Když se v roce 1802 rozdělil rod Schwarzenbergů na dvě větve, stal se Orlík sídlem větve mladší. Jejího zakladatele knížete Karla Filipa (1771 – 1820) a jeho choť Marii Annu (1767 – 1848) spojovala láska k přírodě a jejím krásám. Šlo jim o vytvoření procházkových cest poskytujících estetické dojmy a přetvoření krajiny tak, aby se nové partie harmonicky zapojily do přírodního rámce.
V jejich práci pak velmi úspěšně pokračovala i kněžna Vilemína (1833 – 1910). Zámecký park patřil před svým částečným zatopením v roce 1960, kdy zanikly mnohé scenérie a vyhlídky dolů na řeku Vltavu, mezi největší.
Samotný park je však i dnes velmi členitý a nabízí řadu vyhlídek na hladinu orlické přehradní nádrže, zámek, Žďákovský most, skály i lesy. Do parku je možno vstoupit z několika míst a člověk se hned ocitne ve stínu stromů, které pamatují počátek 19. století. Je zde řada vzácných druhů, ale pozornost upoutávají například i mohutné kmeny statných buků, které jsou náhodně, ale zároveň promyšleně rozesety kolem přírodních stezek.
Orlický zámecký park je dobrým tipem na výlet spojený s pohybem na čerstvém vzduchu. Nezapomeňte, fotoaparát s sebou (stačí i mobil), protože Orlík má co nabídnout. Bonusovou orientační pomůckou je turistická mapa v mobilu. Hezkou procházku.


Marie Hrdinová