Kde jste začínal s hokejem?
Doma v Kopřivnici. K hokeji mě přivedli otec s dědou. Oba ho hrávali. Jsem s hokejové rodiny a asi jsem neměl kam jinam uhnout (úsměv). Šel jsem v jejich šlépějích a to samé i mladší brácha, který je v polské Osvětimi.

V kolika letech jste poprvé vyjel na led?
Bylo mi kolem čtyř let. Poprvé mě na stadion dovedl taťka, ale pak jsem více chodil s dědou. Ten na mě měl více času.

Jak dlouho jste vydržel hrát doma v Kopřivnici?
Do šesté třídy jsem šel do Vítkovic, což je třicet kilometrů. V Ostravě jsem byl nějaký pět šest let a v patnácti mě koupila Kometa Brno. Tam jsem pak strávil šest a půl roku.

Vítkovice i Kometa jsou oba vyhlášené extraligové kluby. Proč jste se v tak nízkém věku rozhodl pro změnu?
Ve Vítkovicích jsem byl na hostování z Kopřivnice a čím jsem byl starší, tím jsem chtěl být hráčem lepšího klubu. Řešil jsem, co dál. Nějaké týmy se ozvaly a největší zájem měla Kometa. Bylo to jen hodinu a půl z domova a hlavně jsem tam chtěl jít. Brno mě z Kopřivnice rovnou koupilo.

Bylo pro vás těžké opustit už v patnácti letech rodnou hroudu?
Úplně lehké to nebylo, ale od šesté třídy jsem každý den dojížděl do Ostravy, takže jsem věděl, co to je být sám. S tím jsem problém neměl.

V Kometě jste sice strávil šest a půl roku, ale většinou jste působil v prvoligové Třebíči.
Je to tak. V Kometě je obrovská konkurence. Má velký rozpočet, a když to přeženu, tak si může koupit, koho chce. My mladší jsme to tam měli trošku těžší. Šancí nebylo tolik a museli jsme déle čekat. Abychom byli v zápasovém tempu, tak nás posílali na prvoligovou farmu do Třebíče.

Trénoval jste v Brně a do Třebíče jste jezdil jenom na zápasy?
Jak kdy. Většinou to tak ale bylo. Trénoval jsem v Brně a na zápasy jezdil do Třebíče. Ale také bylo období, kdy jsem byl v Třebíči a trénoval tam.

Zažil jste v Brně extraligové finále?
Zažil. Bylo to v roce 2014, kdy jsme byli ve finále se Zlínem. Prohráli jsme a stali se vicemistry republiky. Byla to má první větší sezona v extralize. A hned jsme udělali stříbro, když jsme finále prohráli 1:4 na zápasy. Předtím v semifinále jsme dokázali uhrát těžkou sérii se Spartou a vyhráli jsme ji 4:3. Ale byla to škoda. Bylo by krásné sáhnout si na pohár hned v první sezoně v nejvyšší soutěži. Od té doby čekám na nějaké finále play off.

Zahrál jste si tehdy ve finálové sérii hodně?
Hrál jsem docela dost. Většinou s Liborem Pivkem v jednom útoku.

Doma máte stříbrnou medaili. Berete ji tedy tak, že jste se na ní podílel, a ne, že jste byl jenom součástí úspěšného týmu?
Určitě jsem na ní nějaký podíl měl a jsem rád, že jsem v takovém věku dostal šanci. A mrzí mě, že jsme tenkrát neudělali titul.

Je účast ve finále extraligy vaším největším dosavadním úspěchem?
V každém případě.

Nastupoval jste v reprezentačních výběrech do devatenácti i dvaceti let. Měl jste blízko k účasti na světovém šampionátu dvacítek?
Neměl. Na hlavní tréninkový kemp před mistrovstvím světa jsem se nedostal. Srazy v sezoně jsem objezdil, ale do nominace pro přípravu šampionát jsem se nedostal. Zdálo se mi, že krajánci ze zámoří měli přednost před námi, kteří hráli tady doma. Ale takhle to bylo nastavené a bohužel s tím nikdo nic neudělá. Nevím, jestli to bylo správně. Řada kluků, kteří na mistrovství byli, teď už ani hokej nehrají.

Po šesti sezonách v Kometě jste v průběhu té sedmé odešel do Chomutova. Co byl hlavní důvod?
Do Chomutova jsem byl vyměněný. Bylo to někdy v půlce prosince. V té sezoně jsem v Brně moc nehrál a řešilo se, co bude dál. Kometa nakoupila hodně hráčů a já jsem chtěl hrát. Byla možnost odejít do Chomutova, tak jsem kývl. Myslel jsem, že půjdu jenom na hostování, ale nakonec to bylo na přestup. Vyměnili mě za Tomáše Bartejse, který je v Brně. Tím jsem se stal chomutovským hráčem.

