Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Před čtrnácti dny vedl se svým kolegou Jaroslavem Gojem výběr České republiky na evropském šampionátu do 21 let v mecce sálového fotbalu ve Španělsku a přivezl s národním týmem titul Mistrů Evropy. Při předchozím šampionátu to byl bronz a ještě předtím na Mistrovství Evropy, které se konalo v jihočeské Třeboni, to byl tehdy také stupínek nejvyšší.


Hrálo se ve Španělsku, nebo Katalánsku? Katalánci si hodně potrpí na vlastní státnost.
Hrálo se v Katalánsku, asi sto kilometrů od Barcelony. Je tam hodně velká rivalita a Katalánci mají vlastní národní tým, na což jsou velice hrdí. Soupeři byli prakticky stejní jako v předchozích letech, tedy Rusko, Belgie, Katalánsko a jen místo Francie tam bylo Baskicko, takže o rivalitu s Katalánci nebyla nouze.


V předchozích letech se hrálo každý s každým. Bylo to tak i letos, nebo se pokračovalo dalšími zápasy o umístění?
Bylo to stejné jako vždy předtím. Hrálo se systémem každý s každým. Žádné semifinále, či doplňkové finále.


Češi v této kategorii patří dlouhodobě do evropské špičky. Jaký byl cíl před tímto šampionátem?
U jedenadvacítky je to vždy těžké, záleží na tom, jak silný se sejde ročník. Tvrdil jsem, že tento ročník je velice silný a jsme schopni Evropu vyhrát. Když jsem viděl kluky na prvním soustředění, tak jsem věřil, že jsou schopni titul získat.


Na šampionátu vás čekaly čtyři těžké zápasy. Jak jste je prožívali?
Příprava byla bez jakýchkoli mezistátních zápasů, pouze proti ligovým týmům, takže jsme byli zvědavi, jak dopadne mezinárodní srovnání. U této kategorie navíc hodně záleží na prvním zápase. Když se vyhraje, sebevědomí jde ohromně nahoru. Po porážce se zase naopak tým těžko dostává zpátky. Na úvod jsme měli Belgii. Jako pokaždé to byl neuvěřitelně těžký soupeř. V první půli jsme vedli 1:0, pak jsme nasbírali pět akumulovaných faulů a oni z devítky vyrovnali. Ve druhé půli jsme prohrávali, vyrovnali, udělali jsme dvě obrovské chyby a prohrávali 2:4 čtyři minuty před koncem. Vzali jsme si time out a začali hrát power play. Ta nám vyšla a za minutu a půl bylo vyrovnáno. Šlo se do penalt, to je loterie a my v ní prohráli 10:11. Z prvního duelu byl tedy jen bod. Pak jsme šli na Basky. To byl pro nás naprosto neznámý soupeř. Zase typicky španělský tým se skvělou technikou. Zápas jsme zvládli a vyhráli 4:1. Ale zase to nebylo snadné. Čtyři minuty před koncem to bylo 1:1, Baskové nám dvakrát utekli, kdy nás gólman podržel, a v závěru jsme dali tři góly. Bylo to důležité vítězství. Pak přišel den volna.


Jak prožívá tým právě takový den, kdy nemusí na zápas?
Jeli jsme do Barcelony, podívali jsme se na Nou Camp, kde hraje FC Barcelona, jeli jsme na olympijský stadion. Vyčistili jsme si hlavy a klukům to moc pomohlo. Navíc jsme se odpoledne dozvěděli, že Katalánci prohrávali s Belgií 0:4, přesto ještě vyrovnali a zvítězili na penalty. Tím jsme se zase vrátili do boje o evropský titul.


