Technicky vyspělý hráč je v současné době oporou S. Ústí ve III. lize, věnuje se i výchově talentů v českobudějovickém Dynamu. Rád vzpomíná i na doby, ve kterých hrával fotbalové mistrovské zápasy ve druhé lize pod Libínem.
První ligu jste si zahrál v Dynamu ČB, jaké byly vaše fotbalové začátky v Netolicích?
Táta mě na netolický stadion přivedl na první trénink už v pěti letech. On tam hrával, jako malý kluk jsem s ním chodil na zápasy.
Tam jste tedy udělal první fotbalové krůčky?
Začal jsem v přípravce. V Netolicích jsem kopal až do mladších žáků, ve starších jsem přestoupil do Dynama. V této věkové kategorii to byl hrozný skok. V Netolicích jsem hrál první A třídu, najednou jsem byl v Budějoviích, které hrály ligu.
Vzpomenete si na váš první zápas v prachatickém dresu?
V Prachaticích jsem se objevil buď v roce 2002 nebo o rok později. Tehdy jsem šel hostovat z Budějovic do druhé ligy. Nebyly to pro mě špatné sezony. Škoda, že to s fotbalem v Prachaticích dopadlo, jak to dopadlo. Škoda, že se liga nehraje. Fotbal postupně upadal.
Zůstali vám z tehdejších týmů kamarádi?
No jistě. Je jich hodně. Já do Prachatic nepřicházel jako do neznámého prostřtedí. Byli tam třeba kluci z Budějovic, se kterými jsem se znal z Dynama, nebo tam byli třeba Luboš Pecka a Pavel Babka.
V současné době se věnujete mládeži v SK Dynamo ČB. Baví vás tato práce?
Moc. Opravdu mě strašně baví. Chtěl bych se jí dál věnovat, chci si udělat trenérskou licenci. Těším se na každý trénink s dětmi.