Na severu Čech jste zažil slavný postup do semifinále play off, takže to byla povedená sezona?
V předkole jsme vyřadili Mladou Boleslav, ve čtvrtfinále Třinec a vypadli jsme v semifinále s Libercem. Byl to velký úspěch. Přitom v předkole s Boleslaví jsme prohráli na úvod oba naše domácí zápasy, ale dokázali jsme sérii otočit, s čímž už asi nikdo nepočítal. Jak jsme byli rozjetí, tak jsme pak vyřadili i Třinec. Byla to paráda. Skončili jsme čtvrtí, takže medaili jsme nedostali.

Po sezoně jste v Chomutově skončil a odešel do Znojma. Proč jste opustil tým, se kterým se vám tolik dařilo?
Do Chomutova jsem přišel, odehrál jsem několik zápasů a pak jsem byl z ničeho nic odeslaný na farmu do Kadaně. To jsem se objevil někde, kde jsem být nechtěl. Kvůli tomu jsem do Chomutova jít určitě nechtěl. Něco podobného už jsem zažít nechtěl. Kadaň už nikdy. Proto jsem řešil, co dál. A zájem projevilo Znojmo. Byl to odtud kousek do Brna a měl jsem tam plno známých. Domluvili jsme se velice rychle. Představa, že bych musel třeba zase na měsíc do Kadaně, ta se mi vůbec nelíbila.

Ve Znojmě jste okusil mezinárodní ligu EBEL. Jaká byla její úroveň v porovnání s extraligou?
Působí tam dost Kanaďanů a Američanů, hraje se tam trochu tvrdší, ale rychlý hokej. Docházelo tam k mnoha přečíslením, hra se přelévala z jedné strany na druhou a byla tam spousta šancí. Pro diváky je to hodně atraktivní.

Nechyběl vám tam ale trochu větší náboj, když nebylo kam sestoupit a v soutěži nejsou k vidění třeba regionální derby?
Derby bylo třeba Znojmo – Vídeň, protože obě města jsou jenom hodinku a půl cesty přes státní hranici. Diváci ale chodili. Pro mě to bylo něco nového a byl jsem za to rád.

Po sezoně jste se vrátil do Chomutova, i když jste v klubu už působit nechtěl. Co vás přimělo k tomuto kroku?
Ono to bylo jinak. Sezonu jsem začínal v první lize v Třebíči, protože jsem se chtěl dostat zpátky do Brna. V Třebíči jsem byl ve známém prostředí a věděl jsem, že tam dostanu dostatečný prostor na ledě. Udělal jsem tam takový restart kariéry. Klubu musím poděkovat, že mi tu šanci dal. Věřím, že jsem ji vrátil, protože se nám dařilo a hráli jsme fakt dobře. Brno o mě projevilo zájem, ale z ničeho nic mi byl udělán střídavý start zpátky do Chomutova, který vlastnil moje hráčská práva. Šel jsem tam, protože jsem chtěl hrát extraligu a dostat se zpátky nahoru, což se mi povedlo.

Nebyla to přece jen trochu rána pro vaši psychiku po tom, co jste v Chomutově předtím prožil?
Šel jsem tam v průběhu sezony na začátku ledna, ale už v úplně jiné pozici. Chomutov hrál v té době hodně dole a byly tam už také značné finanční problémy. K tomu bych se ale moc vyjadřovat nechtěl. Chtěl jsem se dostat zpátky do extraligy, takže jsem tento krok musel udělat.

Chomutovský klub na konci minulé sezony téměř zkrachoval, takže když se ozvaly Karlovy Vary, tak jste neváhal?
Přesně tak. Myslím, že jsem neudělal špatnou sezonu, kterou jsem začal v Třebíči, a potom se mi v Chomutově v extralize celkem dařilo dělat body. Když se ozvaly Vary, tak jsem o ničem nepřemýšlel. Chtěl jsem hrát nahoře a celkem rychle jsme se domluvili.

Ve Varech se dařilo vám osobně i týmu. Proč jste tedy na konci ledna mužstvo opustil a zamířil do Motoru?
Úplně logický krok to nebyl. To je pravda. Ve Varech jsem hrál dost a odcházet jsem nechtěl. Z ničeho nic jsem ale byl na tribuně a nehrál jsem. Přitom jsem víceméně nevěděl důvod. Pak přišlo nějaké vysvětlení, které jsem musel skousnout. Následně jsem řešil, co dál. Nebyla to moje iniciativa. Ani sám pořádně nevím, proč to takhle dopadlo. Budějovice měly velký zájem, na konci přestupního termínu se ozvaly i nějaké extraligové kluby, ale to padlo. Za nabídku z Motoru jsem byl rád. Byl to nejlepší klub v první lize. Byla to pro mě velká výzva a do Budějovic jsem šel s tím, že chci postoupit do extraligy. To se nám nakonec také podařilo, i když se nehrálo play off.

Smlouvu jste podepsal i na další sezonu, takže jste najisto počítal s tím, že postoupíte?
Věřil jsem v to a vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že by se to nepodařilo.

V Budějovicích jste zatím spokojen i za tu krátkou dobu, kterou jste zde strávil?
Určitě. Je tady všechno na vysoké úrovni. Stadion, kabina, zázemí i fanoušci. Budějovice jsou krásná hokejová destinace a patří mezi elitu. Je dobře, že jsme se do extraligy dostali a těšíme se na ni.