DECHEM se objevilo mezi finalisty cen Czech Grand Design pro rok 2019. Březnové slavnostní vyhlašování výsledků bylo prozatím odloženo. Víte, jestli se můžete radovat z vítězství?
Musím říci, že nevím. Ceny Czech Grand Design mám moc ráda, ať jsme nominovaní, či jsme jen malou součástí českého designu. V momentální situaci ale jdou tyto záležitosti úplně mimo mne. Jsme s dětmi už víc než měsíc na chalupě v Orlických horách. Užívám si klid uprostřed přírody. Nechci, aby to znělo příliš pozitivně, a nechci zároveň pandemii zlehčovat, je to náročné, ale já si ten klid užívám naplno. Dává nám možnost si odpočinout od každodenní rutiny, vystoupit ze zajetých kolejí. A zjišťuji, asi jako každý, že spousta věcí se dá dělat jinak.

Funguje studio, které máte v Praze?
Pravda je, že se zastavil přímý prodej našich výrobků přes e-shop, což naprosto chápu, koho by teď zajímaly vázy a svítidla. Pokračují však naše projekty s architekty. Kolegové v pražském studiu pracují jako my všichni v omezeném režimu. Momentálně máme více času na přípravu a rozpracování nových konceptů, které chceme představit na podzimním Designbloku, ale kdo ví, co bude.

Baví mě, že po dlouhé době máme s Jakubem zase více chuti kreslit a dodělávat resty. Také dáváme novou podobu našim webovým stránkám. Jsme designové studio a zároveň si věci prodáváme sami. Když nenavrhujeme pro nějakou značku nebo architekty, tak se zaměřujeme na prodej produktů DECHEM. Díky téhle všestrannosti není naše práce nikdy monotónní.

Na jakých projektech jste v poslední době pracovali?
Vytvořili svítidlo na míru z válcovaného skla v rámci realizace architektonického ateliéru SAD, kdy jsme si pohráli s organickými tvary. Pro pražský byt, o jehož proměnu se starala architektka Tamara Horová z RDTH, vzniklo svítidlo Kono. Momentálně jsme dokončili ceny pro Interiér roku, které se realizovaly ve sklárně Bomma.

A další projekt, který je hotový, jen čekáme na jeho prezentaci, vznikl ve spolupráci s Umělecko-průmyslovým muzeem v Budapešti. Kurátorka Judith Horváth nás požádala, abychom si vybrali nějaký produkt z jejich sbírky a téma zpracovali podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a reagovali na něj v kontextu soudobého designu. Vzniklo zrcadlo, pracovali jsme s prostorem, navazovali jsme na slavný román Paní Bovaryová. Těšíme se, až naši skoro půlroční práci představíme širší veřejnosti.

Ať už jsou to svítidla, vázy, nebo další produkty, hlavním materiálem je sklo. Co vás přivedlo na Vyšší odbornou sklářskou školu?
Jakub šel cíleně na tuto školu, protože chtěl studovat sklo. Byl tímto materiálem fascinovaný, dělal pokusy, zkoušel různé řemeslné techniky. U mě to nebylo na první dobrou, musela jsem si k němu najít cestu. Proč jsem šla na sklářskou školu? Vlastně ani nevím. Zpětným pohledem vidím, že to byla celkem náhoda.

Během studia na UMPRUM jsem celou dobu pracovala s jinými materiály, až šestý rok jsem si paradoxně sklo vybrala jako téma diplomové práce. Mám pocit, že mi tehdy poprvé přirostlo k srdci, a to byl vlastně i začátek spolupráce s Jakubem. Za dva roky jsme založili DECHEM.

Strašně se mi líbí, kolik má sklo podob – v architektuře, při výrobě bižuterie, v průmyslu, přírodní skla nebo při běžném denním používání. V naší práci zkoušíme různé techniky jeho zpracování a snažíme se o zajímavé podoby a přístupy ke sklu. Je to materiál, který neomrzí, protože pořád nabízí spoustu možností, jak na něj nahlížet.

