Již více než 20 lety přišel Libín-S Prachatice s projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který v sobě zahrnoval setkání s folklorem, setkání s šumavskými řemesly, především s plavením dříví, setkání s pohádkami z obou strany Šumavy.

Co má společného folklor s plavením dříví?

Schwarzenberský plavební kanál umožňoval plavení šumavského palivového dříví z povodí Vltavy přes hlavní evropské rozvodí do řeky Große Mühl a po ní k Dunaji, aby jím mohlo zásobováno císařské hlavní město Vídeň. U ústí Große Mühl bylo třeba vytáhnout dřevo z řeky, k tomu bylo třeba 300 až 350 plavebních dělníků. V okolí nebylo dostatečné množství volných pracovních sil, proto pravidelně přicházely celé skupiny mladých mužů a žen z jihočeského Prácheňska. Jihočeši velmi těžce pracovali od pěti ráno do sedmi večer. Po večeři několikrát během týdne vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, večer se hrálo, zpívalo, ba dokonce i tancovalo, přestože tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů. Psal o tom v roce 1828 tehdejší ředitel panství Český Krumlov a plavební ředitel Ernest Mayer.

Libín-S Prachatice přivedl svým projektem ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu folklor i plavení. Možná tak má podíl na tom, že v roce 2014 jej spolu s Vchynicko-tetovským kanálem a plavební úpravou na Kaplickém potoku prohlásila za národní kulturní památku.

Vystoupení Libín-S Prachatice končí pravidelně tanečním pásmem V Prachaticích. Po něm prezentoval prachatický soubor mužské písně a tance Hoši a Bába, oživili taneční pásma Hospoda a Jarmark. To, že se Libín-S Prachatice věnuje tak dlouho Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, vedlo k tomu, že soubor přišel s tanečním pásmem Plavci, ve kterém se plavební háky stávají hudebními nástroji i hlavní rekvizitou.

Snad všechny jihočeské soubory zařazují do svého repertoáru Doudlebskou polku. Pro Libín-S Prachatice to byl poslední tanec prvního tanečního bloku.

Před druhou hodinou předali členové Libín-S Prachatice plavebnímu řediteli Hynku Hladíkovi na závěr plavební sezóny plavební věnec, jako symbol spolupráce během celé sezóny.

Na řadu přišel přípitek, Hynek Hladík pozval na pódium P. Karla Faláře, administrátora farnosti Volary i vrchního plavce Pavla Štětinu. Všichni si společně zazpívali píseň Aby nás Pánbů miloval.

Za nedlouho pak plavební ředitel povídal na břehu plavebního kanálu jeho historii i o jeho staviteli Josephu Rosenauerovi. Před půl třetí přečetl čtvrtý letošní plavební rozkaz. Přítomní mladí plavci vhodili do vody připravené palivové dříví, Václav z folklorního souboru položil před štěpiny na hladinu v kanálu plavební věnec, aby plul alespoň kousek před plaveným dřevem. Polena se "rozeběhla" po hladině ke svému dnešnímu cíli.

Když se vraceli mladí plavci zpět na Jelení Vrchy, proběhl postupně v expozici EXPO KANÁL malý ceremoniál. Všichni malí plavci, kteří se podíleli na dnešní ukázce plavení byli poklepáním na ramena loveckým tesákem prohlášeni plavebním ředitelem za plavecké učně. Diplom a Učebnici plaveckého učně převzali Lenka, Petr, Tomáš a Filip z Prachatice, Jakub z Vitína a Klárka, Tomáš a Ríša z Berouna.

To už na pódiu opět hrál, zpíval a tancoval Libín-S Prachatice. Do druhého bloku zařadil taneční pásmo Soumaři, slavnost závěru 23. novodobé plavební sezóny ukončil rozlučkový tanec V Prachaticích.

Plavební ředitel Hynek Hladík prohlásil 23. plavební sezónu za ukončenou.

Hynek Hladík