Dle regulí byli před zahájením příchozí přivítáni chlebem a solí. Sedění zahájila rychtářka Věra Davidová, poklepem rychtářského práva, zapálením svíček a uctění památky zesnulých. Přítomní si připomenuly celou československou hymnu. Tetička vzdělavatelka Marie Turková přednesla slavnostní projev k výročí, tetička Marie Králová pak přečetla zápis ze sedění ke 100. výročí republiky. Se slovy o zachovávání tradic, symbolice a české státnosti, vzniku Československa jako klíčového momentu ve formování českého národa se přidal starosta města Jan Bauer a společně s oběma místostarosty ocenili přípravu a realizaci této slavnostní akce.

Syndička Milena Votavová přednesla krásná slova o krojích, „České Mařence“. Povídání začala slovy z knihy: „Žijeme jinak než naše prababičky, babičky, v jiném prostředí a s povinnostmi zcela odlišnými. Naše domy, byt i náš oděv jsou přizpůsobeny novým povinnostem, slouží nám a usnadňují život zařízený zcela podle nových osobních potřeb. Dnešní život přináší řadu povinností, včetně spěchu, proto volíme účelný nábytek, nosíme vhodný oděv, který odpovídá potřebám dneška, oblékáme jej rychle, ráno do práce, na cesty, do škol ke sportu. Rychle se převlékáme i do obleků společenských. Rychlost je heslem doby. Lidové národní kroje jsou ukázkou lidové kultury dřívějších dob, je v nich utajeno kus národní síly, svébytnosti a soběstačnosti. Národní kroj vznikal staletími, měnil se, doplňoval a vytvářel pod vlivem různých dob. Přejímal módní změny z města a typicky odlišoval jednotlivé kraje, ba i vesnice. Také lidový kroj byl přizpůsoben životu a potřebám dne. Jiný kroj se nosil k práci, jiný na ranní mši, jiný pro svatbu, k muzice, jiný pro léto, jiný pro zimu, jiný pro svobodné dívky, pro vdané ženy, pro stařenky…,“ velmi zajímavé informace od panímaminky Zdeňky Jůzkové z OB Radomyšl a publikace Amélie Kožmínové Svéráz zemích československých.

Každá oslava má i svůj kulturní program o který se postaraly tetičky Jarmila Šímová a Marie Šímová, které zařadily i píseň Ach synku, synku (všichni účastníci slova dostali jako dárek). Vyvrcholením pak bylo pásmo šumavských a místních písní o Prachaticích pěveckým seskupením Radostné Přátelství pod taktovkou Emílie Popielové. Výstava mětýnek při slavnostních akcích se stává také již u prachatických baráčníků tradicí, a tak na stole se objevilo přes 200 ručně zdobených mětýnek, které tetičky nejen napekly, ale i nazdobily. Všem mětýnky udělaly radost a hlavně chutnaly. Nezbyla ani jedna!