Co všechno musel fotbalista v posledních sezonách podstoupit, aby mohl nastupovat v soutěžích a v Rakousku trénovat?
Jsem v St. Martinu druhou sezonu a za současných podmínek to není jednoduché. V té předchozí sezoně již v posledních třech podzimních kolech nesměli do hlediště fanoušci, museli jsme se neustále testovat a nakonec se soutěž vůbec nedohrála. Ke konci podzimní části se hlasovalo mezi kluby, zda se dohraje alespoň podzim, aby se zachovaly postupy a sestupy. To neprošlo, chyběly nám z podzimu dva zápasy. Pro nás škoda, protože jsme měli našlápnuto na postup.

V Čechách se trénovalo podle daných podmínek podle počtu aktuálně povolených lidí. Bylo to tak i v Rakousku?
Měli jsme individuální plány. Vše jsme dělali samostatně a nebylo to ono. S klukama jsme se sešli prakticky až po půl roce někdy v květnu. To nám rovnou začala příprava na novou sezonu, na tu současnou.

Fotbalista je zvyklý z tradičních zimních příprav na pořádný záběr. Donutí se i v těchto podmínkách poctivě trénovat?
Je to trochu zvláštní. Fotbal nějaký čas hraji, takže ty plány zimní přípravy jsou hodně podobné. V covidové době chyběl hlavně tým, ta správná týmová chemie.

Současné sezona začala již normálně. Váš tým se znovu tlačí na špic tabulky Hornorakouské ligy. Jaké jsou pocity?
Za mě super. Nezvládli jsme sice začátek sezony, ale pak jsme měli sérii osmi výher v řadě. Z podzimu nám chybí ještě jeden poslední zápas. Ten je přeložený teď na únor a věřím, že potvrdíme formu z konce podzimu. Jsme druzí a rádi bychom si zahráli o postup.

Prachatičtí fotbalisté na podzim vyhráli všechny zápasy na domácím hřišti. Na jaře chtějí v dobrých výkonech pokračovat.
Jsme zachráněni, nic nás netlačí a chceme hrát dobrý fotbal, říká trenér Raušer

Minule jsme spolu hovořili ve chvíli, kdy jste se stal hráčem kola. O tom hlasují fanoušci. Dá se srovnat fanouškovské zázemí u nás a v Rakousku?
To se srovnat nedá. Na nás v Rakousku chodí podstatně více lidí než na stejnou soutěž v Čechách. Jsem rád za tým, ve kterém jsem. Máme skvělé fanoušky. Jezdí s námi i na venkovní zápasy, je to s nimi takové rodinné prostředí.

V týmu jste tří Češi, platí stále to, že pokud chce být Čech v sestavě, musí podávat podstatně lepší výkony než Rakušan?
Platí to a samozřejmě by to tak mělo být. Je to o číslech, co nejméně dostávat a co nejvíce dávat. Zatím nastupuji pořád. Všechny zápasy jsem byl v základu a z drtivé většiny mám odehrané celé zápasy.

Kromě hlasování fanoušků o hráči kola následovalo ještě další hlasování ze všech soutěží odspodu až do třetí ligy. Hlasovalo se o hráče podzimu. Tam jste také uspěl.
Z každé soutěže se vybralo třicet hráčů, celkově nás bylo kolem tří stovek a já skončil na osmém místě. Měl jsem kolem šesti a půl tisíce hlasů. Fanoušci mohli hlasovat celý měsíc a myslím, že mohli poslat hlas jednou za hodinu. Byl jsem překvapen, jak vysoko jsem se dostal a moc si toho vážím. Pro zahraničního hráče je vždy těžší se takto prosadit.

Byl závěr podzimu problematický z důvodu restrikcí kolem covidu?
Kromě posledního kola jsme stačili všechno odehrát. Pak se sice zavíraly hranice, ale to již nás nepostihlo. Do té doby jsme jezdili normálně. Trochu složitější to bylo loni v květnu, ale když měl člověk připravené všechny potřebné papíry, tak nebyly na hranicích problémy.