Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Do přípravy Dynama se zapojil minulé pondělí na soustředění v Novém Městě na Moravě a v sobotním zápase Tipsport ligy v Berouně proti Táborsku poprvé po návratu na jih Čech zase oblékl černobílý dres Dynama.

Po zápase odpovídal na dotazy Deníku jižní Čechy.

Znáte pořekadlo, že všichni dobří holubi se vrací?

Už když jsem se vracel domů z Turecka, byl jsem s Budějovicemi v kontaktu. Tehdy to ještě nevyšlo a jsem rád, že teď se to povedlo. Hrál jsem v Budějovicích dva roky a v té době se mi dařilo. Jsem rád, že se jsem se mohl vrátit. Doufám, že pomůžu Budějkám k záchraně, což v situaci, v níž jsme, je teď určitě nejdůležitější. A že pak tady smlouvu ještě o rok prodloužím.

Vy jste se nikdy netajil tím, že jste v Budějovicích byl spokojen. Je to tak?

Já vždycky říkal, že se do Budějovic pořád rád vracím. I když jsem hrál za Slavii, pořád jsem sem jezdil se za klukama podívat. Mám tady spoustu kamarádů a známých a jak říkám, vždycky jsem se do Budějovic vracel rád.

Za těch pět let, co jste z Dynama pryč, se mužstvo tady hodně obměnilo. Našel jste tu vůbec někoho, s kým jste tady před těmi pěti lety hrál?

Moc jich samozřejmě není, ale jsou tu. Vrátil se Ivo Táborsky, s ním jsem tu kopal. Potom už asi jen Kříža, protože hráčský kádr se opravdu hodně změnil. Další kluky ale znám z ligy, když jsem hrál za Slavii. V tom žádný problém nevidím.

Jak jste na tom po zdravotní stránce? V Senici jste prý na podzim měl nějaké zdravotní potíže?

To je pravda, měl. V létě, když jsme měli předligovou generálku, jsem si natáhl lýtkový sval a sedm týdnů jsem s tím marodil. Když jsem se uzdravil a hrál asi šest kol, mi při zápase proti Zlatým Moravcům jeden z protihráčů spadl na kotník a natrhl mi vazy v kotníku. Takže jsem zase marodil čtyři týdny s kotníkem a možná jsem pak návrat trošku uspěchal a pořádně to nedoléčil, protože mě to začalo čím dál tím víc bolet a začali mi píchat nějaké injekce. Jenže stejně to bolelo, a tak jsem poslední tři kola raději vynechal.

A jak jste na tom teď? Proti Táborsku jste odehrál celý poločas, takže už jste v pořádku?

Jo, už je to dobré. Zaplať pánbůh. Akorát už jsem trochu tahal nohy, protože jsme byli celý týden na soustředění a sem do Berouna jsme přijeli rovnou z Nového Města. Tam jsme hodně běhali, taky na běžkách a balon jsme prvně viděli až tady. Přípravu jsem zvládl, a proto jsem taky už i hrál.

Zmínil jste běžky, jak jste si na nich vedl vy?

Já na nich stál zase asi po deseti letech. Co si pamatuji, tak naposledy jsme na běžkách byli snad s panem Kotrbou v Břízkách, ještě když nás trénoval v Brně. To jsem stál na běžkách poprvé a teď po deseti letech tudíž vlastně podruhé. Ale dostal jsem se do toho celkem rychle. Žádný pád, tedy přesněji řečeno, žádný velký pád, nebyl…

Když se vrátíme ještě k vašemu angažmá na Slovensku a odmyslíme si zmíněné zdravotní peripetie, jak byste své působení tam hodnotil?

Začátek sezony nám nevyšel a v prvních sedmi kolech jsme měli pět porážek a byli jsme společně s Trnavou na posledních dvou místech. Potom se to ale tak nějak zvedlo a skončili jsme nakonec po podzimu třetí, takže vzhledem k tomu, jak jsme ten začátek zpackali, to dopadlo docela dobře.

Jakou jste v Senici měli partu? Jak na vás Čechy koukali?

Já se tam cítil jako v Česku. Bylo nás tam snad dvanáct Čechů, taky trenéři byli od nás, navíc Senice je kousek od hranic. Já měl s klubem ale dohodu, že když se mi naskytne dobrá nabídka, že mě uvolní. Záleželo jen na tom, aby se kluby dohodly.

Někde jste se dal slyšet, že na Slovensku jsou rozhodčí ještě horší než u nás…

To tedy jsou, některé zápasy tam, to byla fakt komedie. Třeba se Slovanem, ale i některé jiné zápasy, co se v nich dělo, to se člověk jen směje.

Možná i proto tam prý jsou návštěvy na fotbalovou ligu ještě nižší než tady?

To jsou. Třeba když jsme hráli v Košicích, přišly tam čtyři stovky diváků. V Senici to bylo přece jen lepší, na nás tam chodilo tak patnáct set lidí. V porovnání s tím, kolik jich chodilo jinde, to šlo.

Co k vašemu utkání v Berouně proti Táborsku? Myslíte, že dopad na vaši hru mělo i to, že jste jeli rovnou ze soustředění?

To jistě, navíc jsme vstávali v šest ráno a hned po snídani z Nového Města vyjížděli. Přijeli jsme sem do Berouna, rozcvičili se a hned šli hrát.

Přesto jste se určitě už na míč asi hodně těšili?

Samozřejmě, přece jen nejsme běžkaři, nýbrž fotbalisti… Takže na to, že si konečně už taky kopneme do balonu, jsme se tudíž už moc těšili.

Když jste se rozhodoval, zda na nabídku z Budějovic kývnete, nestrašil vás pohled do tabulky? V tak obtížné situaci po podzimu od návratu do ligy v roce 2006 ještě Dynamo nikdy nebylo…

Že to bude hodně těžké, to všichni dobře víme, na druhou stranu mužstev, která se o tu záchranu budou bít, je tam víc, jistě pět šest. V nich taky asi nemají klidné spaní a myslím si, že boj o záchranu bude letos trvat až do posledního kola. Nám hodně napoví už první utkání, kdy hrajeme na Baníku. Na ten zápas se musíme hlavně nachystat a tam to zvládnout.

Po Baníku máte doma Spartu a pak jedete do Liberce. To není zrovna příjemný los…

Je to těžký los, ale v české lize se dá hrát s každým.

I se Spartou?

Taky. Spartu máme doma, snad přijde i hodně diváků a my musíme ze sebe vydat maximum. Ale i kdyby nám ta první tři kola nevyšla, tak jich zbývá ještě dalších jedenáct a je jedno, jestli se zachráníme tři kola před koncem, anebo až ve 30. kole. Důležité bude, že neskončíme na posledních dvou místech.