Vláda mluví o zkrácení rodičovského příspěvku a o vyšších daních pro lépe vydělávající lidi.

Sekyra do rozpočtu je zaťata hluboko a je pochopitelné, že vládní politici chtějí dluhy umořit, aby pomohli hospodářství. Jejich argumenty jsou poměrně pádné. Délka mateřské dovolené u nás je světovou raritou. Například v Británii bere matka (případně otec) podporu pouhých devět měsíců. Další tři je ještě chráněno jejich místo. Když po roce do práce nenastoupí, mohou o ni bez náhrady přijít. Naše tři roky rodičovské a možnost čerpat příspěvky až do čtyř let věku batolete, se jeví jako luxus.

Podobně je to s daní pro bohaté. V řadě zemí jsou s vyššími sazbami dobré zkušenosti, pokud nejde o vyložené ožebračování úspěšných, jak tomu bylo svého času ve Švédsku. Morální důvod též není zanedbatelný. Časy jsou svízelné. Jejich tíže dopadá nejvíc na chudší. Není teď pravý moment, aby se ti, kdo si vedou dobře, s nimi rozdělili?

Martin Komárek
Má dezinformátor Vrabel mluvit v České televizi?

Nemluvme nyní o tom, že zavedení obou změn či jen jedné z nich by stálo vládu zbytek popularity, pokud tedy nějaká ještě zbývá.Jde hlavně o to, zda je to spravedlivé. Proti krácení rodičovského příspěvku mluví nevídaná drahota, která často právě dopadá na rodiny s dětmi a ještě víc na samoživitelky či samoživitele. Změnit velkorysou podporu by možná stálo za úvahu, ne však v době, kdy se mnozí obávají, zda budou mít zač topit a svítit. Teď se to zdá být krutým, zvlášť když ušetřených pět až sedm miliard vládu nevytrhne. Mnohem víc utratí na šlendriánu a předražených zakázkách.

S progresivní daní je to složitější. I když i slušně vydělávajícím též klesla životní úroveň, ještě nějaké břemeno by unesli. Jenže to bude spočívat především na bedrech zaměstnanců se solidními příjmy. Podnikatelé, kteří mohou „optimalizovat“, se tomu vyhnou. Čili je to nespravedlivé.

Důvody proti jsou tedy silnější než pro. Vláda by měla šetřit jinde a ne obírat ve zlých časech lidi.