Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Před sobotní pohárovou generálkou v Doubravce odpovídal na dotazy Deníku.

Od malička jste hrál za Spartu a na hostování jste si odskočil jen „za humna" na Žižkov. Jak došlo k tomu, že teď budete působit poprvé za pražskými hradbami?

Pan Vozábal mě kontaktoval už v době, kdy jsem byl na dovolené a řekl mi, že Budějovice by měly zájem. Já v té době řešil nějaké věci z první ligy, to pro mě byla priorita. Ale nedopadlo to, a tak jsem po dohodě se svým manažerem došel k tomu, že Budějovice asi budou pro mě ta nejlepší cesta.

A proč zrovna Budějovice?

Myslím, že Budějky mají největší šanci se dostat co nejdřív zase zpátky nahoru. Zpátky do ligy. V tom bych jim chtěl i já pomoci, proto jsem tady.

Ani totálně nepodařené budějovické jaro vás nezviklalo?

Že Budějky na jaře v lize získaly jen čtyři body, já sice vím, nicméně kádr tady se hodně obměnil. Jsou tu mladí kluci, nadějní kluci, ale ani zkušenosti v mužstvu nechybí. Přišel Šimi (Jan Šimák – pozn.aut.), a to je nějak zkušený fotbalista. Myslím si, že tým na to má. I ty zápasy, co jsme je zatím stačili odehrát, mě v tom utvrdily. Věřím, že se nám to podaří a že se do ligy co nejrychleji dostaneme.

Mladých hráčů v týmu skutečně je hodně, takže asi je dobře, že přišel Šimák a že v týmu je i neméně zkušený Petr Benát?

Určitě. Ta osa týmu by měla být zkušená, hlavně v tom středu zálohy. A právě tam, myslím si, my nadstandardně zkušené a nadstandardně kvalitní fotbalisty máme. Po této stránce by problémy být neměly. Zkušenosti v týmu jsou, my mladí to budeme muset odjezdit a ty zkušenosti necháme na nich.

Vy sám máte i zkušenosti ze druhé ligy. Jak byste hodnotil své roční hostování na Žižkově?

Myslím, že ten rok mi hodně dal, že to bylo povedené hostování. Byla tam dobrá parta, dobrý tým. A dařilo se nám, akorát je škoda, že to nakonec pro Žižkov nedopadlo nejlíp a že se nepostoupilo do ligy. Fotbalově jsme na to měli, jenže by to muselo líp fungovat od majitele klubu. Tam to neklapalo.

Během svého působení ve Spartě jste dle svazového webu prošel i všemi mládežnickými reprezentacemi a byl jste i na mistrovství světa v Mexiku sedmnáctek. Jak na to vzpomínáte?

To byl neskutečný zážitek, třeba na náš první zápas proti Americe přišlo patnáct tisíc diváků! To tady nechodí ani na ligu, to bylo úžasné.

Ani to, že jste skončili ve skupině, vám dojmy nepokazilo?

Hned první zápas s Amerikou jsme prohráli 0:3, pak jsme s Novým Zélandem vyhráli 1:0, ale v rozhodujícím utkání s Uzbekistánem jsme smolně prohráli 1:2. Že nám čtvrtfinále uteklo, nás mrzelo, zkušenost to ale byla k nezaplacení a v každém případě jeden z mých největších fotbalových zážitků.

Potkal jste se v Mexiku s někým ze svých současných spoluhráčů z Dynama?

Byl tam Kady a myslím, že i Linč (Jindřich Kadula a Zdeněk Linhart, s nímž se ale Karafiát potkal krátce předtím na mistrovství Evropy sedmnáctek v Srbsku, kde si Češi postup do Mexima vybojovali – pozn.aut.).

Ti fanoušci, kteří surfují po sítích, se mohli také dočíst, že jste se ještě jako žáček zúčastnil dovednostní soutěže v Manchesteru United – a co víc, že jste v konkurenci malých fotbalistů z celého světa tam právě vy slavně zvítězil!

Byl jsem tam na fotbalové škole, což byl týdenní tréninkový kemp, v jehož rámci byly také dovednostní soutěže. Nejdříve evropské, ty jsem vyhrál. Pak mě pozvali na jednodenní celosvětové a tam se mi taky zadařilo, i ty jsem vyhrál. Moc si toho samozřejmě považuji a řadím to hned vedle toho Mexika mezi největší fotbalové zážitky.

Kolik vám tehdy bylo?

Jedenáct let.

A jak se to přihodí, že se jedenáctiletý kluk ocitne v Anglii a navíc v jednom z nejslavnějších fotbalových klubů na světě?

Maminka mě chtěla přihlásit někam do fotbalové školy a nějak narazila na stránky Manchesteru a na Soccer Schools, zkusila mě tam přihlásit a ono to vyšlo…

Zpátky do Česka a na Žižkov, kde jste minulou sezonu působil. I ve Viktorce jste hrál stopera?

Převážně stopera. Nějaké zápasy jsem odehrál i na levém beku a taky na levém kraji zálohy. Jeden zápas jsem hrál i defenzivního záložníka. Jsem spíš univerzální typ fotbalisty, takže v podstatě je mi jedno, kde hraji.

A kde se cítíte nejlíp?

Určitě uprostřed hřiště.

Což jistě i trenéři v Dynamu už zjistili, protože vás to i z postu stopera hodně táhne dopředu. Je to tak?

Je. Když ta možnost někam se vydat je, tak se tam vydám… A doufám, že tam vzadu za mě někdo zaskočí…

Zdá se ale, že i v Budějovicích budete hrát nejspíš ve středu obrany. Aspoň v přípravě vás tam trenéři staví.

Zatím to tak vypadá a nevadí mi to.

Nejčastěji jste hráli s Hricem. Jak se vám s ním hraje?

Myslím si, že zatím nám to s Kubou docela jde. I trenér říkal, že to zatím je dobré. Uvidíme, jak to bude fungovat ve druhé lize.

Jak se vám v klubu i v Budějovicích vůbec líbí?

Zatím tu jsem moc spokojen. Jak se zázemím, které tady pro fotbal je, tak s kluky a partou. Stejně tak se mi líbí i město a okolí. Prostě mám zatím jen pozitivní poznatky.

Jistě k tomu přispěly i výsledky, kterých jste zatím dosáhli. Docela to v přípravě jde.

Zatím se nám daří, v přípravě to ale někdy bývá trošku zrádné. Hlavně nesmíme usnout na vavřínech a musíme makat dál. Druhá liga, to není žádná legrace. Fotbal tam je důraznější a agresivnější než v té první.

Byť šlo jen o přípravu, ale nemrzela vás poslední porážka se Slavií? Hlavně v první půli jste měli spoustu šancí.

Mrzí nás to, protože až na prvních deset minut jsme celou první půli hráli, myslím si, velice dobře a měli jsme tam i čtyři gólové šance. Ta první půle měla fakt skončit pro nás tři čtyři jedna. Pak nám vypadl Beny (Petr Benát – pozn.) a trošku se nám ta hra zbortila, odešel nám střed hřiště a Slavia nás svými brejky přehrávala.

V sobotu vás čeká už jen pohár v Doubravce a pak už to začne. Těšíte se?

Samozřejmě, že už se těšíme. Přípravu nikdo z nás moc rád nemá. Jsem ale přesvědčen, že jsme připraveni dobře a že v dobrých výsledcích budeme pokračovat i ve druhé lize. A doufám, že se to povede a že hned do roku se Budějovice do první ligy zase vrátí zpátky.