„V jednu chvíli to vypadalo, že druhou ligu nepřihlásíme,“ říká Tomáš Samec, jenž jako statutární ředitel převzal řízení klubu do svých rukou. S ním jsme po skončení letošního ročníku Fotbalové národní ligy hovořili.

Máte za sebou první rok po panu Smržovi, díky němuž se k Jordánu zase vrátil vrcholový fotbal. Jak jste ten první rok bez něj viděl?
Pro nás to byl skutečně přelomový rok, protože po pětadvaceti letech z klubu odešel jeho většinový majitel a mecenáš. Navíc to byl první rok, kdy jsme se přesunuli ze Sezimova Ústí do Tábora na stadion do Kvapilovy ulice. Takže to byl rok vpravdě zlomový a taky velice náročný. Fotbal na druholigové úrovni se nedá hrát bez financí a šlo o to, zda dokážeme i po odchodu pana Smrže sezonu zvládnout. Po případě, zda vůbec druhou ligu přihlásíme.

Na předsezonní tiskovce se o této možnosti hovořili, ale opravdu jste zvažovali, že byste do druhé ligy nešli?
V jednu chvíli jsme byli dokonce už rozhodnuti, že druhou ligu nepřihlásíme. Když jsme to zvažovali, byli jsme nuceni vzít v úvahu ekonomické hledisko a my v tu chvíli nebyli přesvědčeni, že jsme schopni soutěž finančně zajistit. Nakonec jsme se rozhodli do toho jít a těší nás, že byť jsme šli trochu do rizika, že to byl správný krok. Bez druhé ligy bychom teď třeba nemohli vůbec přemýšlet o sportovním středisku mládeže.

Když jste sezonu finančně zajišťovali, museli jste sáhnout i k nějakým úsporným opatřením?
Samozřejmě, že ano. A ta opatření byla obrovská, náš rozpočet jsme z nějakých osmadvaceti milionů museli snížit na úsporných sedmnáct a půl. V klubu naší velikosti se takové úspory podepíší jak na hráčském kádru, tak na trenérském obsazení a dalších věcech. To, že jsme to zvládli, bylo i díky lidem, kteří mají zájem, aby to fungovalo. Díky lidem, kteří klub mají v srdci. Klub fungoval i díky tomu, že řada lidí byla ochotných pro klub udělat i něco navíc a bez nároku na finanční plnění. Stejné poděkování patří i sponzorům, kteří se byť třeba i menší částkou zasloužili o to, že jsme tu sezonu zvládli.

Zmínil jste, že úsporná opatření se týkala i hráčského kádru, takže sice řada hráčů odešla, přesto se vám ale podařilo dát dohromady mužstvo, které svou kvalitu mělo.
My si řekli, že vytvoříme osu týmu, která de facto po minulé sezoně zůstala. I tak ale spousta hráčů odešla, především ti starší a ti, kteří měli větší smlouvy. Zůstali mladší a perspektivnější hráči, samozřejmě i s nižším platovým ohodnocením. Byla to sázka na mládí a je dobře, že nám ta sázka vyšla a že jsme druhou ligu uhájili. Byť já nepamatuji sezonu, kde by bylo tolik namočených týmů a kdy by sestup hrozil i týmu s třiatřiceti body. Předtím hranice třiceti bodů vždy znamenala záchranu.

A některé týmy v závěru sezony šturmovaly skutečně ze všech sil…
To ano, vždyť třeba Ústí nad Labem udělalo neskutečné výsledky s Dynamem, Vlašimí, Hradcem či Příbramí. Zvedly se také Vítkovice a Frýdek. My se tím, že jsme na začátku jarní části soutěže měli těžký los, přiblížili nebezpečnému pásmu sestupu. Klíčové zápasy jsme ale zvládli, ať už v Ústí, anebo doma se Žižkovem.

Přes zmíněné potíže jste už dvě kola před koncem měli záchranu jistou. Dá se tudíž říct, že sezona z vašeho pohledu dopadla dobře?
Určitě. Naším hlavním cílem byla jednoznačně záchrana, ostatně ten omlazený kádr si jen těžko mohl dávat nějaké vyšší cíle, a ten cíl mužstvo splnilo. V některých zápasech bylo vidět, že nám chybí patřičné zkušenosti, ale já doufám, že ty zkušenosti jsme v této sezoně nabrali. A protože většina kádru zůstává, měla by příští sezona pro nás být už přece jen snazší.

