Být dárcem či, chcete-li mecenášem, v jakémkoliv oboru, měřítku či formě, znamená mít k podporované věci či oboru vztah. Darovat znamená umět žít život v sounáležitosti. Z pohledu obdarovaného je pak dárce nositelem podpory. A ačkoliv je napříkladta finanční důležitá, nejde zde jen o peníze. Na prvním místě je u dárcovství právě vztah. A toho si v prachatické nestátní neziskové organizaci Hospic sv. Jana N. Neumanna, o.p.s. považují velmi.

Dárce a příznivce mají mezi drobnými podporovateli, osobami fyzickými i právnickými, ale podporují je také města a obce napříč jihočeským krajem. Minulý týden si zástupci několik adesítek z nich našli čas a přijali pozvání do hospicového parku na Zahradní slavnost za účasti 1.náměstka hejtmana Jihočeského kraje, Františka Talíře.

Vztahy se sluší pěstovat a udržovat. Na poli dárcovství je dobrým zvykem svým podporovatelům udělat,v rámci možností, také jednou za čas radost. Ve stylu „celý rok nás podporujete, nyní se postaráme chvíli my o vás“. Proto se ve čtvrtek 12. května v Prachaticích uskutečnilo první neformální setkání starostů dobré vůle, těch, kteří podporují činnost obecně prospěšné společnosti Hospic sv. Jana N.Neumanna (dále jen HSJNN) a jejích středisek, která mají dosah na více než dvě třetiny území jihočeského kraje.

Ve slunečném odpoledni tak ředitel organizace Robert Huneš spolu se svými kolegy přivítali v hospicovém parku starostu třeba z Velešína či Hluboké nad Vltavou, zástupce z VyššíhoBrodu, Bavorova, Čejetic, Temelína nebo z Oseka… hosté z téměř 30 obcí se sešli v hospicovém parku u pohoštění, které připravili zaměstnanci zdejší kuchyně, opět za podpory dárců, tentokrát z gastrooboru.

Květnové slunce dotvářelo v zelené oáze parku báječnou atmosféru a tak si všichni, kdo chtěli, mohli popovídat o „starostech starostů“ s krajským zástupcem Fr. Talířem a také navštívit pobytová zařízení organizace v Prachaticích. Nebo spolu jen tak probrat život. Svůj či svých občanů. Pro jejichž potřeby zde služby HSJNN jsou.

Díky sounáležitosti všech pozvaných obcí a měst v tom může organizace kvalitně pokračovat i v 17. roce své existence. Úsměvy na tvářích při odchodu ze Zahradní slavnosti prozrazovaly, že většina z přítomných se při příštím setkání opět uvidí. Protože stejně jako s rodiči udržujete vztah nikoliv proto, že vám třeba dají kapesné, ale proto, že se vidět chcete a máte se rádi.

Markéta Guerra, Hospic sv. Jana N.Neumanna Prachatice