Kliknutím zvětšíteKanaďané říkají, že nejlepší je ho slupnout v brzkých ranních hodinách po „pár“ sklenicích piva. Poutine díky svému složení může pro našince znít jako mišmaš surovin, které na jednom talíři nedávají dohromady valného smyslu. Navíc sýřenina neboli bílé tvarohové žmolky tužší vrzavé konzistence, které vznikají po vysíření bílkoviny kaseinu při výrobě sýru, u nás není běžně dostupná.
V reálu to ale funguje skvěle a v Kanadě jej dnes považují za svůj národní pokrm – i když se to neobejde bez kontroverzí.
To bude nepořádek
Jednoduché jídlo má svůj původ ve frankofonní kanadské provincii Québec. Po jeho historii nemusíme pátrat v nikterak dávných archivech. K vynálezu jeho první verze se přihlásil jistý Fernand Lachance z podniku Café Ideal v městečku Warwick, jenž smíchal hranolky s tvarohovými žmolky v roce 1957 na přání jednoho stálého hosta.
Není náhodou, že se to stalo právě zde. Centrální Québec je totiž významným producentem čedaru a sýřeninu tu seženete snadno. Zákazník prý Lachancemu nad směsí servírovanou do papírového sáčku odpověděl: „Ça va te faire une maudite poutine!“ („To způsobí hrozný nepořádek!“) a název jídla tak byl okamžitě na světě.
Ze začátku si hosté v podniku pokrm dochucovali kečupem nebo octem, nevýhodou ale bylo, že hranolky rychle chladly. Lachance proto v roce 1963 napadlo polévat je teplou omáčkou z masového výpeku, čímž se zrodil originální poutine. Jak už tomu v gastronomickém dějepise bývá, příběh to nemusí být definitivně pravdivý a o poutinové prvenství se samozřejmě hlásí celá řada dalších lidí.
Do Mekáče i Ruska
Na přelomu 60. a 70. let se poutine rozšířil z venkova do blízkých velkých měst Québecu a Montrealu. Spolu s tím vznikaly mnohé variace, třeba italský poutine se špagetovou omáčkou, vegetariánský poutine s houbovou omáčkou a zeleninou, irský poutine se slaninou nebo montrealský poutine s uzeným masem.
V 70. letech už pokrm znali v New Yorku. Říkali mu „disko hranolky“, jen místo původních sýrových cucků použili dostupnější mozzarellu. O dekádu později se poutine rozšířil do restauračních řetězců a v devadesátkách už jste jej našli v menu McDonald’s po celé Kanadě. Expanze za oceán byla při raketově rostoucí popularitě nevyhnutelná. Počátkem nového milénia si na něm pochutnávali už i ve Velké Británii, Koreji, ale také v Rusku, kde ho překřtili na Raspoutine.
Ač typický zástupce stravy ze stánků rychlého občerstvení, dostal se poutine i na menu špičkových zážitkových restaurací. V nóbl podnicích recepturu obohatili o dušené hovězí, foie gras nebo humra.
Boj o školní jídelny
Novinář Paul Wells v roce 1990 o poutine napsal, že se stal „Québecem v misce“, symbolem provincie, který si jistě najde cestu do veřejné debaty. Nemýlil se. V samotném Québecu se označení poutine jako kanadského národního jídla nesetkává s kladnou odezvou. Vždyť přece není kanadské, ale québecské. Někteří tvrdí, že přivlastnění si pokrmu Kanaďany je pošpiněním québecské kultury a jejího práva na sebeurčení.
Někteří Kanaďané pak kritizují poutine za jeho skromný původ opírající se o venkov a dělnickou třídu. V roce 2003 skupina matek z Toronta známá jako „poutine policie“ úspěšně demonstrovala za zákaz servírování pokrmu ve školních bufetech a jeho nahrazení zdravějšími variantami. O něco podobného se snažili také mladí liberálové v samotném Québecu, avšak jejich návrh premiér provincie odmítl.
Nic to však nemění na stále obrovské popularitě. Hranolky se sýrem a omáčkou se v Kanadě podávají všude od nejobyčejnějších kantýn a food trucků přes hokejová utkání až po bankety vrcholných politiků.
V Česku kanadskou specialitu nabízejí některá bistra. Ta serióznější samozřejmě nabízejí domácí hranolky a jsou i případy, kdy skutečně používají také cucky ze sýrového tvarohu vlastní výroby.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
