V neděli ale ani on jedním gólem nezabránil domácí porážce svého týmu 2:5 s favorizovaným Olešníkem. „Podle mého to byl normálně hratelný soupeř. My se ale bojíme hrát fotbal. To je náš problém. Když na nás někdo trochu zatlačí, tak se začneme bát a vůbec si nedáme balon. Je to škoda, protože s Olešníkem se v pohodě dalo hrát,“ je přesvědčen.

Rozhodující moment zápasu podle něj přišel za stavu 1:2, kdy rozhodčí Dimitrov odpískal domácím ruku ve vyložené šanci. „Těžko říct, jestli byla, nebo nebyla. Každopádně to byl rozhodující moment zápasu,“ míní. „Kdybychom dali na 2:2, tak bychom zápas ještě urvali,“ je přesvědčen. „Takhle jsme dostali z protiútoku nějaké góly a už se to sypalo.“

Rudolfov prohrál už třetí utkání v řadě a inkasoval v nich dvanáct gólů. „Před týdnem jsem v Milevsku nebyl. Prý to herně nebylo špatné, ale prohráli jsme 0:3. Nevím, co se děje. Za mě nám chybí herní odvaha,“ myslí si.

Rudolfovský Jan Šindelář si vyskočil na Lukáše Vojtu z Olešníku.
OBRAZEM, VIDEO: Výstavní branka z trestného kopu v podání Roberta Szó z Olešníku

Parta je prý v týmu dobrá, tréninky ale Fischer nestíhá. „Pracovně jsem zaneprázdněný, takže se připravuji sám, cvičím s vahou vlastního těla a nemyslím si, že bych někde strádal,“ tvrdí.

V aktuální tabulce krajského přeboru je jeho klub šestý. „Mezi šestým až osmým místem bychom se měli pohybovat. To je pozice, na kterou podle mého patříme. Hořejšek je trochu odskočený, ale hrát se dá s Olešníkem i třeba s Roudným. Jenom se nesmíme bát hrát fotbal. To je pořád dokola,“ kroutí hlavou.

Devět gólů v osmi zápasech krajského přeboru, to skutečně pozoruhodná bilance. „V každém zápase chci dát gól, ale nepočítám je,“ zdůrazní. „Nejvíce mi sedí role podhrotového útočníka, který si seskakuje pro balony. Ale když dostanu dopředu míč do kolmice, tak si myslím, že jsem pořád to schopen zakončit. Když půjdu dvakrát na gólmana, tak z toho dám jeden gól,“ usměje se.

Fischer poslední sezony hodně putoval mezi kluby. „Jsem odchovanec Včelné. Byl jsem v Nové Vsi u Brloha, pak byly Prachatice, které považuji za dobrou štaci. Hráli jsme první A třídu, ale byla tam výborná parta a dařilo se nám. Odtud jsem šel na půl roku do krajského přeboru do Krumlova. Tam jsem se však nechytil a ani parta mi tam nesedla. Tak jsem zamířil zpátky do Prachatic. Přes Týn nad Vltavou jsem se dostal až na Perštát,“ popisuje své poslední fotbalové cesty.

Souboj lídrů. Olešnický David Lafata (vlevo) bojuje s Radimem Pouzarem z Rudolfova.
Ohlasy z jihočeského fotbalového krajského přeboru

Laso z Rudolfova zasvištělo od ikony místního fotbalu Radima Pouzara. „Hrajeme spolu za pětatřicítku Dynama. Oslovil mě, jestli bych nechtěl jít hrát na Rudolfov, a domluvili jsme se. Ale hned jsem ho upozornil, že nebudu chodit pravidelně, protože jsem pracovně hodně vytížený,“ říká instruktor kalisteniky, což je cvičení s vahou vlastního těla. „Časově je to hodně náročné,“ dodá.

V mládí válel v žácích Dynama. „Jsem stejný ročník třeba s Jirkou Kladrubským,“ připomene velkou postavu černobílého fotbalu. S největším jihočeským klubem je spojen dodnes. Kromě toho, že nastupuje za starou gardu Dynama, pozorně sleduje i sportovní růst svého syna Alexe, který patří k nejlepším v celku devítiletých.