Pořád máte na Novoborsku dílnu?
Studio a dílnu máme stále v Praze, ale Novoborsko je místo, kde všechno vyrábíme v místních sklárnách.

Vyrábíte řemeslně sklo vy sami?
Jakub není klasický sklář, který je denně na huti, ale práci se sklem má dobře zažitou. Když začínáme s výrobou nového produktu, první prototypy většinou fouká Jakub, což je naše nesporná výhoda. Neznám mnoho designérů, kteří by takto pracovali.

Spolupracujete také přímo s výrobci skla, jako je Bomma nebo Kavalier. Chystáte nějaké novinky?
S Kavalierem už nespolupracujeme, jsou silní v jiném segmentu. Ale stále vyrábějí naše svítidla. Pro značku Bomma připravujeme čtvrtou kolekci svítidel. Líbí se nám, kam směřují. Tento typ spolupráce si užíváme, protože sami víme, jak náročný je samotný proces prezentace a prodeje.

Kolik prostoru zbývá pro tvoření vlastních věcí? Je těžké se uživit volnou tvorbou?
Obecně se živit volnou tvorbou je hodně těžké, ale my plujeme mezi užitným a volným designem. A je to právě ten užitný, který tvoří větší podíl naší práce. Na loňském Designbloku jsme ale po delší době chtěli prezentovat něco z naší nezávislé tvorby. Představili jsme černou skulpturu, která vznikla ze spolupráce s fotografkou a umělkyní Karin Zadrick. Projekt nás obohatil ve vnímání tvarů a struktury.

Na webu i e-shopu máte texty jen v angličtině. Zájem je tedy především ze zahraničí?
Naše prodeje jdou z větší části do zahraničí, na čemž jsme dlouho a cíleně pracovali. Jezdili jsme jak na prestižní zahraniční veletrhy, tak na drobnější akce. Samozřejmě pomohla i ocenění, které získala třeba kolekce svítidel Phenomena.

Patří mezi nejprodávanější vaše výrobky pořád ikonická barevná kolekce váz Bandaska?
Z produktů našeho studia jsou tyto vázy nejúspěšnější. Bandasky se staly součástí našich životů. Tvarosloví, které našlo inspiraci v tradičních plechových nádobách na mléko, je, myslím, pochopitelné napříč kontinenty. S kolekcí se však stále snažíme pracovat. Vznikla ještě svítidla a původní sadu deseti barev postupně rozšiřujeme. Na Instagramu jsme spustili projekt Fotka za Bandasku, v jehož rámci oslovujeme české a zahraniční fotografy, kteří naše vázy ztvárňují.

Existují mezi zákazníky z různých zemí rozdíly v preferenci barev?
Děláme si vlastní sociální studii. Co země, to jiná preference. Ve Francii nejvíc boduje světle mátová a růžová, naproti tomu v Německu výrazně údernější červená a žlutá. U nás je zájem spíše o mix a populární je jemná růžová. Mám ji taky ráda, kromě ní je u nás doma ještě kobaltová a uranová.

Na začátku si lidé brali alabastrové, kouřové, bílé vázy, poslední dobou alespoň podle zákazníků, kteří chodí k nám do studia, se přestali bát barev a kupují pozitivní červenou. Když do ní dáte modrofialové květiny a zasvítí slunce, váza prozáří celý interiér. Úspěch má i nová matná povrchová úprava, díky ní a kobaltové barvě přímo z pánve získala Bandaska sametový povrch.

Kolekce váz Roura, za kterou jste byli nominováni na Grand Czech Design, je naprostým protipólem.
Díky Bandaskám mají lidé pocit, že děláme jen barevné vázy. Těší nás to, ale zároveň jsme si od nich potřebovali odpočinout, proto vznikla kolekce Roura. Váza je foukaná do rotační formy a následně destruovaná teplem. Vznikají originální kusy, které většinou fouká Jakub. Později jsme se ale opět vrátili ke klasickému rotačnímu tvaru vázy 19, kterou jsme také představili na loňském Designbloku.

