda. Děda sice hrával fotbal, ale jinak jsme hokejová rodina,“ ujistí.

Do branky se dostal přirozenou cestou. „Začínal jsem ve čtyřech letech, ale to jsme se jenom učili bruslit. Kolem sedmi let začali na zimák nosit betony, lapačky a vyrážečky. Do té doby se na gólmana nikdo nespecializoval a v brance jsme se střídali. Každý trénink tam šel vždycky někdo úplně jiný. Když jsem si do branky vlezl, tak mě to hrozně chytlo a začalo bavit. Už jsem tam zůstal,“ říká a dodá, že strach prý nikdy neměl. „Nebál jsem se nikdy. Ale když jsem byl menší, tak mi mamka říkala, že jsem chytal s normální hráčskou vestou i helmou. Když mi to potom vyprávěla, tak jsem se docela divil, že jsem se toho nebál (smích). Teď už jsou gólmanské výstroje tak vychytané, že málokterá střela bolí.“

Před pukem prý neuhýbá. „Při zápase nikdy,“ odmítne. „Při tréninku občas nechcete dostat do hlavy, když na vás někdo zblízka vypálí tvrdého golfáka. To jsou nejnepříjemnější zásahy do hlavy nebo do krku. Že bych ale vyloženě uhýbal, to ne. Spíše vždycky doufám, že to střílející hráč dokáže usměrnit,“ věří svým spoluhráčům.

Jeho jmenovec Pavel Patera býval věhlasným hokejovým centrem. Mladičký gólman ho od mala vnímal. „Spousta lidí si dokonce myslela, že jsem jeho synovec nebo syn. Častokrát jsem musel odpovídat na dotaz, jestli jsme příbuzní. Sledoval jsem ho, jak hrával za Kladno. Když jsem si pouštěl ze záznamu Nagano, tak to bylo něco neuvěřitelného,“ oceňuje slavnějšího nositele stejného jména. „Ale myslím, že on o mně neví. „Možná se podíval na soupisku, když tady hrála Mladá Boleslav, a viděl, že je tam jeho jmenovec. Osobně se však neznáme. Nikdy jsme se nepoznali. Těžko říct, to je otázka spíš pro něj. Ale nemyslím si, že by o mně do té doby věděl,“ míní.

S hokejem začínal na Slavii, přitom silnější klub ve v hlavním městě Sparta. „Docela vtipné je, že celá naše rodina jsou sparťané. Obzvlášť děda je zarytý příznivec tohoto klubu. První trénink jsem zkoušel na Spartě, ale tam jsem se rozbrečel a nějak to nešlo. Tak jsme šli na Slavii, kde se nás ujal Jirka Čumpelík. Tam mě to chytlo a hokej mě začal bavit. Býval jsem dost uplakánek, na ledě jsem se často rozbrečel, že to nechci dělat. On se mě ujal a hodně mi pomohl, když jsem byl menší,“ vzpomíná na svého oblíbeného trenéra.

Ve Slavii byl do svých sedmnácti let. Poté odešel do tehdy prvoligového Motoru, kterému dal přednost před extraligovými kluby. „Po mé první sezoně ve starším dorostu mi zavolal Radek Bělohlav a řekl mi, že shánějí v Budějovicích gólmana do juniorky. Měl jsem pocit, že na Slavii by taková možnost nebyla. Probrali jsme to doma s rodinou, protože nebylo nic jednoduchého sebrat se i jít někam pryč. Bydlet někde bez rodičů, kde to neznám. Ale rozhodl jsem se, že by pro mě bylo nejlepší dostat se v Motoru do juniorky. Byl jsem rád, že jsem tento krok udělal,“ ujistí.

V Motoru ale nakonec strávil jen sezonu a zamířil do zámoří. „V Budějovicích nám nikdo nevěřil. Do play off postupovalo pouze osm týmů a nám všichni předpovídali, že budeme hrát dno tabulky. Ale postoupili jsme z pátého místa a dostali jsme se až do semifinále. To byl velký úspěch. Účast na mistrovství světa osmnáctek mi pomohla, abych se dostal na draft. Hrozně jsem si vážil toho, že jsem se vůbec dostal do hledáčku týmů NHL. Když mě draftovali Vegas, tak to byl jednoznačně splněný sen,“ neskrývá.

Za oceánem zvládl tři sezony. „První jsem odehrál v Americe v USHL, a abych řekl pravdu, tak jsem se tam hodně trápil. Měl jsem problémy s jazykem a moc jsem nechytal. A když už jsem chytal, tak mi to moc nešlo. Musel jsem si hodně zvykat na užší hřiště a úplně jiný hokej. Zlepšilo se to až ke konci sezony. Po roce jsem odešel do Kanady do WHA. Manažer Vegas byl majitelem kanadského klubu Brandon Wheat Kings, který mě draftoval. Tam jsem byl dva roky a ty byly super. Už jsem uměl anglicky a ujala se mě výborná rodina. Také kluci v týmu byli hrozně přátelští a dařilo se mi,“ chválí si.

