Předchozí
1 z 2
Další

Nad každým dotazem se důkladně zamyslel, až poté jej začal rozebírat. Šlo vidět, že otázka útočníků je pro bývalého kanonýra srdcová. „Přitom jsem hrál až do osmnácti let stopera,“ usmál se Kuka.

Pak ale někdejší opora Slavie, Kaiserslauternu či Stuttgartu zvážněla: „Někteří český fotbal podceňují, jenže není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Je soubojový a fyzicky náročný, proto se v něm prosadí jen ti nejlepší.“

Problém je, že v současnosti právě ti nejlepší chybí. Nejvíce jejich absenci pociťuje reprezentace, která se opírá pouze o Patrika Schicka z AS Řím a nově také o výpomoc v podobě jabloneckého Martina Doležala.

Co ostatní? Michael Krmenčík si do konce sezony nezahraje, Stanislav Tecl taktéž. „Dlouhodobě byl zraněný i Milan Škoda. Je to jen smolné období, ze kterého se dostaneme,“ věří člen stříbrné party z Eura 96.

Takže nesouhlasíte s tvrzením, že českému fotbalu útočníci chybí?
Existují dva úhly pohledu. Bylo by ideální mít útočníka, který stabilně hraje za špičkový evropský klub. Podívejte se ale na Patrika Schicka. Stál skoro miliardu korun a v AS Řím dobře vědí, proč za něj takové peníze dali. Disponuje obrovskými kvalitami, takže pokud se v reprezentaci nepřidají zranění nebo jiné problémy, strach mít nemusíme.

Schick nicméně v Itálii nenastupuje pravidelně.
To je v jeho věku normální. Své místo si musí vybojovat, vždyť hraje za klub, který patří mezi pět nejlepších v Evropě a loni hrál semifinále Ligy mistrů. Patrik nastupoval i v této soutěži, takže abych odpověděl: ano, útočníka máme. Je jen otázkou času, než se prosadí, přece jen není jednoduché se na hřiště dostat přes hráče jako je Džeko.

A co další jména? Krmenčík je zraněný a nejlepšími střelci české ligy jsou cizinci.
Ano, jenže na druhou stranu: zahraniční hráči by přesně na těchto místech figurovat měli. Vždycky musí být lepší, nemělo by to překvapovat. Byli jsme sice zvyklí na více kvalitních českých útočníků, kteří se prali o střeleckou korunu, ale situace nyní je, jaká je, a my s ní musíme žít.

Postrádáme „střelce zabijáky“ typu Lafaty nebo Kuliče, nemyslíte?
Nevychováváme individuality, přednost má kolektivní filozofie. Ale pozor, i tak jsou tady vynikající fotbalisté, kteří nám do budoucna můžou dělat radost a dostat český fotbal jinam. Akorát si na ně musíme počkat.

Příklady? Jen ve Spartě to jsou Vašek Drchal nebo šestnáctiletý Adam Hložek. Musí být nicméně odvaha dávat mladým prostor. V Česku je nezvykle mnoho cizinců. Přestáváme být exportní zemí a talentovaní kluci to mají těžší.

Možná i proto jsou tedy útočníci nedostatkovým zbožím.
Kromě Schicka nebo zraněného Krmenčíka bych zmínil Standu Tecla. Kdyby se nezranil i on, hrál by ve Slavii pravidelně a góly by střílel. Stejně tak Milan Škoda. Máme smolné období, ze kterého se časem dostaneme. Když vidím koncept dnešního fotbalu, který sází na jednoho hrotového útočníka, není to zas až takový problém.

Mohli bychom si novou ofenzivní hvězdu nějakým způsobem vytrénovat?
Spíše je důležitý dar shůry: přirozené načasování, předvídání, jestli míč půjde na přední, nebo zadní tyč, chladnokrevnost. Té jsem si všiml právě u Drchala. Když přišel do Sparty, hrál první přátelák za áčko a hned dal hattrick. Člověk viděl, že to má v sobě.

To potvrzuje, že některé věci nenaučíte.
Ano, ale samozřejmě existují speciální cvičení, která útočníky zdokonalují. Vyzkouší si je pětkrát za sebou pod tlakem a při zápase se jim to vrátí. Je jen třeba si věci zažít. Nezapomínejte ale na rozdíly mezi tréninkovými metodami, ty jsou klub od klubu a trenér od trenéra jiné.

Je možné ofenzivní hrozby „vytvořit“ v našich podmínkách?
V Evropě mají kluby možnost vybrat si a koupit hráče z celého světa. My jsme malá země s určitými možnostmi i systémem výchovy. Periody úspěchů a neúspěchů se přirozeně střídají. I tak jsme už vychovali světové útočníky, vzpomeňte na Skuhravého, Kollera, Baroše… Dneska je to Patrik. Když se podíváte na jeho převzetí míče nebo první dotek – je jinde. Dejte mu čas a budeme mít zase útočníka evropského kalibru. V tomto ohledu o český fotbal obavy nemám.

Při absenci Krmenčíka se v národním týmu možná otevře prostor pro Jana Matouška, popřípadě Tomáše Chorého. Mají šanci?
Honza je mladý kluk, který když hrál, vždycky soupeře zlobil. Na to, že udělal skok z Příbrami do Slavie, je velkým přínosem. Bude záležet na něm, ale i na tom, co mu dovolí ve Slavii. Jen ho nevidím jako typickou devítku.

Tomáš už měl šancí docela dost, někdy mi přijde, že má i smůlu, protože v gólových situacích mu to nelepí. Očekává se od něj, že nahradí Krmenčíka, a při takovém tlaku prostě štěstí potřebujete.