Neanglicky znějící příjmení ukazuje na český původ jeho nositele. A skutečně. Havlatovi předci pocházeli z Vysočiny, z vesničky Ronov u Osové Bitýšky (okres Žďár nad Sázavou). Tam se narodil roku 1889 Charlesův dědeček Anton Matouš Havlat. Jak bylo koncem 19. a počátkem 20. století docela obvyklé, odcházeli za lepším živobytím do USA z tehdejšího Rakousko-Uherska mnozí obyvatelé - všichni ve víře, že za mořem se jim bude lépe dařit. Rovněž Havlatovci zamířili do Ameriky do státu Nebraska, a tam se také 10.listopadu 1910 narodil v Dorchesteru Charles jako první z celkem šesti dětí.

Do armády narukoval Charles společně s kamarádem Charlesem Machkem 22. března 1942 a oba byli zařazeni k novému útvaru – 803. protitankovému praporu. Tam se Charles potkal rovněž se svým bratrem Rudolfem. Zmíněná jednotka se zúčastnila v červnu 1944 vylodění v Normandii, prošla boji v Ardenách a počátkem května 1945 se ocitla na našem území. Američané se přesouvali šumavským podhůřím směrem do vnitrozemí a 5. května dorazil 803. prapor do Volar. 7. května ráno před osmou hodinou byl vydán rozkaz, aby dvě čety, tvořené vždy třemi džípy a jedním obrněným automobilem M8 (Greyhound-Chrt) vyrazily na průzkum a pátraly po německých jednotkách. Velitelem celé akce byl určen poručík Donald Warren. Hlídka projížděla po hlavní silnici a asi po pětatřiceti minutách jízdy byli Američané napadeni z okraje lesa německou kulometnou střelbou z boku. Jedna z kulek prostřelila Havlatovi přílbu a ten byl okamžitě mrtev. Zraněni byli i další členové jednotky . Později se německý velitel asi třicetičlenného oddílu za incident omluvil, ale to již život Havlatovi vrátit nemohlo. Jeho tělo bylo pohřbeno přechodně na volarském hřbitově a již v červnu 1945 se přijel do Volar na bratrův hrob podívat Adolf Havlat, který byl také vojákem. Charlesovo tělo bylo později exhumováno a převezeno do francouzské obce Sain Avold, kde je ústřední hřbitov všech amerických vojáků padlých v Evropě.

Existují nejméně tři verze toho, ve kterém místě přesně byl Charles Havlat zastřelen, ale to není tak podstatné. Důležité je, že po mnoha létech došlo z iniciativy Radima Košíčka z Vlachova Březí a plzeňského Military Car Clubu k jednání s městem Volary, a to na vlastní náklady nechalo pomník zhotovit. Slavnostní odhalení se uskutečnilo 4. května 2002, za účasti amerického velvyslance Craiga R. Stapeltona, vojenského atašé Scotta Salyerse a jihočeského hejtmana Jana Zahradníka. Od té doby se u památníku zastavilo nepočítaně lidí, z nichž mnozí se zájmem četli údaje na tabuli vedle kamene. Škoda jen, že v přehledu volarského infocentra „Tipy na výlet“ tento památník chybí. Je tam ale uveden volarský hřbitov, kde jsou uloženy ostatky několika desítek žen, které v okolí zemřely při pochodu smrti z koncentračního tábora.

Pavel Mörtl