A opět s otázkou, jak oženit Pazderníka a pobavit přítomné, neboť to je hlavní cíl této slavnosti.

Řekněme si něco k této slavnosti. Nazývá se Konopická aneb zábava naruby. Konopická znamená zpracování přadných vláken lnu, která byla spřadena a len je pod střechou. Je to především ženská práce. Muži vykonávali pouze pomocné či některé hrubší činnosti. Z některých názvů lze vytušit, že bývala v režii žen a dívek, a v mnoha případech se do celé záležitosti muži ani nesměli beztrestně vměšovat.

Dívky nebo ženy připravily máječek, to je malý stromek, ozdobený drobným pečivem, cukrovím, jablíčky a pestrými pentlemi a uložily jej na domluveném místě v některém stavení na okraji obce. Mohla to také být umně uvitá a vyzdobená kytice nebo věneček. Potom každá z žen upekla reprezentativní koláč nebo buchtu, připravila si lahvičku kořaličky, většinou medovinku, a někde i silnější likér se našel, například Volarská zlatá. Společnými silami předjednala chasa hudebníky, letos Šumavské šumaře, a hostinec, aby kde točit se bylo. Důležité bylo zvolit ze svého středu konopickou, královničku neboli první pazdernici, a také mezi sebou vybrat peníze na muziku a pohoštění. Po těchto náležitostech, nikdo nezůstal skoupý a ženám na zábavu rád přidal.

Svatba konopičky s Pazderníkem, to je malé divadelní představení. Konopická má ojedinělé jeviště, kterým je velký prostor pod širým nebem a velké louce, kam se mnoho lidí vejde. V hlavní roli slavnosti jsou osoby důležité a patří k nim i zajímavé kroje a někde i směšně vyšňořené postavy. Kdo tedy hraje a zpívá hraje krásný snoubenecký pár, tedy Konopičku a Pazderníka, nejdůležitější osobu Dohazovače, mlčenlivého Vozku, který potom mladý pár od domu k zábavě veze a pevně opratě drží, neb kobylka Rozálie je z toho trochu neklidná a plašit se nesmí. Po prvním dějství zpěvu u dívky s máječkem se jde k domu, kde Pazderník bydlí. On kosu, tu vědro, či jiné věci záplatuje, ale ženit se mu nechce. Dohazovač se sborem zde mu nevěstu dohazuje a domlouvá. Letos to velká fuška byla, neb Pazderník prý záletný je a moc se do chomoutu nehrnul, až hrozba městského arestu za potulku ho přiměla poslechnout.

Závěr u Konopičky bývá. Ta zrovna kozu pro sýr dojila. Dohazovač ji dlouho přemlouval, aby se k lásce měla. Po dlouhém namlouvání, slibování a láskyplného švitoření se nakonec oba mladí do sebe zahleděli. A byla svatba. Svatební noc byla ohnivá a krásné dítko se narodilo. Jenže jiskra lásky byla tak velká až nevěstě domek plameny vzaly. Naštěstí Pazderník svou komůrku uklidil, a tak se jelo domů pod střechu roubenky. Večer potom zábava za zvuků Šumavských šumařů byla a někteří hosté domů až po pátém kokrhání přišli. Poděkování patří svazu žen Volary, KIC Volary a sboru dobrovolných hasičů.

Ladislav Beran