Tyto a další otázky musely děti nejprve zpracovat, nastudovat a na základě pravdivých událostí vypracovat scénář. Asi po dobu dvou týdnů se střídalo soustředěné ticho se zvýšenou hladinou hluku na chodbách i ve třídách. Děti debatovaly, vymýšlely kostýmy, psaly repliky jednotlivých rolí a hlavně zkoušely…a zkoušely. A konečně přišel okamžik, kdy se snaha a úsilí odrazilo ve vystoupení pro diváky. Těmi byli rodiče, spolužáci ale i děti z dětské skupiny. Všichni diváci ocenili scénky bouřlivým potleskem.

Iva Zíková