Bylo tedy jasné, že pokud zbylé dva zápasy vyhrajete v základní hrací době, získáte titul.
Ve třetím zápase jsme narazili na Rusy. Ti tentokrát přijeli v horší sestavě než v předchozích letech. Nic jsme však nepodcenili a vyhráli vysoko 13:1. Náš poslední zápas s Katalánci byl pak vrcholem turnaje, vítěz měl zaručen titul Mistrů Evropy. Byla plná hala, Katalánci jsou hodně emotivní, takže bylo prostředí hodně bouřlivé. Byl to nádherný zápas, který jsme vyhráli 1:0 po dobře zahrané standardní situaci. Samozřejmě to bylo opatrné z obou stran, nikdo nechtěl udělat chybu. Věřil jsem, že Katalánci nejsou tak trpěliví, aby drželi taktiku, a jednu chybu udělají. To se stalo a my to sehráli fantasticky. To bylo deset minut před koncem a závěr zápasu bylo nejdelších deset minut v mé trenérské kariéře. Nervozní začali být i diváci a bylo dobře, že byla naše lavička dost od hlediště oddělená. Domácí hráči to také těžce nesli, ani nám nechtěli podat ruce, ale za deset minut je to přešlo. Domácí skončili třetí a bylo to pro ně velké zklamání. Takto blízko evropskému titulu ještě nikdy nebyli.


Dá se srovnat tento titul a ten získaný doma v Třeboni?
V Třeboni to bylo první Mistrovství Evropy a nikdo nevěděl, co od toho čekat. Samozřejmě to bylo nádherné, bylo to vůbec poprvé a samozřejmě nikdy to není zadarmo, je to tvrdá dřina. Byla tehdy větší atmosféra, protože drtivá většina lidí fandila nám. Naopak nyní fandili skoro všichni proti nám. Ale bylo to v Katalánsku, kde je sálovka nesmírně populární a většinou se zde nevyhrává. Titulů si cením asi stejně, ale je třeba říci, že si moc cením i toho bronzu. Tenkrát byl tým jiný, hráli jsme trochu jinak a všechny tři medaile byly nádherné.


Tato kategorie je hodně specifická. Trenéři mužů mohou pracovat několik let s kostrou týmu, kolem které se hráči mění. Tady musíte prakticky každé dva roky kádr úplně obměnit. Oč je těžší hráče sledovat?
Tento tým byl složen kompletně z hráčů, kteří hrají celostátní ligu. To potvrzuje, že má sálovka pevné kořeny. Z Brna tu byla celá jedna čtyřka. Také jsem byl několik let u áčka, kde se kádr měnil minimálně. O to hezčí práce s kategorií do 21 let je. Nás to hledání nyní čeká znovu. Příští rok je světový šampionát. Světu vládnou Jihoameričané a oni nemají kategorii do 21, ale do 20 let. Já tento tým stavěl s vizí světového šampionátu. Měsíc před Evropou jsme se ale dozvěděli, že bude svět jen do 20 let. Původně bychom vyměnili dva hráče, takto mi naopak jen dva zbydou a ostatní musíme zase doplnit. V lednu začne znovu celý koloběh.


Máte čas jako trenér Bombarďáků Větřní při ligových zápasech sledovat tyto mladé hráče z dalších týmů?
Dneska jsou videa ze zápasů. Navíc Jarda Goj, se kterým reprezentaci vedeme, má zmapovanou severní Moravu. Ač trénuji Bombarďáky, samozřejmě při zápasech po očku sleduji i ty kluky, které mám v hledáčku z jiných týmů.


S Jaroslavem Gojem trénujete tým několik let. On výborný útočník, vy skvělý gólman. Máte takto role postavené i v týmu?
Odtrénovali jsme spolu všechny tři evropské šampionáty. O všem se hodně bavíme. Není to dané tak, že já jako hlavní trenér nebudu jeho názory respektovat. Naopak se vyslechneme navzájem a uděláme z toho to nejlepší. Při standardkách se já věnuji defenzivě a vedu trénink po stránce, jak to bránit, Jarda naopak, jak to vymyslet po stránce útoku. Nakonec jsme vyhráli standardkou, kterou soupeř znal, ale byla sehraná naprosto dokonale a soupeř ji neodbránil.