Významné góly? Třeba ten za Slavii Jihlavě, smál se Broďák Souček při chatu

Osobnost Deníku

Teď už snad krále střelců udělám, smál se po zápase Tomáš Koloušek

/OSOBNOST DENÍKU/ Strunkovičtí fotbalisté se rychle oklepali z porážky na hřišti Plané v…

Přečíst článek >

Při povídání, které vedli mládežnický trenér Slovanu Stanislav Duben s šéfem klubu Pavlem Mazánkem a otázky pokládali i účastníci chatu, netajil své srdeční vazby na Havlíčkův Brod: „S klubem mám stále pevné spojení a pokud to jde, vždy rád pomohu,“ vyznal se. O čem při chatu mimo jiné hovořil?

VZPOMÍNKY NA PŘESTUP DO SLAVIE. Z Vysočiny zamířil do Prahy poměrně brzy, v jedenácti letech. „Vše začalo tím, že jsem se v létě účastnil fotbalových kempů. Na jednom z nich byl slávistický trenér, který mě a rodiče oslovil,“ vzpomíná Souček. „Bylo to složité, jezdit několikrát týdně sto kilometrů na tréninky a zápasy. Probírali jsme to doma, jestli tam mám jít. Nakonec jsme do toho šli a musím uznat, že se za následující čtyři roky rodiče doslova vydali. Úleva přišla, až když jsem v Praze nastoupil na střední školu a začal bydlet na internátu. Za to všechno, co pro mě táta s mámou i děda udělali, jsem moc rád, že se to vyplatilo.“

Neúcta k legendě. Fotbalovým střelcům vládne Čech, Ronaldo si ale myslí své

O TĚŽKÉM PŘECHODU DO DOSPĚLÉHO FOTBALU. Do ligového dresu Slavie se Souček prosazoval ztěžka. Než se stal oporou sešívaných, putoval po řadě hostování v nižších soutěžích. „Už v žácích přišlo období, že se mi příliš nedařilo a řešil jsem i návrat do Brodu,“ netají. „Pořád jsem chtěl o to bojovat, což mi pomohlo i později. V devatenácti jsem byl na dvou hostováních. Nejprve jsem to zkoušel ve Vlašimi pod trenérem Petrželou. Tam mi to nevyšlo, byl jsem tam jen dva měsíce.“

Následná štace měla být ve Frýdku-Místku. „Tam jsem vydržel asi deset dní,“ usmívá se Souček. „Sezonu jsem dohrál v juniorce Slavie a šel do Viktorky Žižkov. Tam jsem poprvé potkal trenéra (Jindřicha) Trpišovského, který si z toho dodnes dělá legraci, že mě tam nechali běhat, protože jsem přišel zadarmo. Získal jsem tam více sebevědomí a odehrál celou půl sezonu. Potom už jsem se stal členem áčka pod trenérem Dušanem Uhrinem.“

O ÚROVNI FOTBALU V ANGLICKÉ LIZE. „Každý zápas v Anglii je na úrovni Ligy mistrů, když jsme ji hráli se Slavií. Česká liga je hodně soubojová a je těžké se v ní prosadit. Ale tady je na ještě vyšším levelu především individuální kvalita a rychlost jednotlivých hráčů,“ porovnává český reprezentant.

O ROZDÍLECH MEZI ČESKOU A ANGLICKOU LIGOU. Srovnání fotbalu v obou zemích je takřka nemožné. „Největší rozdíly jsou v zázemí klubů. Přišel jsem do Anglie ze Slavie, která je spolu se Spartou největším klubem v Česku, ale jejich zázemí je oproti Anglii hodně špatné,“ šokuje Souček. „Přitom o West Hamu říkají, že má druholigové zázemí. Ale pro mě to bylo jako říše snů. Máme čtyři tréninková hřiště pro sebe, dvě posilovny, regenerační prostory, vlastní restauraci… Okolo klubu je mnoho lidí, kteří se o nás denně starají. Prakticky na každou pozici je třikrát víc lidí než na Slavii. Péče o hráče a zázemí je na zcela jiné úrovni.“

Dilema ve fotbalové reprezentaci. Co bude s ex-kapitánem Dočkalem?

O POHÁROVÝCH AMBICÍCH WEST HAMU. Souček byl s londýnským klubem během reprezentační pauzy na pátém místě tabulky. Před takovými velkokluby, jako jsou Liverpool, Tottenham Hotspur či Arsenal. Pokud by umístění udržel, probojoval by se do základní skupiny Evropské ligy. „Je to velké překvapení,“ uznává šestadvacetiletý středopolař. „Přišel jsem do týmu, který bojoval o záchranu. Když se nám to povedlo, byli jsme všichni šťastní. Trenér (David Moyes – pozn. aut.) před sezonou říkal, že chce hrát o poháry. Trošku jsme se tomu i smáli. Postupně jsme tomu ale začali věřit a hraje se nám i lépe. Pro nás všechny je to úžasná sezona a chceme skončit nejvýš, jak to půjde. Změnila se i mentalita týmu. Když jedeme třeba na Arsenal, chceme tam zvítězit. Kluci si více věří a je to něco jiného než vloni.“

O GESTU VŮČI SOUPEŘI. Před utkáním s Manchesterem City cestou na hrací plochu obešel logo soupeře na zemi, čímž si vysloužil velký mediální zájem. „O City vůbec nešlo. Už na Slavii jsem měl v sobě takový respekt, že jsem nešlapal ani na náš velký znak v šatně. Také jsem ho obcházel,“ prozradil Souček, který zároveň odhalil své tajemství: „Ve Slavii i nyní ve West Hamu před zápasem na logo svého klubu na chvíli stoupnu a vezmu si z něj sílu. To je takový můj rituál, který se snažím dodržovat.“

O ŽIVOTOSPRÁVĚ. „Abych pravdu řekl, žádného nutričního nebo výživového poradce jsem nikdy neměl. Jedu si to svoje, jak to cítím,“ usmívá se Souček. „Od mala to mám nastavené tak, že si dám tři zdravá jídla denně. Většinou se držím těstovin, rýže, kuřecího masa. Přiznávám, že ujíždím na sladkém, které se také snažím do toho zapojit. Musím vědět kdy. Tedy ne večer u televize, ale třeba přes den před tréninkem. V týmu máme člověka, která se o nás stará, připravuje různé proteiny a tak. Já jsem se o podobnou stravu snažil okolo dvaceti let, ale potom jsem to vysadil. Sázím spíše na to být přírodní typ a moc podobných doplňků nepoužívám.“

Modla, která přišla na pár zápasů. Hamšík způsobil pozdvižení ve Švédsku

NA KTERÝ SVŮJ GÓL NEJVÍCE VZPOMÍNÁ? Tomáš Souček nezapomíná na žádné své premiérové trefy. „Například za Slavii jsem dal gól Jihlavě,“ netajil uspokojení nad gólem regionálnímu rivalovi. „Za naroďák jsem se trefil do sítě Islandu, v Lize mistrů jsem dal góly Dortmundu a Interu Milán. Můj první zásah v Premier League byl proti Chelsea, což byl vůbec zápas plný zvratů. Můj první gól mi tam neuznali, potom jsme prohrávali, naštěstí jsem se trefil znovu a vyrovnal. Nakonec jsme zápas vyhráli a díky tomu jsme se zachránili.“