S fotbalem začínal v jindřichohradeckém Slovanu, za muže hrál především v béčku. Když oddíl rezervní tým rozpustil, přešli hráči pod křídla Sokola, ale po několika letech je tělocvičná jednota už pod sebou také nechtěla. Fotbalisté si tak založili svůj vlastní klub FK Jindřichův Hradec, což však není ten, který je dnes všeobecně známý a má v oficiálním názvu ještě číslovku 1910. Své domácí zápasy v okresní soutěži hráli v Plavsku.
„Pak nás oslovil Jiří Paul z Horního Žďáru, jako garant této místní části, zda bychom se nechtěli přesunout tam. Hřiště přestali jako cvičnou plochu využívat profesionální hasiči, kteří si ji zřídili ve svém novém areálu, takže prostor u řeky se nabízel k tomu, vybudovat na něm fotbalové hřiště,“ líčí začátky František Zwicker.
V této jindřichohradecké místní části pak vzniklo i s pomocí města pro sportovce také potřebné zázemí, tedy šatny, sprchy atd. Po několika letech navíc přes silnici vybudovali i hřiště s umělým povrchem, na které zase bylo potřeba získat potřebnou dotaci z fotbalové asociace.
Podle jeho slov ohledně založení nového klubu rozhodla především skutečnost, že se vytvořila výborná parta, která táhla za jeden provaz a zmiňuje souputníky Luboše Šenkýře, Jozefa Košťála, Zdeňka Rošteka, Petra Ježka, Pavla Vacka, Davida Matouška, Pavla Sliackého či Luboše Dejmka.
„Rozhodli jsme se, že to potáhneme dál a chtěli jsme vydržet pár let. A vidíte, už je to dvacet. Přišly samozřejmě i nějaké krize, ale pokaždé jsme to ustáli,“ těší Františka Zwickera, jehož zná fotbalová veřejnost rovněž pod přezdívkou Bejbl.
Jak k ní přišel? Podobnost s bývalým reprezentantem Radkem Bejblem kvůli blonďaté kštici taky rozhodně je. „Jednou na mě takhle na hřišti zavolal spoluhráč Libor Trepka a téměř okamžitě se to chytlo,“ připomněl.
František Zwicker pokračoval v Horním Žďáru jako hráč, ale na svá bedra si naložil i další povinnosti v roli jednatele klubu. „Nebylo to jednoduché, dost záležitostí šlo přes mě, takže to obnášelo hodně zařizování a učení se nových věcí. Ale bylo to ku prospěchu věci,“ říká.
Univerzální fotbalista začínal jako hráč v poli a především v útoku, ale když týmu chyběl brankář, postavil se mezi tři tyče. Vydržel hrát hodně přes padesátku a skončil, až když Horní Žďár odhlásil z okresní soutěže béčko. A letos ukončil své působení i na funkcionářském poli. Symbolicky právě v roce, kdy SK Horní Žďár oslavil 20 let své existence.
„Už bylo na čase předat žezlo mladším. Parta kolem Tomáše Rošteka, Tibora Pivka, Lukáše Rešla či Martina Heine se toho chopila velmi dobře. Je to vidět na zázemí i na fotbalu samotném. Už by nemělo smysl jim překážet,“ tvrdí. A má radost z toho, že mužstvo se rychle zabydlelo v krajské I. B třídě a letos by mělo patřit i k hlavním aspirantům na přední příčky.
A ještě jedno pozitivum vnímá. „Už jsem zjistil, jaké je to krásné mít konečně volné víkendy. A taky se ráno probouzet s tím, že člověka nic nebolí,“ směje se sympaťák a věčný optimista.
„Přál bych všem, aby zažili fotbalovou radost v takové partě lidí, jako se to poštěstilo mně. Vždy se všechno dělá líp, když je s kým a pro koho. I proto věřím, že fotbal ve Žďáru neumře a naopak bude vzkvétat,“ zdůraznil František Zwicker.
Tak hodně zdraví a elánu do dalších let!
