Nedal se v Prostějově uhrát alespoň nějaký bod, který by se vám v tabulce moc hodil?
V Prostějově jsme nehráli dobře. V první polovině zápasu jsme měli spoustu přesilovek, které jsme nevyužili. Domácí nás potom potrestali, protože dokázali početní výhodu využít. Honili jsme to až v závěru a už jsme bohužel nestačili vyrovnat.

Kontaktní gól jste dával devět minut před koncem. Byly pak ještě šance na vyrovnání?
Byly. Měli jsme ještě nějaké přesilovky a bylo tam střídání, kdy jsme domácí snad minutu nepustili z pásma. Střely tam byly, ale jejich gólman chytal dobře a měli i kus štěstí. A je také fakt, že jsme tomu štěstí nešli tolik naproti.

V samotném závěru jste zkoušeli power play. Tam bylo také ještě ve hře vyrovnání?
Tam byla nějaké vyloučení, takže se hrálo chvíli pět na čtyři a potom čtyři na čtyři. V power play už jsme tolik šancí neměli, spíše v té přesilovce předtím. To bylo nějaké čtyři minuty před koncem. Bohužel to tam nespadlo.

Už pětkrát po sobě jste nevyhráli za tři body. Čím si vysvětlujete tento útlum? Může být na vině poměrně velká marodka?
Těch faktorů je víc. Zranění samozřejmě hrají svou roli, protože se nám rozpadly útoky. Hrajeme prakticky každý zápas v jiné sestavě. Na to se ale nedá vymlouvat. Musíme hrát s tím, co máme k dispozici. I jiná mužstva mají zranění. Na nás padl pokles formy teď v závěru základní části a s Litoměřicemi to musíme ubojovat za tři body, abychom zůstali do čtvrtého místa.

Jak hodně chybí ve vašem útoku s Tomášem Nouzou Martin Heřman, který s vámi odehrál skoro celou sezonu, ale vyřadilo ho zranění?
Je to samozřejmě znát. Na Martina jsme byli zvyklí a hráli jsme spolu dlouho. Vybojoval spoustu puků a dělal pro nás s Tomášem takovou tu černou práci. Chybí nám, stejně jako chybí ve druhé lajně Roky Pajič. Bohužel se nám to sešlo, že vypadlo dlouhodobě více hráčů. To je znát. Ale kdo jsme zůstali zdraví, tak to musíme s Litoměřicemi umlátit za tři body.

Dlouho jste drželi druhé místo. Mrzí vás to, že jste tuto výhodnou pozici pro play off nakonec neudrželi?
Především se chceme udržet v první čtyřce, což je pro nás důležité. Před sezonou byl stanoven cíl hrát do šestého místa. To jsme splnili, i když závěr sezony to teď trochu kazí. Druhé místo, které jsme drželi skoro celou sezonu, bylo trochu nad plán. Všichni makají naplno, ale bohužel se to takhle sešlo. Je to sport a i ostatní týmy chtějí vyhrávat.

Je dobře, že máte boj o první čtyřku ve svých rukou a nemusíte spoléhat na ostatní zápasy?
Určitě. Budeme koukat jenom na sebe a až dohrajeme, tak se půjdeme teprve podívat, jak dopadly ostatní zápasy. Po šedesáti minutách chceme mít tři body. To je pro nás hlavní.

Litoměřice jsou farmou Sparty. Bojují o udržení první šestky a extraliga má reprezentační přestávku. Je možné, že si vezmou na pomoc pendly z nejvyšší soutěže?
Nevím, jestli si nějaké hráče vezmou. Těžko říct. To záleží na nich. My se musíme dívat na sebe a na svůj výkon. Ať přijedou Litoměřice v jakékoliv sestavě, tak musí být v našich silách je porazit.

Je to soupeř, který vám svým herním projevem celkem sedí?
U Litoměřic je hlavně velký rozdíl v zápasech doma a venku. Uvidíme, s čím přijedou. Znovu ale opakuji, musíme se soustředit sami na sebe, vlítnout na ně od začátku a rozhodnout co nejdříve.

Určitě nebudete hrát předkolo play off a čeká vás tak pauza. Vzhledem k marodce a výkonnostnímu útlumu se vám přestávka hodí?
S pauzou souvisí také nějaký herní výpadek, ale rozhodně ji vítáme. Dáme dohromady nějaké marody, trošku potrénujeme, srovnáme lajny a připravíme se na čtvrtfinále.

Už vyhlížíte soupeře pro čtvrtfinále play off?
To vůbec ne. Ještě je ve hře spousta variant a my nevíme, kolikátí skončíme. Soustředíme se na to, abychom byli co nejvýš a začínali doma.

Zaznamenali jste, že Kladno by kvůli neoprávněnému startu svého hráče mělo s největší pravděpodobností přijít o tři body?
Všichni máme internet, takže o tom pochopitelně víme. Kladnu asi tři body vezmou, takže se to ještě více zamotá.

V neděli jste navštívil mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře. Líbilo se?
Bylo to super, parádní zážitek. Mám to hned za barákem, takže jsem vůbec neváhal a vypravil se. Od mala se velice dobře znám s trenérem národního týmu cyklokrosařů Standou Bambulou. Jsme dlouholetí rodinní známí, takže jsem přišel kluky podpořit a zafandit jim. Škoda jenom, že jim nevyšla nějaká ta medaile. Byl to však skvělý zážitek.

Na kole v terénu to je pořádná makačka. Souhlasíte?
To je, hrozná. Navíc v tom bahně. Jsem rád, že hraji hokej…