Matka dál hledá pohřešovanou dceru. Máme jen samé otázky, žádné odpovědi, říká

Kombajny sklízejí na polích obilí, na záhonech zrají rajčata a rodiny večer opět usednou do stínu k společnému odpočinku. Všední život na venkově bývá důvodem k radosti, ale ne všude. Dvorek starobylého domu v Havrani, kde žijí Šírovi, je prázdnější než dřív. Na gauči pod zastřešenou letní terasou chybí dvacetiletá Eliška. Její babička sedící vedle kvetoucích petúnií skloní při vzpomínce na vnučku hlavu do dlaní, které steskem skrápí slzy.

„Nic nevíme. Jen samé otázky, ale žádné odpovědi,“ vysvětluje zatím zoufale nejistou situaci 41letá Karolína Šírová, maminka pohřešované Elišky.

Sériový vrah Štěpánek je v Roudnici pořád známou firmou, říká studentka dějin

Co prožívá matka, které před dvěma měsíci zmizelo dítě a nejsou o něm žádné zprávy? „Když ráno vstanu, jdu se podívat do jejího pokojíčku, jestli tam náhodou není. Ale s přibývajícím časem přestávám věřit, že by tam mohla být, že by přijela a spala,“ svěřuje se Karolína, která pravidelně kontroluje sociální sítě, zda na nich dcera není aktivní. Není, přestože elektronická komunikace je jejím koníčkem. Stále mlčí i její mobil, který si vzala.

Dvacetiletá Eliška Šírová odešla z domu 1. června odpoledne. Předtím seděla s maminkou na dvorku, pily kávu a debatovaly o práci, kterou si Eliška kvůli svému zdravotnímu hendikepu nedokázala udržet. Pak šla do svého pokoje a oznámila, že pojede do Mostu. Neřekla za kým, ani proč.

Je dospělá, matka ji nechtěla otravovat přehnanou starostlivostí. Navíc při podobných výletech se vždy vrátila, a když nestihla poslední autobus z Mostu do Havraně, napsala SMS, že přespí u kamarádky, a druhý den byla doma. Když se tedy 1. června rozloučily, Karolína neměla důvod k obavám. Eliška měla sice batoh, ale vypadal prázdně. Nic nenasvědčovalo tomu, že dcera bude dlouho pryč. Ani občanský průkaz si nevzala.

Pátrání bylo bezvýsledné

Přesto od té doby o sobě nedala vědět a pátrá po ní policie. Podle maminky není jisté, zda Eliška do Mostu odjela. Proto se prohledávala Havraň s okolními lesíky. Bezvýsledně.

Karolína bojuje s bezmocí aktivitou. Snaží se většinou nebýt sama - buď si v práci bere co nejvíc přesčasů, nebo tráví volný čas se svou maminkou, malým synem a přítelem. Stará se také o zahrádku, psa a prasátka. Na vsi je naštěstí práce dost. „Samozřejmě jsem teď i protivná, výbušná a mám špatné nálady. Kdybych byla sama, asi bych upadla do depresí,“ říká žena, která pracuje v mostecké továrně jako směnová operátorka výroby. Čtyři dvanáctky, čtyři dny volno. A po práci hledá dceru, sama, nebo s dobrovolníky.

Na Facebooku vznikla skupina Pátrání po Elišce Šírové, která má přes tisíc členů. Slouží k předávání informací a k domlouvání pátracích akcí. Matce pomáhají Eliščini kamarádi i cizí lidé. „To je fajn, dává mi to naději,“ tvrdí Karolína.

Promlčená smrt tří mladých žen v Praze: sériový vrah může znovu zaútočit

Vážnou komplikací je, že Eliška mimo jiné trpí paranoidní schizofrenií a musí užívat léky předepsané psychiatrem. Z domova však odešla bez tablet, takže je v ohrožení života.

Poté, co byla údajně viděna na mosteckých sídlištích Šestistovky a Sedmistovky, chodí matka několikrát za týden tyto lokality prohledávat. „Tonoucí se stébla chytá,“ povzdechne si. Někdy ji doprovází třeba osm lidí, včetně dětí. Muži pročesávají ulice spíš pozdě večer, kdy se ženy panelákům raději vyhýbají.

Když Karolína přijede autobusem z Havraně na Budovatelku, sveze se MHD nahoru, na konec Sedmistovek, a cestou pěšky dolů pozoruje chodce a dění mezi domy. Pokud někde spatří víc lidí pohromadě, jde blíž s vírou, že zahlédne dceru. Jindy s dobrovolníky obnovuje stržené letáky s fotkami Elišky a s prosbou o pomoc. „Chodíme, pátráme,“ popisuje zatím neúspěšné hledání. V červencových vedrech je to navíc únavné a venku moc lidí není.

Co bude Karolína dělat příští týden? Zase pojede do Mostu. Sedět doma a čekat na zázrak nechce. Říká, že s policií je v kontaktu. Pravidelně si volají a probírají, co zjistili. Třeba podněty na jiná města, zda by tam Eliška mohla být.

Ve slepé uličce

Teď ale jako by vše uvízlo v slepé uličce. „Už nemám žádné nápady. Nevím, co víc bych mohla udělat. Kdyby mi někdo řekl, zkus tohle, to bude dobrý, tak to udělám. Ale zatím nemám v ruce nic,“ přiznává nahlas Karolína, zatímco se její synek na dvorku uvelebil v prázdné plechové vaně.

Rodina předtím bydlela v Mostě, v Havrani pár kilometrů za městem žije osmým rokem. Tatínek Elišky zemřel, když byla batole. Vyučila se kuchařkou na Palachovce a snažila se pracovat, ale zaměstnání nezvládala. Má ráda lidi a dobře se cítí ve společnosti teenagerů.

Devadesátky sériového vraha aneb jak zabíjel Ivan Roubal. Dostal doživotní trest

Lidi matce občas nezávisle na sobě napíšou, že Elišku viděli, a však dosud se neprokázalo, že to byla skutečně ona. Na matčinu žádost vyrazili 9. července do terénu i dobrovolníci z Czech SAR Team, což je spolek záchranářů specializovaných na hledání pohřešovaných. Ani tento tým nenašel žádnou stopu vedoucí k mladé ženě.

Pohřešování Elišky patří mezi nejsložitější případy tohoto druhu. Policie stále prověřuje poznatky, které přicházejí od lidí na základě pátracích zpráv zveřejněných v mediích. Podnětů však ubývá. „Žádné nové poznatky k pobytu, kde by mohla pohřešovaná být, nemáme, až občas na ty, které jsou přes Facebook, ale ty jsou zatím všechny mylné,“ sdělil policejní mluvčí Václav Krieger. Někdo na sociální síti například sdělí, že Elišku viděl před dvěma dny nebo před měsícem, a když se policii podaří sehnat kamery z daného místa, tak se jedná úplně o někoho jiného.

Nepomohly ani drony 

Další policejní pátrací akce se v polovině července zaměřila i na prostor bývalé motokrosové trati, kde kriminalisté využili drony. „Tentokrát byl propátráván terén v okolí cest a hlavně přilehlých polí. Bohužel bez pozitivního výsledku,“ dodal Krieger. Podle něj jsou kriminalisté s matkou v přímém kontaktu dvakrát týdně.