Máte za sebou první rok po odchodu Jiřího Smrže, ale navíc i přesun na nový stadion. Usilovali jste o to dlouho, těší vás, že jste se konečně dočkali?
Na Soukeníku je specifické kouzlo a je hodně lidí, kteří to tam milují. Nicméně přesun na Kvapilku je pro nás velkým krokem dopředu. Je tu klasické fotbalové prostředí, stadion leží uprostřed města. Jsem přesvědčen, že Tábor jako druhé největší město v kraji si takový fotbalový stánek zaslouží. Zdaleka ještě není vše hotovo, ale máme radost, že během letní přestávky by měla být dostavěna tribuna za brankou a na podzim, kdy budou komunální volby, budeme jednat s městem o další dostavbě stadionu dál.

Ta jednání jistě nebyla a nebudou jednoduchá, ale určitě vás těší, že jste s městem přece jen našli společnou řeč.
Skutečně to nebylo jednoduché a dokonce otázka, zda dostavbu stadionu podpořit, či ne, byla prubířským kamenen bývalé radniční koalice. Dodneška se v Táboře vládne bez koaliční smlouvy, ale zaplaťpánbůh za to, že většina zastupitelů hlasovala pro stadion. Vztahy s městem bych charakterizoval jako velice partnerské a korektní. V Táboře teď došlo k narovnání financování hokeje a fotbalu.

Fotbalisté přesun do Tábora uvítali, ale co fanoušci?
Návštěvy v porovnání se Soukeníkem se zvedly. Byl bych samozřejmě rád, kdyby lidí chodilo ještě víc, je ale možné, že až budou na stadionu k dispozici i kryté tribuny, že návštěvy půjdou nahoru. Byly zápasy, které propršely a lidi stáli v dešti. Svou roli hraje i to, že plno oddílů z okolí své zápasy hraje v sobotu, a to je důvod, proč zvažujeme od nové sezony domácí zápasy hrát v neděli odpoledne.

Když už je řeč o příští sezoně, jak to vypadá se změnami v hráčském kádru?
Naší výhodou je, že aktuálně patnáct hráčů máme kmenových, ti by měli tady působit dál. Ti hráči, kteří jsou na hostování, to jest Souček, Linhart a Blecha, by se měli vrátit do svých mateřských klubů. Může se také stát, že o některé kmenové hráče, lze si představit, že jimi mohou být Nešický či Mrsič, bude zájem z první ligy. V tuto chvíli ale žádná konkrétní nabídka na stole není. Na druhé straně máme vytipované i posily, neboť chceme tým vhodně doplnit. A to hlavně o zkušené hráče, kteří nám na jaře po odchodu Štohanzla citelně chyběli.

Zájem z ligy v zimě byl také o trenéra Romana Nádvorníka, počítáte s jeho působením u Jordánu i v nové sezoně?
Roman Nádvorník v této složité sezoně odvedl skvělou práci a zabudoval do týmu hodně mladých hráčů, kteří v jiných klubech byli odepsaní. Na jeho dalším působení jsme v podstatě domluveni. Jedině v případě prvoligové nabídky je džentlmenská dohoda, že bychom mu nebránili a vyšli mu vstříc.

Táborsko má za sebou přelomový a náročný rok. Jaký byl pro vás osobně?
Řekl bych, že neméně náročný. Navíc to pro mě bylo o něco delší období, které se odvíjelo už od přelomu roku 2016 a 2017, kdy pan Smrž oznámil svůj odchod z klubu. Mluvil jsem o snížení rozpočtu a následných úsporných opatřeních, a to všechno bylo pro mě psychicky velice složité, Za jedenáct let, co jsem v klubu ve funkci výkonného ředitele, to byla nejnáročnější sezona a cítím se po ní poměrně hodně unavený.

Přelomový rok jste zvládli se ctí, s jakým přáním půjdete do nového ročníku?
Podobně jako tomu bylo letos, druhou ligu pro Tábor nadále držet. Těší mě, že předsezonní prognózy, které nás pasovaly na jasného sestupujícího, jsme vyvrátili. A to i proto, že spousta lidí, jimž osud klubu není lhostejný, se zapojila do jeho fungování. Vytvořila se tady skvělá parta lidí, kteří mají zájem na tom, aby se táborskému fotbalu dál dařilo. Za to bych jim všem chtěl poděkovat. Říká se, že druhý rok bývá těžší, já ale věřím, že i nadcházející sezonu zvládneme neméně dobře jako tu právě skončenou.