Po vašem příchodu do Motoru jste se dostal výrazně do centra pozornosti. Kdy jste měl naposledy takovou frekvenci rozhovorů s novináři?
To už je dost dlouho. Popravdě si ani nevzpomenu, kdy to bylo naposledy.

Vítáte zájem médií, nebo vás to spíše obtěžuje?
Určitě mě to neobtěžuje. Je to příjemné, i když samozřejmě by bylo lepší, kdybychom rozhovory dělali po vítězných zápasech. Ale věřím, že to přijde.

Ve Spartě jste strávil celou kariéru. Nebral jste to trochu jako zradu, že vás klub po tolika letech odeslal na hostování jinam?
Ne, to vůbec. V extralize jsem byl asi výjimka, že jsem byl jedenáctou sezonu v jednom klubu. To je hokejový život a potká to devadesát devět procent hráčů. Beru to tak, jak to je.

Cítil jste, že dostáváte méně prostoru na ledě a k něčemu podobnému se schyluje?
Trošku jsem cítil, že by to mohlo přijít. Ale zároveň jsem věřil, že to zlomím a mé výkony se budou zlepšovat. Doufal jsem, že k trejdu nakonec nedojde.

Dostal jste na výběr, nebo prostě trenéři přišli s tím, že odcházíte do Budějovic?
Ve smlouvě jsem měl klauzuli, že bez souhlasu nemohu být vytrejdován, takže jsme se pobavili, co by teď bylo nejlepší. Sám jsem k tomu řekl, že nechci sedět a potřebuji hrát. Pokud budou trenéři chtít, abych se šel někam rozehrát, tak rozhodně nebudu dělat nějaké naschvály. Popřemýšlel jsem o tom a do toho mi volali trenéři Václav Prospal s Alešem Totterem. Pak už to bylo docela rychlé rozhodování.

Uvědomoval jste si, do čeho jdete, že má Motor málo bodů a je v tabulce poslední?
Hlavně vidím, že tým tady má svou kvalitu a maká. Práce mužstva je mi strašně sympatická. Věřím, že tým má na to, aby bojoval o postup do play off.

Hned váš první zápas za Motor nezačal s Hradcem vůbec dobře, když jste po deseti minutách prohrávali 0:4 a vy jste šel dvakrát na trestnou lavici. Co se vám v takových okamžicích honilo hlavou?
Byl to hodně těžký začátek. Jak pro mě, tak týmově. Ale další dvě třetiny a následující zápas na Spartě ukázaly sílu mužstva. Jak už jsem řekl, tento tým má na to prát se o play off.

Pro zápas na Spartě neexistovala žádná dohoda mezi kluby, že byste třeba nesměl nastoupit?
Nic takového ve hře nebylo. Už když jsem odcházel, tak jsem o tom mluvil se sportovním manažerem Sparty Jardou Hlinkou. Sám mi řekl, že mě do Budějovic posílají, abych hrál, a ne abych stál. Bylo jasné, že hrát budu.

Měl jste ve svém premiérovém utkání proti mateřskému klubu velkou motivaci?
To určitě ne. Paradoxně bych řekl, že jsem byl více nervózní před svým prvním utkáním za Motor proti Hradci. Na Spartě už jsem to bral jako každý jiný zápas, i když specifické a divné to trochu bylo. Žádná zvláštní motivace ale nebyla.

Motor hrál sedm let první ligu, takže s hokejem jste sem nezavítal. Kdy jste byl naposledy ve městě pod Černou věží?
Nebyl jsem tady dlouhou. Naposledy jsme tady měli se Spartou soustředění v létě před sezonou v roce 2014. Tehdy jsem si přivodil hned na prvním tréninku únavovou zlomeninu a odjel jsem, takže jsem tady nestrávil ani den. To bylo naposledy, kdy jsem v Budějovicích byl.

Byl problém oznámit rodině, že se balíte a z Prahy jdete do Budějovic?
To bylo asi nejtěžší. Mám dvě malé holčičky, které zůstaly v Praze. Navíc zrovna celá rodina onemocněla. Chvilku jsem se o ně musel starat, takže se můj příchod do Motoru malinko posunul. Mohl jsem tu být možná už na zápas s Třincem, ale nakonec jsem ho sledoval jenom na internetu a kluci to zvládli parádně.