Trenér Václav Kotal si myslí, že by fotbalistům vyšší vzdělání neuškodilo. Souhlasíte?
Těžko říct. Mně třeba osobně studium tenkrát uškodilo v tom, že se ostatní kluci soustředili jenom na fotbal, kdežto já měl od devatenácti do pětadvaceti let ještě školu. Kdybych se tenkrát věnoval jen sportu, mohl jsem mít třeba ještě lepší výsledky a mohl v kariéře dosáhnout větších úspěchů. Já se ale nikdy nepovažoval za vrcholového superfotbalistu. Tenkrát jsem chtěl mít jistotu. Nevěděl jsem, jak dlouho budu fotbal hrát.

Znáte nějaké další současné nebo ligové fotbalisty, kteří při kariéře vystudovali vysokou školu?
Napadá mě Jan Nezmar, jiná jména si teď nevybavím. Spousta z nich ale hrála třeba jenom třetí ligu, a až pak se dostala do nejvyšší soutěže. V paměti mi nikdo neutkvěl.

Souvisí podle vás herní inteligence se vzděláním?
To s tím nesouvisí. Znám hráče, kteří v běžném životě nebyli moc inteligentní, ale na hřišti jim to pálilo neskutečně.

Prošel jste řadou klubů, v lize jste odkopal více než dvě stovky zápasů. Co byste jako zkušený třicátník poradil mladším hráčům?
Ať se soustředí hlavně na fotbal. Ale ať vnímají věci okolo a hodně čtou. Titul na vysoké škole se dá totiž dodělat kdykoliv. Někteří kluci, co se mnou tenkrát hráli, ho dokončili třeba až teď. Nyní musíte dávat kariéře víc. Ne jen pět hodin tréninku, ale třeba osm, protože rozdíly ve světovém fotbale se smazávají a je třeba tomu dát maximum.

Několik let jste působil v zahraničí. Je to v Soluni, Temešváru nebo Pécsi podobné jako u nás?
Když jsem byl v Maďarsku, tak v Pécsi, které je studijní město, čtyři spoluhráči chodili do školy. Jeden z nich dokonce v době, kdy jsem tam hrál, dokončil studium a získal právnický titul. Pak si nechal dát dokonce na dres „Dr. Horváth“ (úsměv).

Po skončení kariéry chcete zůstat u fotbalu, nebo byste se raději věnovat oboru, který jste vystudoval?
Současná situace je taková, že bych chtěl působit ve fotbale. Více by mě ale zajímala funkcionářská práce než pozice trenéra. Bavilo by mě nahlédnout pod pokličku, jak funguje celý klub, provozní věci, koncepce. Za tu dobu, co fotbal hraji, jsem si nějaký názor a pohled vytvořil.

Spíše mě zajímá fotbal z toho širšího hlediska než jenom z trenérské lavičky. Nemám vlastnosti, které by měl správný trenér mít.

Patříte mezi zakládající členy Hráčské fotbalové unie. Co vše v ní máte na starosti?
Mám blízko k vedení, podporuji jej, ale vzhledem k tomu, že jsem stále aktivní hráč, žádnou funkci nemám. Ale zase vím, co se děje. Všechno mám z první ruky. Podle mě je jedině dobře, že něco podobného tady vzniklo. Samozřejmě bude chtít ještě čas, aby se dostala ještě víc do povědomí. Jsem však přesvědčený o tom, že hráčská unie teprve ukáže svůj smysl a řada fotbalistů ji docení až za nějaký čas.

Unie obhajuje zájmy hráčů. Zlepšily se vztahy ve sportovním prostředí?
Podle mě je už respekt větší než dřív. V minulosti se všechno dělalo na koleně. Dneska, pokud má klub nějaké závazky, už ví, že je musí dodržovat a plnit. Není tak snadné někoho kvůli smlouvě dusit. Máme jednotné hráčské kontrakty, takže žádný klub do něj nemůže dát, co chce. Existují nějaké standardy, které se musí dodržovat. Právní rámec, o který se můžeme opřít.

Jiří Krejčí (32)
Narodil se v Chlumci nad Cidlinou, ale fotbalově jej vychovala Sparta. V 18 letech se stěhoval do Blšan, hrál za Most a také oblékl dres Jablonce. Do životopisu si může napsat také tři angažmá v cizině: Iraklis Soluň, Temešvár a Pécs. Nyní hraje ve Slovácku.