Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Potvrdil to i v pátečním nepovedeném druholigovém duelu Dynama s béčkem Olomouce, kdy byl nejlepším hráčem domácího týmu.

Blýskl jste se parádním gólem po ukázkové individuální akci. Nicméně nakonec vás ten gól zřejmě ani moc netěšil…

Samozřejmě, že ne, prohráli jsme. Přitom jsme potřebovali nutně vyhrát a věřili jsme, že ty tři body získáme. Soupeř měl přibližně stejně staré kluky jako jsou ti naši a my doufali, že potvrdíme bod z Hradce. Tam jsme odehráli kvalitní utkání a věřili jsme, že se nám bude dařit i doma. Bohužel jsme hned na začátku sami sebe dostali pod tlak, když jsme se dopustili velké chyby a hosté šli z penalty zadarmo do vedení. To náš výkon a vlastně i celý zápas ovlivnilo.

Nicméně ve druhém poločase se poté, co jste dal gól, zdálo, že byste ještě mohli s výsledkem něco udělat.

Když jsme snížili na 1:2, trošku jsme se zvedli, jenže pak jsme zase udělali velkou chybu a při standardce jsme nepokryli hráče, který míč dotlačil do brány potřetí. Zápas jsme si tak vlastně prohráli sami.

Dá se říct, že vy začínáte hrát vždycky až tehdy, když vám teče do bot?

To já si nemyslím. My měli dobré vstupy do utkání, akorát pak vždycky přijde nějaká naše velká chyba a soupeři to spadne do klína. My ani proti Olomouci nezačali špatně, snažili jsme se hrát a drželi jsme balon, jenže jsme udělali hloupou chybu a soupeř nás za ni potrestal. A protože teď jsme v takovém rozpoložení, v jakém jsme, a nemáme tak zkušený tým, tak rychlý gól ty mladé kluky dostane ještě pod větší tlak. Ta psychika pak jde hodně rychle dolů.

Tým jste vedl jako kapitán, měl jste v půli tudíž nějaký proslov?

Něco jsme si řekli, pochopitelně. Jenže není to o proslovech, my si každý den něco říkáme, jenže pak přijde zápas a my se trestáme sami, sami si vlastně ty góly dáváme. Co jiného říct, když tam letí lehký míč do vápna, máme to na hlavě a dáme ruku, penalta, gól a soupeř je rázem na koni… A není to jen o zápase s Olomoucí, podobných utkání bylo víc.

Pojďme se bavit na příjemnější notu – jak jste viděl svůj gól?

Byl tam odražený míč, já si ho prvním dotykem dobře zpracoval na vápno, naznačil jsem střelu a dva hráče si obhodil, a když ten třetí na mě vyrazil, tak jsem si to kolem něj jen píchnul, a tím jak on stál a já byl v běhu, už to pak bylo jednoduché, protože už jsem byl sám před brankářem a měl to připravené na střelu. Pak už nebylo těžké to umístit.

V tu dobu pořád ještě zbývalo do konce utkání dost času, věřil jste tudíž, že byste ještě mohli výsledek zachránit?

Samozřejmě, že jsem věřil. Tlačili jsme a snažili se skóre otočit. Soupeř se v tu dobu vlastně jen bránil, jak jsem ale říkal, jednou se nám tam dostali, byla z toho standardka, tu my nepokryli a bylo po nadějích. Každý však přece musel vidět, že se snažíme, že chceme hrát. Jim stačila jedna standardka, jedna hlavička, tu sice Kříža fantasticky vytáhl, ale zůstal tam nepokrytý další jejich hráč, který to tam donesl stehnem, či čím. Byl tam úplně sám, a to by se stávat nemělo, to prostě není možné. A Kříža není chobotnice a nemá deset rukou, aby ještě i tu dorážku vytáhl. Nevím, jak je to možné, ti kluci tam snad spí, že ty situace nedohrávají…