„Naposledy to bylo jen asi čtvrt kilometru od brány hřbitova k hrobu. Jet s koňmi a dvouapůltunovým vozem dnešním provozem z Přívozu na Slezskou by trvalo snad i déle než hodinu,“ uvedl kočí Valter Broda. Se starokladrubskými čistokrevnými koňmi vyráží na pohřby z pomezí Horního Žukova a Třanovic.

„Úbor je daný etiketou: Cylindr, rukavice, deka – pokrývka na nohy – a bič. V tom musí kočí vydržet i ve třicetistupňovém vedru,“ popsal Broda své funebrácké ustrojení. Odpovídající vzhled dal i tahounům, dvaadvacetiletému Princi a jedenáctiletému Brikovi. Asi hodinu trvá jejich úprava s vykartáčováním.

Rodina s dětmi se z vyhořelého bytu přemístila do chánovské ubytovny UNO.
Velká rodina s dětmi vyhořela. Nyní se tísní v jednom pokoji v chudobinci

„Moji koně jezdí jen s chomoutkovými anglickými postroji. Ty dobře rozloží váhu taženého vozu,“ vysvětlil kočí. Staršího koně zapřahuje doleva a nechává ho, aby toho mladšího napravo zaučoval. Broda ostatně strávil s těmito zvířaty od malého dítěte celý život, odchoval od sedmdesátých let více než dvacítku koní.

„Začalo to, když byla k prodeji kobylka, se kterou jsem vyrůstal. Já byl na vojně, pořídili mi ji rodiče,“ podotkl rodák ze statku. Vztah ke koním se ostatně odrazil i na jeho vzdělání zootechnika, byť tuto profesi vykonával jen krátce. Doma chová, jak upřesnil, kromě Prince a Brika i třiadvacetiletého Bleska na polní práce.

Nejen pohřby, ale i svatby 

„Poprvé jsem odjel pohřeb počátkem osmdesátých let za sedláka, jistého Nováka, který vlastnil pět černých koní a tehdy onemocněl,“ zavzpomínal jedenasedmdesátiletý kočí, který také od školního věku o každých prázdninách vykonával s potahem práce u sousedů na záhumencích. Započítali mu je i do důchodu.

František Habarta už dvanáct let svépomocí opravuje bývalou selskou usedlost ve vísce Chanov u Obrnic a čelí zlodějům, kteří mu nemovitost vykrádají.
Krádeže ani nepočítá. Stále začínám znovu, říká muž opravující statek v Chanově

„Mimochodem hornického, dělal jsem třiatřicet let na Dole ČSM ve Stonavě jako dispečer důlní dopravy,“ prozradil Broda. Jenž se dal na havířinu kvůli náborovému příspěvku. Původně myslel, že jen na povinné tři roky. Fáral pouze na nočních šichtách. A dokud mu to manželka nezatrhla, spal doma jen krátce, aby mohl jezdit s koňmi. „Dnes to nejsou jen pohřby, ale i svatby, projížďky při všemožných příležitostech oslavami počínaje,“ popsal Broda další působení.

S kočárem si ho zvykli vídat lidé i v Karviné, letos bude pošestnácté kočírovat sezonu zdejších zámeckých prohlídek. Jak poznamenal, bez cylindru, buřinky nebo klobouku to neexistuje.