Z historie

Hasičský sbor v Lažišti byl vytvořen z důvodu potřeby likvidace různých požárů, které v té době vznikaly. „Tehdy bylo ve sboru nějakých třicet lidí. Sbor se samozřejmě stále rozvíjel a v roce 1937 získal první motorovou stříkačku. Byla zde i koňská ruční stříkačka, kterou jsme renovovali a i v současné době je stále funkční. Před dvaceti lety jsme rozhodli o renovaci zastaralé techniky, strávili jsme na tom stovky hodin, ale je se čím chlubit. Velký podíl na všem má Jan Pěsta starší,“ nahlíží do historie sboru starosta Sboru dobrovolných hasičů v Lažištích Josef Podlešák. Ten velí hasičům od roku 1986.

V Lažišti sídlí zásahová jednotka, která čítá dvacet lidí a k dispozici jsou dvě auta.
„Patříme do JPE – 3, takže jsme řízeni z Českých Budějovic. Přes den jsou v pohotovosti ti, kteří jsou zaměstnáni přímo v Lažišti, od páté odpolední jsou v pohotovosti ti, kteří přijíždějí z práce domů odpoledne a víkendové služby mají zase ti, kteří pracují celý týden mimo Lažiště a vracejí se až na víkendy. Když je třeba vyjet, dostaneme signál a jsme schopni do pěti minut vyrazit,“ popisuje zařazení sboru v systému Josef Podlešák s tím, že v Lažišti je i velitelství okrsku, do kterého patří například i sbory ze Šumavských Hoštic či Záblatí. „Je to docela velký okrsek, prakticky největší v okrese,“ říká jeho velitel.

Činnost

Hasiči v Lažišti mají stále co na práci. Samozřejmě musejí neustále udržovat v provozuschopném stavu techniku. „Zásahové vozidlo je dvaapadesát let staré, takže je na něm pořád co dělat,“ doplňuje J. Podlešák. Zásahová jednotka prochází pravidelným školením a náplní je i sportovní činnost. „Účastníme se i různých soutěží, i když v poslední době nemůžeme konkurovat družstvům, která se připravují speciálně na tyto závody. Naposledy vyhrálo naše družstvo mužů okresní soutěž v roce 1989 ve Zdíkově. Sbor čítá v současné době 72 členů, z toho je 48 mužů,“ doplňuje starosta sboru s tím, že hasiči již několik let pravidelně pořádají v obci oslavy Masopustu a starají se i o další kulturní dění. „V padesátých letech tady dokonce hráli hasiči i divadlo,“ doplnil k činnosti hasičů v obci jejich velitel Josef Podlešák.

Výpomoc

Lažišťští samozřejmě vyjíždějí na pomoc i do jiných míst. Nejlepším důkazem toho byly povodně v roce 2002. „To jsme pomáhali ve Strunkovicích, kde jsme v osmnácti lidech strávili dva víkendy. Letos nás vyslali do Záblatí, ale už se tam nedalo dostat, pod Kratušínem už to bylo zatopené. Čerpala se tedy spodní voda tady v místě, čistily studně, odklízely padlé stromy a podobně. To samé bylo i před sedmi lety,“ doplnil velitel.

Požáry

K práci hasičů patří hlavně likvidace požárů. Jsou to smutné záležitosti, ale zkrátka k životu patří a hasiči se snaží minimalizovat jejich následky.

„Co si pamatuji za mé éry působení u hasičů, tak velký požár byl v Hošticích, kde hořel kravín, podobně potom i kravín v Žárovné. Velký požár byl v Zabrdí u Krejsy, tam shořelo celé stavení, dále jsme před čtyřmi lety pomáhali likvidovat požár v Kratušíně, kde jsme byli ještě dříve než profesionální hasiči z Prachatic.

Podobně tomu bylo i při požáru v Podedvorech. Samozřejmě velké požáry byly i na začátku minulého století, které likvidovali naši předchůdci,“ vybírá z několika zásahů starosta Sboru dobrovolných hasičů Lažišě Josef Podlešák.

Kozlův hasičský počin
Josef Podlešák již třiadvacet let velí lažišťským dobrovolným hasičům a za léta působení ve sboru již zažil hodně. „Těžko vybírat některý ze zásahů. Vybral bych jeden ze smutnějších, ne vždy se dá vyhrát. To bylo před čtyřmi lety, kdy hořelo v Melesíně u Cinádrů. Byl leden, půl deváté večer, všechno v ohni a navíc i pod proudem. Pro vodu se muselo na náves. Naprosto extrémní podmínky. Všude kolem náledí, profesionální hasiči nejeli. Když se dostavili, spadli do stoky a byly z toho další problémy. Všichni dělali, co mohli, ale nakonec se stavení zachránit nepodařilo a je z toho ruina,“ vyprávěl o nepříjemném zážitku hasičů Josef Podlešák.