Koronavirus je něco, na co si zatím neumíme sáhnout. Je to takový druh tmy, která v nás vyvolává strach. Není to nic neobvyklého. Umírání vytěsnila moderní společnost ze života, až se jí bojí více, než musí. Přemýšlejme o ní víc a jinak! Pro nás v hospici to příliš nové není. Snad tyto zkušenosti do budoucna umožní lidem v závěru života snazší umírání v klidu a přirozenou smrtí. Odstoupení od marné, zbytečné a zatěžující léčby neznamená odstoupení od péče. Měli bychom v celém zdravotnictví umět dopřát důstojné umírání tam, kde marně udržujeme při „životě“ už jen pomocí přístrojů. Zdravý přístup k umírajícím se uskutečňuje v hospicích. V nich se život ani neukracuje (eutanazie), ani uměle neprodlužuje (dystanazie). Pacienti jsou obklopeni maximální možnou a laskavou péčí, která je doprovází při dohasínání svíčky života.
Děkuji všem našim zaměstnancům, především zdravotním sestrám, lékařům a ošetřovatelům. Obdivuhodná je vaše obětavost, skromnost a pokora, se kterou přistupujete k našim pacientům. Nebrbláte, pomáháte. Moc si vás vážím!
Veliké poděkování patří také spoustě lidí, kteří nám v této nelehké době pomáhají. Vnímáme obrovskou vlnu solidarity. Během krátké
doby nám dobří lidé našili spoustu roušek či poskytli ochranné štíty, nosili občerstvení, ovoce aj. Než se stát rozhýbal, byli jsme dostatečně vybaveni. I díky vám jsme počáteční chaos ustáli bez újmy!

Robert Huneš,
ředitel o. p. s. Hospic sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích