Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nezapomenutelný český fotbalista Karel Poborský právě včera přijímal gratulace ke svým 45. narozeninám. A slavil stylově. Fotbalem.
„Jsem v Austrálii," ozval se redakci Deníku v týdnu. S legendami Manchesteru United vyrazil na utkání do Perthu. „Samozřejmě, že všichni asi znají a pamatují si můj gól na mistrovství Evropy proti Portugalcům. Je pravda, že diváky nejvíc zaujal, v mé kariéře mi asi pomohl nejvíc," vzpomíná třeboňský patriot na stříbrné ME 1996.
Bývalý záložník je se 118 odehranými zápasy je druhý v počtu startů za český reprezentační tým. Získal přezdívku Steve podle kanadského lyžaře Steva Podborskiho, neboť na fotbalovém hřišti s trochou nadsázky „jezdil" podobně rychle jako tento světoznámý kanadský lyžař.

Jak jste si užil cestu s legendami Manchesteru do australského Perthu?
Moc. S těmito fotbalisty je radost hrát. Je pravda, že jsme prohráli nula tři.
Hráli jste proti legendám Austrálie, copak se přihodilo? Legendy Manchester neprohrávají nikde na světě…
Nebudu se vymlouvat, ale tentokrát byla nominace proti nám složená trochu divně. Byly to sice legendy australského fotbalu, pak už ale dostřídávali pětadvacetiletí kluci. To už je na nás prostě moc. Je pravda, že tentokrát si i čtyři od nás natrhli sval. To bylo zvláštní, to jsem nikdy nezažil.

Asi špatná zimní příprava, nebo nedostatečná regenerace po trénincích…
Asi. (smích) Během prvního poločasu museli čtyři odejít. Takoví kluci jako Paul Scholes, Johnsen, mladí kluci, Louis Saha. Ti ještě nedávno hráli fotbal, neměli by mít problémy. Pro nás se to prostě sešlo nějak hůř, výsledek nula tři byl zasloužený, nemilosrdný, to musím přiznat. Jinak to ale byl pohodový zájezd. Užil jsem si to já i ostatní.

Od tohoto týdne vám je 45 let, stále se potkáváte s vynikajícími hráči. Stačíte rekapitulovat, co všechno jste ve fotbale dokázal?
Vůbec to neberu jako nějaký mezník. Čtyřicet pět to je, ale beru to jako číslo. Relativně musím zaklepat, že zdraví mi drží. Cítím se v pohodě. Pravidelně sportuju. Má to být hranice něčeho? Já to tak necítím. Co se týká bilancování, mám neustále možnost hrát za Manchester, i když samozřejmě v úplně jiné kategorii. Zatím prostě nemám pocit, že bych měl něco rekapitulovat. To si nechám na další dobu.
Říkal jste, že pravidelně sportujete. Málo se ví, že jste letošním vítězem sdruženého okresního přeboru na jihu Čech. Ale v hokeji…
To je pravda. Zase jsme po pár letech vyhráli. Je to soutěž hobíků, která byla letos doplněná o další dva týmy šikovných hráčů, kteří dřív měli vysoké ambice a prošli mládežnickými kluby. My jsme opravdu hobíci, rybníkáři, fotbalisti. Mysleli jsme si, že nebudeme mít šanci, ale nakonec se to tak sešlo, že jsme si to zase užili a dokonce jsme opravdu vyhráli.

Blíží se očekávané derby pražských „S", budete ho sledovat se zájmem?
Budu. Těším se. Sešlo se to tak, že to bude divácky hodně zajímavé. Slavia je v laufu, i když teprve teď se ukáže její síla. Nemyslím ani tak v derby, ale v situaci, kdy každý bod bude rozhodovat o tom, jestli dojdou až k titulu, nebo ne. Oni se dostali do role, že najednou musí, což je velice těžké.A Sparta? Vidíme všichni. Prochází obrovskou krizí. Sportovní i v klubu. Letos už mají čtvrtého trenéra, to také vypovídá o lecčems. Určitě si derby nenechám ujít. Těším se na něj.

Co je pro vás teď ke 45. narozeninám nejlepším dárkem? Odhaduji, že publicitu sám nevyhledáváte…
Když budu mít chvíli čas na odpočinek. Přilétl jsem z Austrálie, časový posun je hodně znát. Je toho na mě teď opravdu docela dost.