Na pietní akci samozřejmě, stejně, jako na úvodním ročníku, nemohla chybět Jirkova manželka Irena, jejich syn Jirka junior a dokonce z otcova rodiště, severočeského městečka Štětí, tentokrát dorazila i další část rodiny.
Právě Jiří Zoubek mladší provedl vylosování turnaje a vzápětí i slavnostní výkop prvního duelu mezi domácími „starými pány" a vlachovobřezskými „kozlíky". V poměrně vyrovnaném prvním dějství překlopil nejprve „misku vah zápasu" na stranu Pěčnova po precizně zahraném trestném kopu zdálky Jan Zumr. Březští nechtěli „prodat kůži lacino" a tak se musel hodně činit i domácí gólman Jan „Kolík" Medřický a několika „robinzonádami" si držel „čistý štít". Po obrátce tlak domácích sílil a přibývaly jejich šance a následně i góly. Skórovali za ně postupně ještě Radek Suchý, Václav Wimberský a Josef Boháč. Soupeř pak pouze při závěrečném náporu nastřelil Janem Kanalošem tyč.

Ve druhém semifinále se utkal obhájce trofeje z Lažišť (letos posílen o stále aktivně hrající vitějovické trio Martina Tremmela, Jaroslava Mareše a Jana Vlčka a prachatické „plejery" Josefa „Blochina" Veselého a „nesmrtelného" gólmana Zdeňka Chocholouše či husineckého Jaroslava Havlíčka) s nepříliš početnou lhenickou družinkou v čele s řízným stoperem „A" celku Lhenic Josefem „Koudy" Motzem. Favorizovaní hráči lažišťského výběru Luboše Tischlera začali utkání dobře a již v 6. min. je poslal do vedení svojí brankou Pepa Veselý. I přestože pak povětšinou v utkání tahali „peckáři" tzv. za „kratší konec", spíše houževnatě bránili a jejich gólman, Pavel „Bóža" Boška, několikrát doslova čaroval, i zde se prokázalo, že fotbal často „nemá logiku". Po změně stran totiž brzy Lhenice vyrovnaly po ojedinělé akci skóre z pokutového kopu Pavlem Prennerem a tentýž hráč pak dokonce v závěru zápasu, ač trošku se štěstím, i rozhodl. Kopaná se prostě hraje na góly.

Hráči Lažišť se však ze „studené sprchy" v podobě nečekané porážky brzy otřepali a v následném souboji o bronzovou příčku rozdrtili „kozlíky" z Vlachova Březí  5:2. V utkání samotném nejprve zavěsil po centru Josefa Veselého pěknou hlavičkou Jaroslav Havlíček a druhý úspěch Lažišť přidal do poločasu ještě František Kolář. Po změně stran zvýšil vedení SG účastníka KP ještě Pavel „Ajka" Podlešák, aby vzápětí přece jen za Vlachovobřezské zkorigoval po sóle a následném blafáku gólmanovi Jan Kanaloš. Další rychlá akce po ose Jaroslav Mareš – Pavel Podlešák a Pavel Hodina však znamenala opětovné zvýšení vedení Lažišť, když úspěšným střelcem byl posledně jmenovaný. Snaživí hráči Březí poté ještě podruhé zkorigovali stav brankou Jiřího Nohy, ale poslední slovo utkání měli opět Lažišťští, když jejich střelec Pavel „Olaf" Hodina (na loňském ročníku turnaje nejlepší kanonýr), přidal zblízka svůj druhý gól a potvrdil tak třetí příčku Lažišť.

V úvodu finálového dramatu Pěčnova se Lhenickými mohl „zmrazit" domácí již v 1. minutě po rychlém brejku Igor Kanaloš, ale jeho mířidla byla tentokrát vychýlená. To na druhé straně hřiště již v 6. min. „uhodilo doopravdy". Po „sálovkářské spolupráci" zajistil vedení domácích borců po kombinaci s Václavem Wimberským Vratislav Turek. Tentýž hráč přidal následně na konci první třicetiminutovky po nevinné akci i druhý gól Pěčnova a ten již pak otěže hry do konce utkání přes statečný odpor Lhenických nepustil. Po změně stran, při průniku a následném faulu na Radka Suchého, navýšil stav třetí brankou pěčnovského týmu z penalty Milan Šnajdr. V závěru finále sice ještě kosmeticky upravil skóre duelu z nařízené „desítky" Josef Prenner, ale obrovský pohár pro vítěze  již tentokrát zůstal doma.
Krátce po skončení zajímavých a brankově bohatých duelů, jež shlédla asi 60 zúčastněných diváků (mezi nimi  např. i exligový trenér z nedalekého Husince Miroslav Soukup), proběhlo slavnostní vyhlášení celků i vybraných jednotlivců. Ocenění hráči mohli být obdarováni pěknými trofejemi zejména díky péči pořadatelů a štědrosti sponzorů, za což jim patří velký dík.

Poděkování a uznání si ale určitě zaslouží všichni aktéři pěkného vzpomínkového odpoledne na gólmana a všestranného sportovce „malého velkého muže" Jirku Zoubka staršího. Další velký obdiv a uznání si zaslouží i oba „muži v černém" – sudí Palo Sýkora a Bohouš Pravda, kteří měli vývoj všech soubojů pevně v rukách a navíc přidali „do placu" ještě další pěkné sportovní gesto, když se oba vzdali nároku na honorář.

Jedinou menší tzv. „vadou na kráse" celé pietní akce bylo nešťastné finálové zranění houževnatého Václava Heinzla, hájícího barvy Pěčnova, jehož musela po jednom z mála ostřejších zákroků celého klání odvézt sanitka. My tímto přejeme Vaškovi, za všechny zúčastněné, brzké uzdravení !

Takže závěrem ještě jednou díky všem, hráčům za výkony na zeleném trávníku, sudím za objektivitu a divákům za trpělivost a zase za rok, na pěkném pažitu, v Pěčnově, nashledanou!

Souhrn výsledků – Semifinále: SG FC Pěčnov – SG FC Vlachovo Březí 4:0 (1:0). Zumr Jan, Suchý Radek, Wimberský Václav, Boháč Josef. SG FK Lažiště – SG SK Lhenice 1:2 (1:0). Veselý Josef – Prenner Pavel 2 (1x11). O 3. místo: SG Lažiště – SG FC Vlachovo Březí 5:2 (2:0). Hodina Pavel 2, Havlíček Jaroslav, Kolář František, Podlešák Pavel – Kanáloš Jan, Noha Jiří. Finále: FC Pěčnov – SG SK Lhenice 3:1 (2:0). Turek Vratislav 2, Šnajdr Milan (11) – Prenner Josef (11).

Nejlepší střelec: Turek Vratislav (SG Pěčnov). Nejlepší brankář: Medřický Jan (SG Pěčnov). Nejlepší hráči (vyhlašováni byli vždy dva z každého týmu): SG Pěčnov:  Suchý Radek a  Wimberský Václav. SG Lhenice: Boška  Pavel (brankář) a  Prenner Pavel. SG Lažiště: Tremmel Martin a  Přída  Josef. SG Vlachovo Březí:  Kouba  Jan (brankář) a  Noha Jiří. Speciální cena tzv. „MISTER FIT" (cena pro nejstaršího hráče": Chocholouš Zdeněk  (brankář SG Lažiště).

Karel Pešek