V zimě se ještě poctivě připravoval na jarní pokračování sezony. S fotbalem se chtěl rozloučit na trávníku v mistrovském utkání, nebylo mu ale přáno. Kvůli koronaviru se sezona nedohrála a tak si naposledy Zayml fotbal zahrál vloni na podzim.

Do nového ročníku již za Zlatou Korunu v I. B třídě nenastoupil. „Už mám nějaký věk, roky nezastavíte. Navíc mě trápily problémy s třísly, zkrátka už jsem toho odehrál dost,“ zdůvodňuje své rozhodnutí Pavel Zayml.

Jako žák začínal s fotbalem v Dolním Dvořišti, dorostenecká léta pak strávil v Kaplici. Ještě než oblékl vojenský stejnokroj, stihl také jedno zahraniční angažmá. Jezdil si zahrát za kopečky. Do rakouského Leopoldschlagu to neměl daleko. Po vojně se vrátil zpátky do Dolního Dvořiště. „Když mi bylo dvacet, tak jsem odešel na tři roky do Zlaté Koruny. Pak jsem strávil pět let v Loučovicích a potom jsem šel do Zlaté Koruny znovu,“ přibližuje Zayml svoji kariéru.

Ve Zlaté Koruně vydržel vlastně až do letošního jara a zanechal zde nesmazatelnou stopu. „Díky fotbalu jsem si našel hodně nových kamarádů a přinesl mi také spoustu dobrých zážitků,“ zamyslí se dlouholetá opora Zlaté Koruny při otázce na to, co mu fotbal dal.

Rád se bude potkávat například s manažerem zlatokorunského klubu Petrem Gallistlem, se kterým prý zažil mnoho dobrého, což potvrzuje i samotný funkcionář. „Sám jsem se Zambym několik let hrával a trávili jsme volné večery po zápasech i na soustředěních. Určitě máme na co vzpomínat,“ přitakává Petr Gallistl.

A že zážitků měli opravdu nepočítaně. Pavel Zayml si jistě bude připomínat sezonu, ve které se Zlatou Korunou vyhráli okresní přebor a postoupili do krajské I. B třídy. „To se nám dařilo opravdu hodně,“ přikyvuje.

Velice úspěšný podzim zažil jednu sezonu také v Loučovicích, kam si Pavel Zayml na čas odskočil. „Nevzpomenu si, v jakém to bylo přesně roce, ale jednu sezonu jsme hráli v Loučovicích na špici I. A třídy. Odehráli jsme velice vydařený podzim, jenže v zimě spousta tehdejších spoluhráčů odešla jinam,“ připomíná si nyní už bývalý hráč chvíle, kdy se fotbalem náramně bavil.

Hodně mu dali rovněž trenéři. „Nejraději budu vzpomínat na Františka Gallistla, jenž mě do Zlaté Koruny přivedl. Když jsem chtěl v šestatřiceti skončit, byl to právě on, kdo mě přemluvil, abych pokračoval dál. V dorostu mě trénoval Petr Lesňák. Nerad bych zapomněl taky na loučovického trenéra Františka Hájka,“ jmenuje Zayml kouče, jimž je za mnohé vděčný.

Když se ve Zlaté Koruně vysloví jméno Pavel Zayml, mají všichni jen slova uznání. „Pro tým byl vždy oporou, jeho přístup k tréninkům a zápasům byl příkladný. Prostě stará dobrá škola,“ zní z klubu.

„Fotbalu jsem obětoval hodně. Mladí musí mít fotbal rádi a musí být ochotní mu něco obětovat. Bez poctivého tréninku to nepůjde. Není to jenom o tom přijít si zahrát,“ vzkazuje svým následovníkům Pavel Zayml.

Jestli mu něco fotbal vzal, pak to byl čas na rodinu, která za léta aktivní Zaymlovy kariéry trpěla. Dvakrát v týdnu tréninky, o víkendu zápasy. Přes to nejel vlak. „Chtěl bych poděkovat manželce, že to vydržela. Sliboval jsem jí už ve třiatřiceti, že s fotbalem skončím, trochu se to ale protáhlo,“ usmívá se čtyřiačtyřicetiletý fotbalista. „Už jsem dědeček, takže se těším, že budu mít víc času na vnučku,“ dodává s úsměvem na tváři Zayml.

Ležet doma na gauči prý ale rozhodně nehodlá. „Hodně jsem začal jezdit na kole, nebo se chodím proběhnout. Fotbal budu dál sledovat už jen jako divák. Maximálně si někdy půjdu kopnout za staré pány,“ prozrazuje své příští plány.

Všechno nejlepší Pavlu Zaymlovi přeje i fotbalový klub ze „Zlatky“, kde na něho rádi budou vzpomínat. „Bezesporu persona jeho kvalit bude nově budovanému týmu chybět, ale věk se zastavit nedá. Jménem klubu bych mu chtěl ještě jednou srdečně poděkovat za vše co pro klub za těch deset let vykonal,“ říká Petr Gallistl.


Načítám tabulku …