Kvůli karanténě je možné ji sledovat jen jedním způsobem. Ano, mám doma televizi plnou médií a dezinformací, avšak jediný autentický pohled na realitu je z toho malého špinavého okna.
Většinou na obloze svítí slunce. Les na kopci se pod ním tyčí k nebesům a táhne se od něj stín až na naši ulici, která je tyto dny už většinou prázdná. Přichází jaro, tráva zůstala celou zimu zelená a příroda se probouzí. Ale i přes to, jakoby se ta pachuť smrti dostávala skrz škvíry až k nám domů. Pod mým oknem už utichl každodenní život. A jak se slunce blíží k horizontu, sílí to ticho.

Anna Zlámaná, Táborské soukromé gymnázium a Základní škola