Nebohou starostku Vizovic, která se jaksi omylem stala ministryní kultury, o pět let později trumfl Antonín Staněk (ČSSD), který udělal v resortu takový nepořádek, že ho Lubomír Zaorálek napravuje dodnes. Připomeňme jen neoprávněné odvolání ředitelů Národní galerie Jiřího Fajta a Muzea umění Olomouc Michala Soukupa.

Když měl teď do Nosticova paláce přijít komunální politik Jan Birke, přimělo to profesora UMPRUM a předního českého výtvarníka Jiřího Davida k sepsání komentáře pro LN, v němž zlomil nad veřejným kulturním prostorem hůl.

Vláda bez důvěry. Až do konce

„Takže asi naposled chci sdělit, že jsme opět jen bezmocní diváci v užaslém hledišti, kdy se na pódiu před námi odehrává ta nejklasičtější obehraná hra pod názvem Moc moci. Naše moc bezmocných je totiž iluze.“

Radostně tvrdím, že pan profesor (protentokrát) neměl pravdu. Birke zůstává v Náchodě a Zaorálek, který odmítl post ministra zahraničí, v Nosticově paláci. Moc ustoupila cti. Přesto jde o slabou náplast. Teprve až se naplní slova ředitele Národního divadla Jana Buriana, že po volbách by se právě křeslo ministra kultury mělo stát po premiérském tím nejžádanějším, bude líp. Bez živé vody umění jsou totiž naše životy prázdné.