Nikdy jsem neměl potřebu hrát jinde než ve Vacově, říká kanonýr František Roučka

Doposud měl František Roučka v této sezoně na kontě dva góly. Tentokrát dal tři. „Konečně si to sedlo a padlo to tam. Ale po pravdě řečeno, do čeho jsem kopl, to skončilo v síti. Ale gólová chuť tam byla,“ komentoval svůj hattrick s úsměvem a pokračoval: „Hraji na pozici středního záložníka, takže je na mně, abych míče spíše rozdával než zakončoval. Tentokrát to byly všechny branky ze hry. Dvakrát se mi to podařilo střelou k tyči, kdy na míč gólman nedosáhl, jednou jsem gólmana přehazoval z velkého vápna lobem. Konečně se to úsilí proměnilo v góly.“

Vacov vyhrál vysoko 6:1, ale poslední tři góly padly od 82. minuty. Tak jednoduché to tedy asi nebylo. „Dali jsme rychlé góly, což nás pak ukolébalo, což my tak trochu v sobě máme. Asi jsme si mysleli, že se již nemůže nic stát. Domácí pak dvacet minut před koncem snížili, ale pak se ukázala síla našeho mančaftu, kterou tam podle mého nyní máme. Proměnili jsme šance a potvrdili výhru,“ vrátil se k utkání na béčku Prachatic vacovský kapitán.

S mladíky v céčku si rozumím, pochvaluje si kanonýr Vacova Tomáš Hozman

Tři branky znamenají také pozornost pokladníka a nějaký příspěvek do šatny. “Pokladník to hlídá a budeme to řešit po následujícím domácím zápase,“ uvedl s úsměvem střelec a dodal „Musím se na to připravit a počkám, s čím na mě přijde. Ale Pokutník se musí dodržovat. Ale to všechno patří k těm příjemným fotbalovým věcem.

Vacovští před pár koly prohráli v Bělčicích, čímž přišli o druhé místo tabulky, které by mohlo být ještě postupující. „Prvopočátek problému byl již doma s Vlachovo Březím, kdy jsme remizovali. To, že se v Bělčicích těžko vyhrává, vědí všichni v této skupině B třídy. Se Březím jsme hráli doma, navíc po vyloučení soupeře do deseti lidí. Ale soupeř hrál v bloku na vápně a bylo složité se tam prosadit. Porážka v Bělčicích pak tento problém potvrdila,“ vrátil se František Roučka ke zbytečným jarním ztrátám a doplnil: „Hraje se ještě o šest bodů, dva ztrácíme, tak budeme do posledního kola bojovat. Uvidíme, víra umírá poslední.“

Rád chodím klukům z béčka pomoct, říká kanonýr Adam Kasík

František Roučka je po celou svou fotbalovou kariéru věrný pouze Vacovu. Taková věrnost se jen tak nevidí. „Neměl jsem nikdy potřebu jít jinam. Jsem rodilý Vacovák. Začal jsem hrát fotbal v místním klubu někdy v deseti letech. Byla tam nějaká přestávka z důvodu zranění. To jsem vypadl na rok. Pak škola, nyní práce, kdy nejsem přes týden doma, takže i z toho důvodu nehledám nic jiného. Navíc ani nemám důvod. Zkrátka je zde vacovské srdíčko,“ potvrdil svou věrnost klubu současný kapitán prvního týmu SK Vacov.

Zdroj: Deník