Galerie: Výzkum rysa na Šumavě

Tým, který se podílel na pětiletém přeshraničním výzkumu rysa na Šumavě. Zleva: Luděk Bufka, Kristina Daniszová, Carlos – velký švýcarský salašnický pes, který pomáhal s vyhledáváním části genetického materiálu, Elisa Belotti a Marco Heurich. Vědci z výzkumného týmu národních parků Šumava a Bavorský les představili výsledky výzkumného projektu rysa ostrovida a srnce obecného. Vědci z výzkumného týmu národních parků Šumava a Bavorský les představili výsledky výzkumného projektu rysa ostrovida a srnce obecného. V terénu se nevyužívala jen moderní sofistikovaná technika. K získání genetického materiálu posloužily dobře i tyto sloupky opatřené drátěným kartáčem, na kterém při drbání zanechávaly rysi část chlupů. Snímky z fotopastí pomáhaly identifikovat jednotlivá zvířata. K telemetrickému sledování jednotlivých zvířat, kterým byly nasazeny sledovací GBS obojky, sloužila i další technika. "V terénu bylo možné po přeladění frekvence sledovat i několik zvířat," říká členka týmu Elisa Belotti. takových GPS obojků nasadili vědci pro sledování celkem jedenácti rysům. Podle zoologa Správy NP a CHKO Šumava Luďka Bufky (na snímku) se v dalších letech telemetrické sledování využívat nebude. Aby nebyl rys odsouzen k doživotnímu nošení GPS obojku, nebo nebylo třeba jej odchytit a obojek sejmout, má obojek tak zvanou rozpadávací zónu. Jeho část se postupem času sama rozpadne a obojek sám odpadne. Ke své práci využíval vědecký tým celou řadu pomůcek a přístrojů. Kromě obojků a telemetrického zařízení to byla i souprava pro odběr stěrů ke genetickému zkoumání, ale také roztok, kterým lákali rysi k drbátkům, kde pak zvířata zanechala srst. Snímky pořízené fotopastí. Snímky pořízené fotopastí.