Po skončení uplynulé sezony byl v Brandonu dokonce vyhlášen nejlepším hráčem týmu. „Klapalo to mně i celému mužstvu. V prvním roce v Brandonu se nám povedl začátek sezony, pak to však začalo skřípat a neudělali jsme play off. Loni jsme ale byli jednoznačně jedním z kandidátů na titul. Byla škoda, že se kvůli koronaviru zrušilo play off. Sezona to však byla rozhodně povedená. Že jsem dostal individuální ocenění, to je jenom plus. Hlavně jsem byl ale rád, že se nám dařilo jako týmu a vybojovali jsme si možnost začínat play off doma, i když se vyřazovací boje nakonec nehrály. S tím se však nedalo nic dělat,“ jen pokrčí rameny.

Celosvětová pandemie začala na jaře a Patera tak musel předčasně zamířit domů. „Kvůli koronaviru nám nejprve začali rušit zápasy a potom i tréninky. Museli jsme zůstávat doma a nemohli jsme se ani scházet mezi sebou. Když zrušili základní část soutěže, tak hodně kluků z Evropy začalo odlétat domů. Pro mě to byl poslední rok v juniorské kategorii, tak jsem tam chtěl zůstat, kdyby náhodou začalo play off. To se ale potom také zrušilo a volali mi rodiče, že se asi budou zavírat hranice. Nechtěl jsem tam zůstat třeba půl roku sám, tak jsem se rozhodl také vrátit. Klub mi zařídil letenky a vrátil jsem se domů. Musel jsem do karantény, ve které jsem byl od té doby ještě asi čtyřikrát…,“ připomíná složité letní období.

Vzhledem k tomu, že v zámoří všechny hokejové soutěže stojí, dohodl se na spolupráci s Motorem. „Trenér gólmanů Standa Hrubec mi říkal, že by byla možnost se s Motorem připravovat. Že by klub stál o to, abych tady v letním kempu trénoval. Říkal jsem, že bych zájem určitě měl. Po pár dnech kempu se mým agentům ozvalo vedení Motoru, že by mě tady chtěli, abych tady byl na pozici dvojky. Domluvili jsme se na smlouvě do prosince,“ vysvětluje. „Určitě jsem za to vděčný. Hlavně mám kde trénovat a v extraligovém týmu je to něco úžasného. Dostat se i do zápasů a čichnout si k dospělé extralize, to je něco neuvěřitelného a jsem za to strašně rád,“ neskrývá nadšení.

Se svými gólmanskými parťáky Markem Čiliakem a Janem Strmeněm vychází velice dobře. „Úplně suprově,“ přikývne. „Loni jsme měli v Brandonu mezi gólmany výborný a hodně profesionální vztah. Tady je to ale něco úžasného. Mára i Honza jsou perfektní kluci. I Mára Dvořák z juniorky, který s námi trénuje. Vycházíme perfektně,“ ujistí.

Svou extraligovou premiéru absolvoval v Plzni. Minutu před koncem ho ze sóla překonal Kantner a rozhodl tak o výhře domácího celku. „Byla to škoda. Když za takového stavu ujede soupeř v poslední minutě, tak mužstvo od gólmana potřebuje dobrý zákrok. Mně se to chytit nepovedlo, což mě mrzelo. Myslím, že jsme si odtud nějaké body zasloužili. Už jenom proto, že jsme ubránili devět oslabení. Mohly to být naše první extraligové body, ale takhle nám to uteklo minutu před koncem. Přes porážku jsme v Plzni odehráli dobrý zápas. Chyba se stala, ale ty se stávají v každém utkání,“ je si vědom.

Smlouvu s Motorem má zatím do prosince. „Pokud by se v Americe nezačalo, tak bych určitě stál o to, abych byl v Budějovicích celou sezonu. To ale bude záležet také na vedení Motoru. Je tady také Honza Strmeň, který hostoval ve Vsetíně. Musím hlavně podávat kvalitní výkony, abych si smlouvu do konce sezony zasloužil. Uvidíme, jak se vyvine situace v zámoří. Čekáme, kdy se rozjedou tréninkové kempy a začne tam sezona,“ nechce předbíhat.

Jakmile začne ve Vegas tréninkový kemp, měl by se přesunout do Ameriky. „Přesně tak. Dohoda je taková, že musíme být uvolněni dva týdny před začátkem kempu. Jakmile mě povolají, tak musím letět.“

Ve Vegas má podepsaný tříletý nováčkovský kontrakt. V čem se liší od toho klasického? „Nováčkovský kontrakt je pro všechny stejný. Je tříletý a dvoucestný, což znamená, že vás mohou poslat na farmu. V mém případě se řešilo, jestli budu mít smlouvu pro AHL, nebo jenom pro NHL. Chtěl jsem jen pro NHL, což se agentům podařilo vyřídit a za to jsem moc rád. Je to pro mě výzva, abych dřel o to víc,“ slibuje.

Úplně reálné, že by sezonu zahájil rovnou v NHL, prý ale asi není. „Těžko říct,“ pokrčí rameny. „Klub má podepsáno více gólmanů. Záležet bude, jak se ukážu na kempu. Kdybych začínal na farmě, tak bych to bral. Ale je také možné, že bych začal v ještě nižší ECHL. Pro gólmany je to složitější v tom, že potřebují hlavně chytat. Než na farmě sedět jako dvojka, tak je lepší nastupovat v East Coast Hockey League. Všechno se ale bude odvíjet od kempu a jak se trenéři rozhodnou,“ uzavírá talentovaný gólman.