Za takových podmínek vkročíme do volebního roku 2021. Atmosféru ve společnosti zásadním způsobem ovlivní schopnost zvládat covid-19 a zabránit třetí vlně nákazy. To se ale podaří jen tehdy, když se nebude nerozvážně rozvolňovat. Bohužel takový postup s sebou nese další škrcení obchodu, cestovního ruchu, služeb. Ačkoli stát bude vynakládat miliardy na jejich záchranu, velké množství provozovatelů to neustojí. Má už teď vláda jasný plán, co s těmi lidmi bude? Jsou na stole desítky rekvalifikačních kurzů, které jim nabídnou šanci na novou profesní kariéru na základě vědeckých studií o vývoji zaměstnanosti? Obávám se, že nikoli.

Blbou náladu umocní i fakt, že infekce se nejvíc šíří tam, kde je hodně lidí pohromadě. Právo shromažďovací lze však omezit jen za nouzového stavu, který nemůže trvat donekonečna. Pár měsíců před volbami bude stále těžší vysvětlovat spolku Milion chvilek pro demokracii, že nesmí pořádat demonstrace. Rozumné protiepidemické nařízení se najednou stane zákazem protestovat proti vládě.

Vratká koalice

Na tenkém ledě přitom bude bruslit koalice, která se prakticky rozpadla. Daňový spor je natolik zásadní, že ho žádný z partnerů nemůže jen tak přejít. Hnutí ANO se v něm vrátilo ke svým pravicovým kořenům, zatímco ČSSD drží levicový prapor robustní saturace veřejných služeb.

Pokud Babišovo hnutí v této věci obešlo ČSSD a hlasovalo společně s ODS, muselo tak učinit s vědomím možných následků. Premiér Deníku řekl, že by mu nevadilo, kdyby sociálnědemokratičtí ministři z vlády odešli a on je nahradil odborníky za ANO. To je logická úvaha. Několik měsíců jednobarevného vládnutí by mu umožnilo manévrovat podle aktuálního vývoje a také si připravit půdu pro případné povolební námluvy s ODS. Babiš musí počítat s tím, že ČSSD a KSČM nepřekonají pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny. Avšak i kdyby se to povedlo, stěží bude znovu hledat spoluvládce právě u nich. Od levicového elektorátu se postupně odklání doprava, k masivní podpoře podnikatelů a privátního sektoru.

Vyklizené pozice tak už začínají zaujímat Piráti a STAN, kteří se sice vidí v klasickém liberálním středu, ale objektivně budou tlačeni doleva, a to nejen v daňových otázkách, ale i těch kulturně politických, typu adopce dětí stejnopohlavními páry, legalizace měkkých drog, genderu. Jejich síla však spočívá v něčem, co si Andrej Babiš, stejně jako Petr Fiala neuvědomují. Ivan Bartoš a Vít Rakušan jsou nositeli generační výměny.

Pohled dopředu

Třicetileté a mladší Piráty nezajímají debaty o normalizaci, privatizaci v 90. letech a opoziční smlouvě. Dívají se dopředu a většinu rozhodnutí hodnotí podle priorit, jakými jsou kvalitní školství, zdravé životní prostředí, digitalizace a nové technologie.

Zatímco stará garda není schopna přijímat rozhodnutí na základě vědeckých studií a analýzy dat, zástupci mladé generace to berou jako samozřejmost. Proto například nevolají po nižší dani z příjmu, ale po tom, co doporučují všechny studie OECD a Světové banky, totiž poklesu ceny práce snížením sociálního pojištění.

Andrej Babiš má podle mě stále velmi dobré vyhlídky na vítězství ve volbách 2021. Je schopný oslovovat střední a starší generaci v menších městech a na venkově. Když ale do hlasování zásadnějším způsobem promluví lidé, kteří mají velkou část života teprve před sebou, mohou Piráti a STAN dosáhnout srovnatelného či dokonce lepšího výsledku.