Velká voda v letech 2002, 2009 a 2013 poničila fotbalové trávníky klubů, jejichž hřiště leží bezprostředně u řeky Blanice pod Husineckou přehradou. Své o tom vědí ve Strunkovicích nad Blanicí. Místní fotbalový Blaník se v současné době může pyšnit možná nejkvalitnějším hřištěm na Prachaticku i přilehlých okresech.

„Po letních povodních v roce 2002 jsme věnovali celkové rekonstrukci našeho areálu u Blanice tři roky. Škody byly tehdy obrovské, a tak dostal areál a především trávník zcela nové parametry. Prakticky se vše znovu budovalo jakoby na zelené louce. Spolu s výstavbou nového hřiště jsme již tehdy udělali i umělé zavlažování a musím říci, že do dneška funguje bez problémů,“ vzpomíná na přestavbu areálu současný předseda oddílu Miroslav Mottl.

Povodně se však do Strunkovic ještě dvakrát vrátily, i když ne již v takovém rozsahu. „Podruhé to přišlo v roce 2009. Znovu zničené oplocení, vytrhaný trávník, kameny na něm. Ale již to nebylo tak hrozné, jako poprvé. Potřetí se musel trávník upravovat v roce 2013. Voda znovu přinesla plno kamení, dokonce připlavaly i dřevěné chaty a balíky slámy z polí, trávník dostal také zabrat, ale dokázali jsme se s tím brzy vypořádat,“ vzpomněl Miroslav Mottl na další problematické roky, které paradoxně pomohly k vylepšení jak hrací plochy, tak zázemí.

Nově vybodované hřiště ve Strunkovicích nad Blanicí následně přilákalo na svůj pažit i zajímavá fotbalová jména. „Hned poté, co jsme areál opravili v roce 2009, kdy nám s penězi pomohli tehdejší předseda svazu Ivan Hašek a předseda krajského fotbalu Milan Haškovec, jsme začali s tradicí fotbalových exhibic. Jako první přijela pražská Slávia,“ zavzpomínal na start zajímavé tradice předseda klubu a doplnil: „Líbí se tady spoustě fotbalových internacionálů. Dokonce se zde točily scény k filmu Finále, který pojednával o našich Mistrech Evropy z Bělehradu. A právě řada z nich v čele s Antonínem Panenkou a Karolem Dobiašem pravidelně do Strunkovic jezdí na exhibiční zápasy. Pro nás je to obrovská reklama. A o tom, že sem rádi všichni jezdí, svědčí i to, že se předloni hádali, kdo k nám přijede. Měli nominaci na osmnáct lidí a ti, kteří se do ní nedostali, se sem chtěli mermomocí podívat. Je to možná trochu úsměvné, že se takoví borci hádají, kdo si pojede zahrát na pažit do Strunkovic, ale pro nás je to velké ocenění. Jedou za kamarády a zahrát si dobrý fotbálek.“

Říká se, že to nejlepší pro mládež. I proto se zde hrávaly meziokresní zápasy výběrů kategorií mladších žáků. „Soupeřům se to tady líbí, za což jsme rádi. Hraje se I.A mužů, jezdí sem i Staré gardy ze Strakonicka a pochvalují si hřiště i zázemí. Ale musím říci, že fotbalové plochy se lepší všude. Co nyní hrajeme I.A třídu, tak je to vesměs na perfektních hřištích,“ doplnil Miroslav Mottl.

Areál dostal název Stadion Bedřicha Fencla, který pro strunkovický fotbal doslova dýchal. „Béďa byla dobrá duše našeho fotbalu. Sice toho moc nenamluvil, ale byl tady pořád a se vším pomohl. Má velký podíl na tom, jak areál vypadá. Pojmenovali jsme po něm i turnaj přípravek,“ zavzpomínal na skvělého člověka předseda strunkovického Blaníku.