Jiří Kureš ukončí aktivní kariéru, fotbal však neopouští

Jako většina fotbalistů začal kopat do meruny hned v přípravce. „Začal jsem v sedmi letech v Kostelci nad Černými Lesy a prošel zde přípravkou a žáky. V dorosteneckém věku jsem přestoupil do FK Mogul Kolín, dnes je to SK Sparta Kolín, kde jsem se brzy probojoval do prvního týmu a zahrál si tam první ligu dorostu s takovými hráči, jako byl Lukáš Kmoch nebo Tomáš Frejlach,“ vrátil se k mládežnickým létům Jiří Kureš a pokračoval: „ Poté jsem šel na krátkou štaci do Tatranu Prachatice, kde jsem si mohl prožít přípravu a zahrát si pod trenérem Soukupem a s takovými hráči jako byli Pecka, Tobiáš, Babka, Kostka, Mrkvička a jiní. Byla to obrovská zkušenost. Ale v tak silné konkurenci jsem se jako mladý ušák do prvního týmu nedostal a hrál za béčko. Sem se však chodili rozehrát kluci z prvního týmu, kteří se nedostali do sestavy, a naskakovat na pár minut se mi nechtělo. Dostal jsem nabídku ze Strunkovic, které hrály okres a měly postupové ambice. Rozmýšlel jsem si to, ale nakonec jsem kývl s tím, že do budoucna se objeví nějaká nabídka. Stalo se ale to, že jsme další sezonu vykopali postup . Navíc jsem zde poznal skvělou partu, kamarády, poznal jsem, jak se člověk může bavit, sednout si po zápase na pivo s klukama a popovídat si, že se mi prakticky nikam nechtělo, i když nabídky do vyšších soutěží jsem měl z Prachatic, Lažiště, Čtyř Dvorů a jiných. Hlavně mě také bavilo to, že mě zde měli za hvězdu a já nemusel ani tolik trénovat, měl jsem fyzický fond z dřívější doby, výkonnostně jsem byl jinde, než hráči z téhle soutěže, dával jsem gól za gólem a to člověka baví.“

Raději hraji s klukama, holky dokáží být zákeřné, říká Tereza Kotlíková

Obávaný kanonýr tak zůstal ve Strunkovicích, kde na konci srpna i ukončil kariéru. „Postupem času člověk stárne, přicházejí mladší, rychlejší kluci a musí se začít dřít. Úspěšně jsem se dostával zpět do formy pod trenérem Peškem a později Zbyškem Novákem. Měli jsme zimní přípravu, cítil jsem se dobře a v tom bum, při prvním přípravném zápase přišlo zranění. Zpřetrhal jsem si přední křížový vaz a rozdrtil meniskus. Následně jsem tři měsíce čekal na operaci a dalších šest měl klidový režim. Měl jsem prakticky rok bez jakéhokoliv sportu a to se na mě dost podepsalo co se týká váhy. Takže restart. Váhu jsem dal celkem dost dolů, polykal kilometry a nabíral kondici. Vše šlo celkem v pořádku a já zase začal nastupovat do zápasů. Začalo se mi i dařit a přicházely i góly, ale najednou se ozvalo operované koleno. Postupně přicházela další zranění, až to vyústilo v konec kariéry,“ doplnil Jiří Kureš.

Kromě útočníka si však obávaný kanonýr vyzkoušel i další posty. „Za svou kariéru jsem snad kromě pravého obránce hrál všude a to doslova. Zaskakoval jsem i v bráně, když se nám zranil brankář a my neměli druhého. A ne jednou,“ potvrdil hráč svou fotbalovou univerzálnost.

Zatím se na hrotu jen tak nějak motám, říká s úsměvem Ondřej Šimek

Každý fotbalista má v paměti nějaký top zápas či skvělé spoluhráče. „Mám v paměti postup s FK Mogul Kolín do první ligy dorostu, to byla euforie, jako mladičký kluk si zahrát takovou soutěž proti klukům ze Sparty, Bohemky a podobně. Rád vzpomínám na dobu pod trenérem Soukupem, kdy mi dal čichnout k dospělému fotbalu na ligové úrovni proti FK Pardubice po boku Luboše Pecky. Určitě nějaký zápas i za Mexiko. Bylo skvělé hrát po boku s Frantou Kubičkou, kdy jsme společně dali za sezonu skoro šedesát branek,“ vzpomíná na pěkné chvíle s fotbalem Jiří Kureš.

V tuto chvíli je pro něho již aktivní fotbal uzavřenou záležitostí. Milovaného sportu se však nevzdá. „Vleklá zranění, kdy to poslední mi neumožní ani běhat, urychlilo konec kariéry. Tělo řeklo dost a já to musím respektovat. Možná, pokud to časem dovolí, tak si půjdu zahrát nějakou exhibici za staré pány. Fotbalu se ale budu věnovat dál, dohodl jsem se s Mírou Turkem a budeme trénovat B tým, kam chceme zařadit mladé kluky a společně s kostrou těch zkušených je připravit na dospělý fotbal a později snad zařazení i do áčka,“ dodal zkušený fotbalista.