Ivo Vicena se narodil r. 1926 v Jihlavě. Ve válečných letech začal pracovat v lese; nastoupil do lesnické školy v Písku, kde se nesmělo vyučovat a studenti byli posíláni na dvouletou řízenou praxi do německých a českých polesí. Od r. 1944 byl totálně nasazen jako dřevorubec. Po válce vystudoval Lesnickou fakultu v Brně.

Funkci hlavního inženýra vykonával ve Vojenských lesích a statcích Lázně Kynžvart (1951-1955) a dalších 22 let ve Vojenských lesích a statcích (VLS) Horní Planá. Lesník Vicena nastoupil r. 1955 do vedení podniku, který přebral hodnotné lesnické dědictví po rodu Schwarzenbergů. Byly to tisíce hektarů lesů ve vzrostlé a klimaxové fázi vývoje. K tomu skvosty Trojmezensko a pralesy. Prioritou podniku VLS byly vojenské účely a ochrana státní hranice. Pobyt na zvláštní povolení přispíval k trvalému nedostatku dělníků a nemožnosti plnit potřebné úkoly. Přes všechna omezení – za dob náměstka Viceny – se lesy chránily před kůrovcem, byly zelené a včas se obnovovaly. Bylo pečováno o rezervaci Trojmezenský prales tak, že zůstal zachován jako zelený, bohatě druhově, věkově a prostorově strukturovaný; se smrky přes 600 let starými. Takový byl r. 1992 předán do správy NP Šumava.

K životopisu Ing. Iva Viceny, CSc. je na místě dodat, že byl také úspěšným ředitelem dřevařského závodu ve Volarech (1977–1986), který zpracovával 800 000 m³ dřeva za rok. V důchodovém věku pracoval v ÚHÚL – VLS jako specialista ochrany lesa; jako soudní znalec zpracoval na tisíc znaleckých posudků.

V "šumavském odboji" 1997 – 2021

Lesník Vicena se dočkal trpkého období, kdy se musel dívat, jak jeho 22letá práce je mařena hloupými rozhodnutími a usychá 3 000 ha lesů na Trojmezensku. Jako lesnický odborník a soudní znalec byl vystaven dehonestaci od ochranářů i o 60 let mladších ve vedoucích funkcích Správy NP Šumava, kteří nebyli schopni udržet lesy alespoň v takovém stavu, v jakém je přebrali. Klobouk dolů před panem Vicenou a vojenskými lesníky před r. 1992. Ti dokázali udržet dědictví předků.

Jiní takto postižení lesníci zahořkli, uzavřeli se ve svém důchodu a veřejně se neangažovali. Lesník Vicena byl 25 let aktivní v občanském odporu ideologii divočiny (Za zelenou Šumavu, Šumava21, Hnutí život).

Již od r. 2004 měl jihočeský hejtman Jan Zahradník poradní sbor pro NP Šumava a v něm působili lesníci Vicena a Jiří Neumann a senátor Tomáš Jirsa. Z nich vzešla iniciativa pro vypracování znaleckého posudku na zničené „Prameny Vltavy“. Vicenův posudek se stal významnou odbornou prací, která byla využívána v PS a Senátu Parlamentu ČR; nebo v trestních oznámeních na Správu NP Šumava, kterých I. Vicena podal několik.

Byl to lesník Vicena, který v dubnu r. 2009 přispěl k podnícení zájmu tehdejšího penzisty Miloše Zemana o šumavské lesy. Na náklady podnikatele Zdeňka Zbytka byl přistaven vrtulník, kterým byl uskutečněn legendární let M. Zemana nad suchými lesy od Smrčiny, přes Hraničník, Plechý až po Stožec. Jeho odborným průvodcem za letu byl právě I. Vicena. Stejně tak byl jeho průvodcem při pochodu na Plešné jezero (9/2009) při demonstraci za záchranu lesů, za účasti stovek lidí z odborné a politické veřejnosti z obou stran sporu. Viděný stav lesů byl pro M. Zemana silným prožitkem, který významně přispěl k jeho návratu do aktivní politiky.

Ivo Vicena je autorem knih: Ochrana proti polomům, Ochrana lesa proti polomům, Námraza v našich lesích, Česko-německý a německo-český lesnický a dřevařský slovník. V dalších čtyřech publikacích byl spoluautorem, jeho odborné statě vyšly v mnoha sbornících ze seminářů a konferencí. Publikoval přes 100 odborných článků a byl celoživotním lesnickým publicistou. Jeho poslední článek o plavbě dříví vyšel v Lesnické práci č. 5/2021.

Do argumentace proti velkoplošnému usychání lesů výrazně přispěl publikací "Bezzásahový les na Šumavě na příkladu Židovského lesa" (2011). V ní dokázal a připomněl to, co lesníci dávno věděli: Je-li zrušen les ve vysokých polohách (vykácením nebo uschnutím) bez jeho obnovy, bude trvat 2 až 3 století jeho růst a vývoj do jeho původní souvislé struktury.

Vicenova činnost byla oceněna šesti znaleckými certifikačními medailemi, pamětní medailí G. J. Mendela, Zlatou šupinou jihočeské hejtmanky a dalšími poctami.

Práce v "šumavském odboji" nebyla marná

Lesník Vicena, stejně jako řada dalších angažujících se kolegů proti ideologii divočiny se dočkali vydání novely zákona o ochraně přírody z r. 2017, vyhlášky o zonaci NP Šumava a Zásad péče; vše v podobě, jakou nechtěli. Jen zdánlivá jsou slova o prohraném boji. I v tomto ideologickém sporu lze vidět úspěch. Svou dlouhodobou činností se jim podařilo o 20 let zbrzdit okamžitý rozpad všech vzrostlých lesů na Šumavě. Tím se o 20 let prodloužila obnovní doba a tedy les na to měl více času.

Dílo a vědomí zůstává

Ivo Vicena patřil mezi ty vzácné bytosti, jejichž vědomí nepodléhalo stárnutí a vyvíjelo se do pozemského vrcholu. Tím dostal dar větší, než jiní; dar nepromarnil a zanechal za sebou veřejnou stopu a díla. Odešla významná osobnost staré konzervativní generace lesníků, která byla environmentálními ideology zatracována. Mnohé krize lidstva však naučily a donutily naivní modernisty vrátit se ke starým osvědčeným přístupům. Bude tak jistě i v lesnictví. Potom, Vás, pane Viceno, budou zase hledat.

Právě příčina, že se do smrti nesmířil se stavem lesů na Šumavě a měl vysoce vyvinuté vědomí - to jistě bude mít důsledek v karmické zákonitosti - a jeho vědomí se brzo vrátí do pozemské dimenze. Potom z něho bude čerpat někdo jiný anebo se narodí člověk s darem lesnické geniality a bude pokračovat v nedokončené práci Ing. Iva Viceny, CSc.

Petr Martan