Včerejší debatu se třemi kandidáty na premiéra jsem zahájila rozstřelem, v němž se měli intuitivně rozhodnout pro jednu z nabízených možností. Podobné schéma se používá v amerických televizních diskusích, neboť často odhalí to, k čemu lídři opravdu tíhnou, ale většinou to zakrývají. Ukáže se také, kdo je ranař a kdo váhavý střelec.

Andrej Babiš se s věcmi nepáře a ví, kam ho srdce táhne: Orbán, státní hranice, čeština, pizza a opustit Afghánistán byla chyba. Ivan Bartoš také bez přípravy pálil: Merkelová, Schengen, čeština, pizza a odchod z Afghánistánu je nevratná věc. Zato Petr Fiala ne a ne se trefit do černého. Opravdu jasno měl jen v tom, že v Afghánistánu měli spojenci zůstat.
Až se v říjnu budou voliči rozhodovat, komu dát hlas, může jim i tento moment pomoci. Šéf hnutí ANO bude vždy pro jednání na čtyři oči, jak rád říká, s Orbánem, Erdoganem, kýmkoliv. Hlavně ne pod křídly Bruselu. Bartoš ve věci migrace i jiných preferuje celoevropské řešení, jednotný postup při dohodách o budoucnosti. A Fiala neví. Lépe řečeno, je pro racionální řešení, které teoreticky zvládá bravurně. Otázka je, jak by ho aplikoval v praxi. Doba si žádá, aby lídři byli zcela čitelní. Doma i v zahraničí.