Navrhování váz považujete za bonbonek. Jak náročné je vymýšlení svítidel?
Mám citovou vazbu ke květinám, maminka je zahradnice a floristka. Jakub má podobnou citovou vazbu ke světlu a navrhování svítidel je pak další logický krok. Když přebíral na Designbloku cenu za svítidlo Kono, prohlásil, že poprvé jde o lustr, který svítí. Publikum ocenilo vtipný bonmot, ale vlastně měl pravdu. Už delší dobu jsme chtěli udělat svítidlo, které by v jídelně plnilo funkci dobrého nasvícení, aby lidé viděli na jídlo na talíři. S tímto požadavkem se ostatně na nás také klienti obracejí. V naší tvorbě je pár restů, srdečních záležitostí, které se k nám opakovaně vracejí. V Jakubově případě je to stolní lampa. Něco máme rozpracováno, možná ji letos představíme.

Šťastná byla spolupráce s fotografkou Kristinou Hrabětovou. Pokračuje i nadále?
Produkt uvidí většina lidí jen na fotografii. Myšlenka, tvarosloví a všechno, co do výrobku dáváte, musí zachytit fotograf na jednom jediném obrázku. Kristina stojí za našimi produktovými fotkami od začátku. Pevná, stabilní síla. Jemný a citlivý člověk, který dokáže svým objektivem posunout naše výrobky ještě o stupeň výš, protože je důvěrně zná. Zmínit chci také spolupráci s Květinovým lahůdkářstvím, jejichž nápadité kytice patří k našim vázám. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout na mnohaletou spolupráci se skvělým ilustrátorem Michalem Bačákem.

Zbývá ještě čas na projekt Rozbíjím se, kdy jste pro kolekce čokolád vymýšlela vzhled a příchuť podle jednotlivých emocí?
Čokoládu miluju pořád. Projekt přebrala moje sestra Kateřina. Moc se mi líbí přání Srdce, které doprovázejí ilustrace právě od Michala Bačáka. Po otevření poetického přání je zde prostor pro vlastní text a každého snad potěší přiložený střípek čokolády Láska. Plánujeme další produkty, které se dají s čokoládou propojit.

Kdo název vymyslel název DECHEM?
Když jsem dělala diplomovou práci na UMPRUM, pracovala jsem se dvěma různými druhy skla – borosilikátem a křišťálovým sklem – a hledala název pro celý projekt. Diplomka se jmenovala Vyrobeno dechem, což zase navazovalo na uměleckou skupinu Vyrobeno lesem, kterou jsme založili ještě během studií na UMPRUM. Pak jsme začali s Jakubem pracovat společně a nechtěli jsme pro studio název složený z našich jmen. Zaprvé máme dlouhá jména a také jsme to chtěli trochu oddělit od našich osobních životů. Tak jsme zkrátili původní název diplomové práce. Skupina písmen, která DECHEM tvoří, se nám líbila i vizuálně, i když pro cizince je CH těžké vyslovit.

Michaela Tomišková

Studio DECHEM založila Michaela v roce 2012 společně s Jakubem Janďourkem. Poprvé se potkali na sklářské škole v Novém Boru. Zatímco Michaela pokračovala ve studiu produktového designu na UMPRUM v Praze a poté pracovala pro několik uznávaných designérských studií, Jakub pokračoval ve zdokonalování svých dovedností v oboru osvětlení, zpracování skla, technologie a výroby. Od té doby, kdy založili studio DECHEM, se zaměřují na design produktů.

Vždy věnují zvláštní pozornost sklu, tradičním českým řemeslným technikám a překvapivé souvislosti jejich různých forem. Za své výrobky získali ceny jak v Česku například v rámci Designbloku, tak na prestižních veletrzích v zahraničí.