Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Mrkvička, který si v dresu Dynama České Budějovice a Příbrami zahrál i první ligu, dojíždí ze Strakonic do malého městečka nedaleko německého Pasova během sezony dvakrát týdně. Přes Strážný to má nějakých sto dvacet kilometrů a za hodinu a půl je obvykle na místě. „Ve středu a v pátek máme tréninky, v neděli pak mistrák. Já ale jezdím většinou jen na ty páteční tréninky a pak samozřejmě na zápasy,“ upřesňuje Václav Mrkvička.

Absence na středečních trénincích prý trenérovi nevadí. „Co může říkat,“ směje se jihočeský fotbalista. „On chápe, že už mám věk, práci a taky rodinu,“ dodává Mrkvička.

Kromě toho patří Václav Mrkvička mezi hráče, které by trenér v sestavě postrádal jen velice nerad. V minulých sezonách byl útočník z jihu Čech nejlepším střelcem mužstva. „Před touto sezonou jsme s Freinbergem postoupili do vyšší soutěže, kde už je to těžší. Po podzimu mám na kontě sedm gólů, což je pořád dobré,“ je spokojený Mrkvička.

SV Freinberg hraje v Rakousku druhou nejnižší soutěž, která je podle bývalého ligového fotbalisty na úrovni naší I. A třídy. U našich jižních sousedů mají jen sedm soutěží oproti deseti, které se hrají u nás v Čechách.

Václav Mrkvička je stále aktivní ve výboru TJ Osek a před pár lety zažil jako hráč historický úspěch, kdy Osek skončil v krajském přeboru druhý za Jindřichovým Hradcem.

Možnost hrát na jihu Čech krajský přebor by měl Mrkvička i nyní, ve Freinbergu však zatím končit neplánuje. Líbí se mu pohodová atmosféra, která v klubu panuje. Oblíbil si tamní prostředí, lidi, kteří se okolo fotbalu pohybují, a v neposlední řadě hrají roli i vydělané peníze. „Rakušané jdou dopoledne do kostela a po obědě na fotbal. Tím žije celá vesnice. Výsledky se moc neřeší, panuje tam mezi lidmi přátelská atmosféra. Proto tam rád jezdím. A samozřejmě hrají roli i finance. Nebudu někam jezdit 120 kilometrů, abych si jen zahrál fotbal. To je jasné.“

Po skončení podzimu nechyběla ani tradiční dokopná. „V Rakousku probíhá trochu jinak než tady v Čechách. Není to tak, že se po posledním utkání hráči sejdou a pije se až do rána. Oni to pojmou jako výroční schůzi, na které se hodnotí sezona. Na večírek přijde i starosta, který předává nejlepším hráčům ceny. Mně se to líbí,“ říká Václav Mrkvička.